Přijdu hned

česká filmová komedie z roku 1942

Přijdu hned je česká filmová komedie, natočená v roce 1942 v režii Otakara Vávry.[1]

Přijdu hned
Původní názevPřijdu hned
Země původuProtektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Jazykčeština
Délka93 min
Žánrfilmová komedie
NámětSaša Rašilov
František Vlček
ScénářSaša Rašilov starší
Otakar Vávra
RežieOtakar Vávra
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleSaša Rašilov starší
Vlasta Matulová
Svatopluk Beneš
Růžena Šlemrová
Lola Skrbková
… více na Wikidatech
HudbaJiří Srnka
KameraFerdinand Pečenka
StřihAntonín Zelenka
Výroba a distribuce
Premiéra1942
Produkční společnostLucernafilm
Přijdu hned na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tvůrci

editovat
  • Další údaje: černobílý, 93 minut, komedie
  • Výroba: Lucernafilm
  • Premiéra: 1942
  • Ateliéry: Hostivař

Postavy

editovat
Saša Rašilov Václav Barvínek, vycpavač zvěře
Vlasta Matulová Julinka Tichá, květinářka
Svatopluk Beneš ing.Hora
Růžena Šlemrová majitelka domu
Lola Skrbková sestra majitelky domu
Anna Letenská domovnice Koubková
Blanka Waleská paní Karpíšková
Emil Bolek bednář
Antonín Jedlička bednářův pomocník
Theodor Pištěk hostinský Trachta
Eman Fiala listonoš
František Filipovský solicitátor
František Kovářík zloděj psa
František Roland policejní komisař
Rudolf Deyl továrník
Miloš Nedbal dědic
Vladimír Řepa dědic
Ludvík Veverka dědic
Vojta Novák notář
Eva Svobodová Andula, služka u hostinského
Stanislav Neumann vězeňský dozorce
Jan W. Speerger Toník Karpíšek

V pavlačovém domě na pražské Malé Straně bydlí a má dílnu pan Barvínek, vycpavač zvířat. Když odchází z bytu, pověsí na kliku vždy cedulku „Přijdu hned“. V době, kdy je otevírána závěť jeho strýce, je však pan Barvínek na čtyřiadvacet hodin ve vězení kvůli drobnému sporu se zákazníkem.

V závěti je psáno, že si příbuzní strýce mohou odnést z jeho vily co chtějí. Strýc také ukryl šek na jeden milion korun do nějaké věci. Platnost vyzvednutí částky je však časově omezena. Když se pan Barvínek po propuštění z vězení dostaví do strýcovy vily, zbyl na něj již pouze strýcův pes-bernardýn a malá krabička. Ujme se psa a vezme si i krabičku.

V domě bydlí také slečna Julinka, která se zabývá výrobou umělých květin a také vynálezce ing. Hora, Julinčin nápadník. Pan Barvínek ji pomáhá s prodejem květin a nechá se zapsat jako společník firmy. Přízeň Julinky si vykládá jako projev lásky. Koupí pro ní prstýnek, který by ji rád předal.

Když se Barvínek dozví, že ostatní dědici šek nenalezli a platnost šeku již brzy vyprší a šek je ukryt v nějaké věci opatřené strýcovým erbem, rozhodne se krabičku ze strýcova domu zcela rozmontovat. Při práci jej však něco vyruší, krabičku schová pod postel. Když se pak vrátí do bytu, nemůže ji nalézt a rozzlobí se tak, že i psa vyhodí z domu. Nakonec ji nalezne, ale ani po jejím úplném rozmontování nic nenalezne.

Mezitím psa chytí tuláci a odvádějí si ho mimo město. Pes však vyklouzne z obojku a vrátí se k panu Barvínkovi. Tulákům se zalíbí alespoň krásný sešívaný kožený obojek. Rozmontují jej, jsou v něm nějaké papíry, ty vyhodí. Kůže je však pěkná. Šek na milion korun tak skončil ve větru u silnice. Protože nebyl včas inkasován, částka připadla na dobročinné účely.

Vynálezce ing.Hora podezřívá Julinku z lásky k panu Barvínkovi. Hora se stěhuje z domu a ještě se střetne s Barvínkem. Ten mu vysvětlí, že mu v lásce k Julince nepřekáží. Když Hora odjede, věnuje Barvínek smutné Julince prstýnek s tím, že jí jej posílá ing. Hora.

Reference

editovat
  1. Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 19301945, Orbis, Praha, 1966, str. 220, 265

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat