Přírodní filosofie

Přírodní filosofie, latinsky philosophia naturalis, je tradiční označení pro studium přírody a fyzického světa předcházející vzniku přírodních věd a jejich oddělení od filosofie. Kromě toho se studiem přírody v téže době zaobírala také historia naturalis „přírodní historie“ a scientiae mediae/mixtae „prostřední/smíšené vědy“ zahrnující například optiku a astronomii.[1] Na druhou stranu byla odlišována od metafyziky a matematiky.[2] Až do 19. století pak bylo běžné že filosofové se věnovali také přírodním vědám, jejích cílům, metodám a také přicházeli s objevy: Aristotelés je považován za prvního biologa, René Descartes formuloval zásady analytické geometrie a objevil zákony odrazu a lomu vlnění světla, a Immanuel Kant je autorem mlhovinové hypotézy o vzniku planetárních soustav.[3]

Aristotelés, významný představil přírodní filosofie, římská mramorová busta, cca 330 př. n. l.

Počátky přírodní filosofie jsou spojovány se starověkým Řeckem, například s jménem Thaléta z Milétu, který v 6. století př. n. l. studoval geometrii, předpověděl zatmění slunce a spekuloval o původu veškerých přírodních jevů v jediné pralátce – vodě.[4] Další vývoj přírodní filosofie byl ovliněn především Aristotelem a jeho spisy jako Fyzika, O nebi nebo O duši, a aristotelovský pohled na přírodu převládal v evropském myšlení až do doby vědecké revoluce. Vztah renesanční přírodní filosofie k moderní vědě je předmětem diskusí. Podle části badatelů byla moderní vědě předchůdkyní, to však vede k ignorování jejích vazeb na nauky jako magie, astrologie nebo fyziognomie.Na druhou stranu, druhá linie bádání, která klade důraz na konzervatismus renesanční přírodní filosofie a svázanost s její starověkou a středověkou předchůdkyní ignoruje řadu objevů a myšlenek které se v ní objevily. Důvodem proměny přírodní filosofie během renesance mohlo být znovuobjevení platonismu, který se více než na fyzickou realitu zameřoval na metafyzické problémy, což vedlo k jasnějšímu odlišení obou sfér bytí. Tím přestala být přírodní filosofie závislá na metafyzice a teologii a začala se vyvíjet směrem k moderní vědě.[2]

ReferenceEditovat

  1. ŠPELDA, Daniel. Pravda – dcera času. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2015. S. 35. 
  2. a b DEL SOLDATO, Eva. Natural Philosophy in the Renaissance [online]. Stanford Encyclopedia of Philosophy [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KITCHER, Philip Stuart. philosophy of science [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WILLIAMS, Leslie Pearce. history of science [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2022-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat