Otto Chotek
Otto Ferdinand hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Otto Ferdinand Reichsgraf Chotek von Chotkow und Wognin; 14. května 1816 Budín – 23. listopadu 1889 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, politik, podnikatel a velkostatkář. Po krátké službě ve státních úřadech a armádě se věnoval podnikání a zastával funkce v řadě institucí. V roce 1867 byl jmenován členem rakouské Panské sněmovny. Proslul mimo jiné výsadbou výjimečných exemplářů sekvojovce obrovského v zámeckém parku svého sídla v Ratměřicích ve středních Čechách.
| Otto Chotek | |
|---|---|
_Otto_Chotek.jpg) | |
| C. k. tajný rada | |
| Ve funkci: 1883 – 23. listopadu 1889 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1872 – 1873 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 25. listopadu 1867 – 23. listopadu 1889 | |
| Panovník | František Josef I. |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1843 – 23. listopadu 1889 | |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | major (1860, čestná hodnost) |
| Bitvy/války | Prusko-rakouská válka |
| Narození | 14. května 1816 Budín Rakouské císařství |
| Úmrtí | 23. listopadu 1889 (ve věku 73 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Rodiče | Heřman Chotek z Chotkova a Vojnína (1786–1822) a Henrieta Brunswiková z Korompy (1789–1857) |
| Příbuzní | Hermine Chotková a Rudolf II. Chotek z Chotkova a Vojnína (sourozenci) Franz Folliot de Crenneville (švagr)[1] |
| Profese | politik |
| Commons | Otto von Chotek |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků[2], patřil k uherské linii, sám ale vlastnil majetek v Čechách. Narodil se jako starší syn c. k. plukovníka hraběte Heřmana Chotka (1786–1822) a jeho manželky Henriety, rozené hraběnky Brunswikové z Korompy (1789–1857).[3] Středoškolské vzdělání získal střídavě na gymnáziích v Pešti, Bratislavě a Trnavě (poblíž Trnavy se nacházelo hlavní rodové sídlo v Dolní Krupé). Univerzitní studia zahájil v Pešti, v roce 1834 ale přešel na univerzitu do Olomouce, kde v roce 1838 absolvoval práva (vazby na Olomouc měl díky tomu, že jeho strýc a kmotr Ferdinand Chotek byl tehdy olomouckým arcibiskupem). Po studiích vstoupil do státních služeb a od roku 1842 působil jako úředník uherské dvorské komory, v roce 1843 byl jmenován c. k. komořím.[4]
Během revoluce v Uhrách v letech 1848–1849 vstoupil do armády a zúčastnil se bojů jako stoupenec Habsburků. Rychle postupoval v hodnostech a již v roce 1849 byl rytmistrem, v roce 1853 z armády odešel, ale v roce 1860 získal čestnou hodnost majora, s níž se jako dobrovolník zúčastnil ještě prusko-rakouské války v roce 1866. Za zásluhy během revoluce se stal nositelem Řádu železné koruny (1849) a Řádu sv. Štěpána (1852).[5] V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny a v letech 1872–1873 byl krátce také poslancem českého zemského sněmu, kam byl zvolen za velkostatkářskou kurii, mandátu se ale vzdal již po roce.[6] V roce 1883 byl jmenován c. k. tajným radou. Angažoval se také v řadě institucí zaměřených na rozvoj průmyslu, byl například spoluzakladatelem a později dlouholetým prezidentem Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu (Österreichischer Verein für chemische und metallurgische Production) v Ústí nad Labem[7] nebo prezidentem Rakouské severozápadní dráhy (1887–1889), zasedal také ve správních radách několika bankovních institucí a v letech 1869–1889 byl prezidentem Vídeňského bankovního spolku. Kromě toho zasedal v řadě dalších organizací, naposledy byl krátce před smrtí jmenován čestným členem Spolku válečných veteránů (1888). Mimo jiné do jeho oficiální titulatury patřila dědičná hodnost nejvyššího dveřníka pro Horní a Dolní Rakousko, kterou získali předkové v české linii v polovině 18. století.[8]
