Otevřít hlavní menu

Přeštické černostrakaté je původní české plemeno prasat, které se odvozuje od původních klapouchých prasat z oblasti západních Čech. Po zušlechtění anglickými i jinými plemeny prasat došlo ke zlepšení užitkových vlastností tohoto plemene, nicméně nedosahuje takové jatečné hodnoty jako jateční hybridi. Občas se používá jako mateřské plemeno pro křížení v rámci hybridizačního programu, bylo uznáno jako genetický zdroj a chová se převážně jako genetická rezerva.

Přeštické černostrakaté
Přeštické černostrakaté prase v ZOO Plzeň
Přeštické černostrakaté prase v ZOO Plzeň
Základní informace
Země původu ČeskoČesko Česko
Stupeň prošlechtění zušlechtěné plemeno
Směr užitkovosti masosádelný typ
Tělesná charakteristika
Hmotnost samce 260-280 kg
Hmotnost samice 215-235 kg
Výška samce † 85-90 cm
Výška samice † 75-80 cm
Tělesný rámec střední
Barva černostrakatá
† výška uváděna v kohoutku

Obsah

HistorieEditovat

Přeštické prase vzniklo pravděpodobně křížením českého prasete (českého hřebenáče) a švábsko-hallského barevného prasete (bavorského), která se chovala ve druhé polovině 19. století na Přešticku, Klatovsku a Domažlicku. K jeho dalšímu vyšlechtění bylo využito plemen Berkshire, Yorkshire, Cornwall, Sussex, Linkolnshire, Malgalika, německého sedlovitého plemene, Mirgorodského i Livenského plemene. Přeštické černostrakaté bylo dlouhá léta používáno jako plemenné k rozšiřování chovů prasat.

V roce 1952 byl vypracován zootechnickou komisí ČSAZV plán, který po důkladných předchozích měřeních, váženích a ochutnávkách masa všech plemen prasat v tehdejším Československu, určil jako hlavní plemeno bílé ušlechtilé prase, které mělo celkově lepší parametry než přeštické černostrakaté. Od této doby dochází ke kvantitativnímu útlumu chovu přeštického plemene. i když od roku 1952 do roku 1964 probíhalo další zušlechťování přeštického černostrakatého plemene prasat. V roce 1964 bylo přeštické černostrakaté prase uznáno samostatným plemenem. V dalším období se uskutečňovalo další zušlechťování křížením s plemenem Pietrain (ukončeno 1972) a anglickým plemenem Saddleback (1980). V roce 1992 bylo přeštické černostrakaté plemeno prasat uznáno jako genetický zdroj. Jeho podíl na celkové produkci jatečních prasat je v ČR asi jen 4%. Od roku 1996 je plemeno chováno in situ, jako genetický zdroj v uzavřené populaci a slouží jako genová rezerva, s populací 330 až 350 prasnic a 35 až 45 plemenných kanců, ve 12 chovech. Mimo toho je možné jej ještě nalézt v několika dalších chovech pro tržní potřebu.V roce 2010 je těchto chovů již pouze 5 .

VyužitíEditovat

Do 70 kg výborné na šunku, nad 70 kg s vysokou intenzitou přírůstku, dobrým ukládáním sádla a výbornou intenzitou vývoje. Povahově bylo prase skromné, otužilé, odolné vůči chorobám i stresu. Prasnice byly velmi plodné s 10 až 16 selaty, dobré a opatrné matky. Největší kusy dosahovaly váhy 200 – 400 kg.

ZajímavostiEditovat

 
Sousoší přeštických černostrakatých prasat, Přeštice

Přeštické černostrakaté zabezpečovalo podle dostupných pramenů od roku 1890 do 60. let 20. století produkci masa v Západních Čechách i ostatních přilehlých krajích. Tato vynikající práce přeštických zemědělců a plemenářů proslavila přeštické černostrakaté plemeno prasat a tím i město Přeštice a dostala je do všech odborných zemědělských učebnic po celém světě. Na památku přeštického černostrakatého plemene prasat i k uctění vynikající práce přeštických zemědělců a plemenářů, jsou v areálu bývalého zemědělského družstva u hlavní cesty z Přeštic do Klatov, umístěny na podstavci dvě prasata z kameniny od autora Jaroslava Podmola. Už více než 100 let se přeštickým mládencům s posměchem říká „přeštický kanec“. Za všechny přeštické mládence těmto „rejpalům“ odpověděl bývalý pražský herec Jindřich Plachta, který do Přeštic jezdil na návštěvu příbuzných. V bývalé restauraci u Brčků, naproti kostelu, po několika sklenkách vína napsal dne 29. 9. 1942 na zadní stranu obrazu:„Jsem rád, že mě počítáte mezi kance“. „Ať jsme kanci, jen když nejsme svi. .„ „Nazdar Váš Jindřich Plachta“.

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

Učebnice Speciální zootechnika, díl 3, Chov prasat, Vydáno 1960, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, str.: 31,116-117, 340-342, 668-669, 731, 922, 924, 990, 998.