Otevřít hlavní menu

Pétrus Borel

francouzský romantický básník, prozaik, žurnalista a překladatel

Pétrus Borel, vlastním jménem Joseph-Pierre Borel d'Hauterive (30. června 1809, Lyon14. července, 1859, Mostaganem, Alžírsko), byl francouzský romantický básník, prozaik, žurnalista a překladatel, významný člen skupiny „Mladá Francie" a představitel frenetické literatury.[1][2]

Pétrus Borel
Pétrus Borel v roce 1839
Pétrus Borel v roce 1839
Rodné jméno Joseph-Pierre Borel d'Hauterive
Narození 30. června 1809
Lyon
Úmrtí 14. července 1859 (ve věku 50 let)
Mostaganem, Alžírsko
Pseudonym Le Lycanthrope (Vlkodlak)
Povolání básník, prozaik, žurnalista a překladatel
Národnost francouzská
Témata frenetická literatura
Literární hnutí romantismus
Významná díla Champavert, nemorální povídky
Manžel(ka) Gabrielle Claye
Příbuzní André Borel d'Hauterive (sourozenec)
Vliv na prokleté básníky a surrealisty.
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z aristokratické rodiny ožebračené během francouzské revoluce, byl dvanáctý ze čtrnácti dětí. Studoval architekturu v Paříži, pak se chtěl stát malířem, ale nakonec se začal věnovat literatuře. Stal se z něho bohém a radikální republikán. Jeho protest proti měšťácké morálce a společenskému režimu ve Francii po červencové revoluci v roce 1830 jej přivedl do literární skupiny „Mladá Francie" a do jejího kroužku Petit Cénacle (Malý kroužek) u sochaře Jeana Duseigneura jehož členy byli například i Théophile Gautier a Gérard de Nerval. Stal se jedním z vůdčích duchů tohoto kroužku a roku 1832 založil s Duseigneurem umělecký časopis La Liberté, útočící proti akademickému umění.[2]

Se svými básněmi a prózami napsanými v duchu frenetické literatury nebyl však komerčně úspěšný a žil v chudobě. Vrátil se k žurnalismu a se svým bratrem řídil mimo jiné časopisy Le Satan a Le Corsaire. Nakonec jej bída donutila roku 1846 přijmout místo koloniálního inspektora v Alžírsku, které získal na přímluvu svých přátel. Zde se také roku 1847 oženil. Později měl spory s nadřízenými, protože odhaloval různé nešvary, a roku 1856 byl propuštěn. Zůstal v Alžírsku a žil zde na svém malém statku. Roku 1859 zemřel na následky slunečního úpalu.[2].[3]

DíloEditovat

BásněEditovat

 
Pétrus Borel se svým psem
 
Rapsodie, první vydání z roku 1832
 
Champavert, nemorální povídky, první vydání z roku 1833
  • Les Rapsodies (1832, Rapsodie), jediná Borelova básnická sbírka obsahující verše s vášnivým revoltujícím tónem, jejichž lexikální neobvyklosti a novotvary dodávaly sbírce skandalizující nádech. Rovněž je v nich vyjádřena básníkova trýzeň z hladového života na okraji společnosti. V předmluvě básník vyjádřil své republikánství, požadavek neomezené svobody, pohrdání aristokracií a uhlazenými formami v umění.[4]

PrózaEditovat

  • Champavert, contes immoraux (1833, Champavert, nemorální povídky), sbírka sedmi povídek, ve kterých autor provokativně kupí monstrózní krutosti a popisuje různé brutální činy. V povídkách se vraždí ze msty nebo pod záminkou anatomického studia a nemilosrdně se znásilňují nevinné dívky. Ctnost je pronásledována a přináší svému nositeli jen neštěstí. Povídky se odehrávají v různých zemích a v různých časových obdobích a jsou spojeny atmosférou zločinu, perverzity a společenské nespravedlnosti. Borel v nich využívá různé stylistické prostředky, sarkasmy, paradoxní pointy a také černý humor a vyjadřuje v nich svůj nihilismus a destruktivní individualismus provázený ironickým výsměchem a mystifikacemi.[2][4] Jednotlivé povídky se jmenují:
    • Monsieur de l'Argentière, l'accusateur (Pan de l'Argentière, žalobce),
    • Jaquez Barraou, le charpentier. La Havane (Jaquez Barraou, tesař. Havana),
    • Don Andréa Vésalius, l'anatomiste. (Madrid. (Don Andréa Vésalius, anatom. Madrid),
    • Three-fingered Jack, l'obi. La Jamaïque. (Three-fingered Jack, obi. Jamajka),
    • Dina, la belle juive. Lyon. (Dina, krásná židovka. Lyon),
    • Passereau, l'écolier. Paris. (Passereau, žák. Paříž),
    • Champavert, le lycanthrope. Paris. (Champavert, lykantrop. Paříž).
  • L'Obélisque de Louqsor (1836, Obelisk z Luxoru), pamflet proti rabování archeologických nalezišť.
  • Madame Putiphar (1839, Paní Putifarka), román odehrávající se v 18. století během panování krále Ludvíka XV., jehož titulní postavou je jeho milenka madame de Pompadour. Borel jej napsal na základě historických pramenů, jako jsou paměti vězňů z Bastily a s využitím témat a prostředků děl markýze de Sade a gotických románů (temné kobky, fantastická podzemí, rituály mučení atp.) Zobrazuje v něm zvrhlost, prodejnost a krutý cynismus vládnoucích vrstev, korupci, násilnictví a zlo přítomné všude v lidech a tajné krutosti lidských praktik, které jsou skryté pod povrchem kultury a jsou vlastní lidské společnosti. Svět v románu je manichejský, existuje pouze zlo a dobro, přičemž zlo triumfuje a nevinnost a ctnost je vystavena příkořím.[2][4]
  • Le Croque-mort (1840), povídka plná sarkasmu a černého humoru, jejíž název je francouzské označení pro majitele pohřebního ústavu.
  • Le trésor de la caverne d'Arcueil (1843, Poklad Arcueilské jeskyně), povídka odehrávající se v 18. století s motivem satanismu.

PřekladyEditovat

  • Daniel Defoe: Robinson Crusoe, překlad obou dílů románu z roku 1836, který je dodnes považován za jeden z nejlepších.
  • Gottfried Wolfgang (1843), převod povídky Washingtona Irvinga The Adventure of the German Student (1824, Dobrodružství německého studenta).

Česká vydáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Slovník francouzských spisovatelů, Odeon, Praha 1966, str. 123.
  2. a b c d e Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 150-151.
  3. Ottův slovník naučný, 4. díl, Paseka a Argo, Praha 1997, str. 375.
  4. a b c Jan Otakar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století I., Academia, Praha 1966, S. 341-343.

LiteraturaEditovat

  • Paul Hamilton (editor): The Oxford Handbook of European Romanticism, Oxford University Press 2016, Chapter 8 - Frenetic Romantisism.

Externí odkazyEditovat