Majetek editovat
V roce 1853 si s bratrem Rudolfem rozdělil dědictví, které na ně ještě za života převedla matka Henrietta. Zatímco Rudolf převzal uherská panství Dolná Krupá a Futog, Otto se usadil na zámku Ratměřice na Benešovsku. Panství Ratměřice skoupila matka postupně v letech 1822–1838 od několika dědiců rodu Sterndhalů.[9] K velkostatku Ratměřice-Jankov patřilo 1 900 hektarů půdy[10] a kromě šesti hospodářských dvorů zde fungovalo několik průmyslových provozů (pivovar, vápenka, cihelna).[11] Otto se zasloužil o přestavbu ratměřického zámku do klasicistní podoby, kterou realizoval hned po převzetí majetku.[12] Věnoval se také úpravám zámeckého parku[13] a proslul především výsadbou ratměřických sekvojovců, které jsou nejvyššími zástupci druhu sekvojovce obrovského v Česku a mají památkovou ochranu.[14] Finančně podpořil také opravy kostelů v Ratměřicích a Jankově. I když se angažoval v podnikatelských sférách na různých místech monarchie, hospodaření na vlastním velkostatku jej příliš nezajímalo. Nakonec se nechal vyplatit mladším bratrem Rudolfem a správu Ratměřic mu přenechal. Trvale pak přesídlil do Vídně, kde si v letech 1871–1874 nechal postavit Chotkovský palác (Palais Chotek) v 9. vídeňském obvodu (Währinger Straße č. p. 28).[15]
Otto Chotek zemřel svobodný a bezdětný ve Vídni ve věku 73 let na následky mozkové mrtvice, pohřben je na vídeňském Ústředním hřbitově. Jeho dědicem byl mladší bratr Rudolf, který v roce 1891 pronajal vídeňský palác a v roce 1898 prodal zadlužený velkostatek Jankov-Ratměřice.
Kromě zmíněného bratra Rudolfa měl starší sestru Hermínu (1815–1882), provdanou za hraběte Franze Folliota de Crenneville (1815–1888), rakousko-uherského polního zbrojmistra, císařského generálního pobočníka a později nejvyššího dvorského komorníka.[16]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Dostupné online. [cit. 2019-10-31]
- ↑ Ottův slovník naučný, XII. díl; Praha, 1897 (reprint 1998); heslo Chotek z Chotkova a Vojnína, s. 370–373 ISBN 80-7185-157-4
- ↑ Rodokmen rodu Chotků dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 277 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 120, 147 dostupné online
- ↑ Záznam z jednání Sněmu království Českého z 29. dubna 1872 na webu Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dostupné online
- ↑ Spolek pro chemickou a hutní výrobu na webu města Ústí nad Labem dostupné online
- ↑ Rodina Chotků in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 168–169 dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 2. díl; Praha, 1997; s. 558–559 ISBN 80-85983-14-1
- ↑ Velkostatek Jankov-Ratměřice in: PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 78–79 dostupné online
- ↑ Uherská linie Chotků na oficiálním webu zámku Veltrusy
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 416
- ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 338–339
- ↑ NĚMEC, Jan, KYZLÍK, Pavel: Památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2003 (kapitola Chotkovi velikáni, s. 59–60 ISBN 80-7033-781-8
- ↑ Chotkovský palác ve Vídni na webu planet-vienna dostupné online
- ↑ Rodina Chotků in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1881; Gotha, 1881; s. 181 [1]
Literatura editovat
- RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia od začiatku 19. storočia do súčasnosti; Trnavská univerzita, Trnava, 2021; 164 s. ISBN 978-80-568-0428-5
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otto Chotek na Wikimedia Commons - Otto Chotek na webu rakouského parlamentu
- Hrabě Otto Chotek Archivováno 2. 7. 2022 na Wayback Machine.
