Otevřít hlavní menu

Talmberkové, či páni z Talmberka, Talenberka apod. (německy Talmberg, Thalenberg, či Tallenberg) byli starý český panský rod.

Páni z Talmberka
Erb šlechtického rodu pánů z Talmberka
Erb šlechtického rodu pánů z Talmberka
země České království
mateřská dynastie Kounicové (?)
tituly Hrabě
rok založení 1443
vymření po meči 1735
větve rodu Jankovští z Talmberka, Talmberkové ze Smilkova, Talmberkové z Vlašimi

HistorieEditovat

 
Zbytky věže hradu Talmberk
 
Opuštěný hrad Talmberk, autor Jan Antonín Venuto, rok 1820

Syn či synovec pražského purkrabího Hroznaty z Úžic, Vilém, držel v roce 1291 hrad TalmberkRatají na řece Sázavě. Jeho potomkům patřily Slatiňany, Miličín, statky na Čáslavsku i ve východních Čechách. Působili vícekrát jako sudí či purkrabí.

V době pohusitské zůstali katolíky a někteří zastávali významné církevní úřady. Pavel z Miličína a Talmberka byl v letech 1420 proboštem Metropolitní kapituly pražské a v letech 1434 až do své smrti v roce 1450 biskupem olomouckým.

Pavel Pouček z Talmberka byl rytířem kláštera Řádu křižovníků - Strážců Božího hrobu a v letech 1484-1496 zastával úřad administrátora pražského arcibiskupství[1].

Větvení roduEditovat

Koncem 16. století se rozdělili na dvě větve, smilkovskou a vlašimskou. Jan, který pocházel ze smilkovské linie, získal Prčici, působil jako zemský soudce a hejtman vltavského kraje. Jeho syn Vilém přikoupil k rodovému majetku Suchomasty a Vlčkovice. I on zastával funkci vltavského hejtmana. Koncem 17. století smilkovská větev vymřela.

Jiří († 1623), který pocházel z vlašimské větve, koupil Postupice, od roku 1618 vykonával post nejvyššího komorníka, zapojil se do stavovského povstání, díky přímluvě svého syna Bedřicha, který byl katolíkem, unikl potrestání. Bedřich z Talenberka († 1643) se po roce 1621 stal prezidentem apelačního soudu, zasedal v mimořádném soudu s tzv. povstalci, později působil jako nejvyšší sudí, komorník a hofmistr. Tohoto vlivu a postavení dosáhl také díky prozíravé půjčce císaři již v roce 1621, panovník tuto půjčku splatil velkým množstvím statků.

Jan Maxmilián Sezima z Talmberka († 5. března 1693 v Arnoštovicích) od roku 1666 hofrychtéř a komorní rada. Byl ženatý s Johanou Františkou Vratislavovou z Mitrovic a podruhé s Maxmilianou Apolenou Měsíčkovou z Výškova. Vlastnil Talmberský kodex, v němž jsou obsaženy důležité právní listiny ze 14. století, korunovační řád Království českého či výpisy ze zemských desk. V současnosti je kodex uložen v Národním muzeu v Praze.

Vlašimská linie se rozdělila ještě do dvou odnoží. V roce 1735 zemřel poslední mužský člen rodu.

ErbEditovat

V červeném štítě nosí dva stříbrné leknínové listy. Toto znamení mají podobné s pány z Kounic, z Martinic a z Újezdce. Podle historika Františka Palackého se měly všechny tyto rody odštěpit od velkého rodu Kouniců, jeho domněnka nebyla dosud spolehlivě vyvrácena, ani potvrzena.

Osobnosti roduEditovat

Linie byla poté přerušena. Později jsou zmiňováni bratři

Podle novější, nedoložené verze rodokmenu jsou písemně doložené následující osoby: Ješek (1355–1374) a Vilém (1355–1382). Diviš (doložen v letech 1397 až 1414) byl pánem na hradě Talmberku, po něm následovali Oldřich (1417) a Štěpán (doložen kolem roku 1444). Krom toho byli také bratři Prokop (doložen v letech 1417–1437) se syny Milotou, Závišem a Alešem (doložen v roce 1437). Bratři Prokopa (beze jmen potomků) byli Diviš (doložen v letech 1431–1455) a Hynek (doložen v letech 1437–1465), pán na Talmberku. Vítek byl pánem na Slatiňanech, podílel se roku 1440 na čáslavském shromáždění a roku 1448 vtrhl do Prahy. Měl dva syny, Matouše a Vítka. Roku 1459 byl jistý Diviš z Talmberka jemnován královským maršálem, jeho sídlem byly rovněž Slatiňany. V následujícím období se rod rozdělil do několika dalších větví.

PříbuzenstvoEditovat

ReferenceEditovat

  1. Antonín Podlahaː Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum sanctae Metropolitanae ecclesiae Pragensis a promordiis usque ad praesentia tempora. Praha 1912, s. 105-108.

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Talmberka, s. 161-162. 

Související článkyEditovat