Wikipedie

Ota Filip

český spisovatel

Ota Filip (9. března 1930 Slezská Ostrava – 2. března 2018 Garmisch-Partenkirchen) byl český a německý spisovatel, jedna z předních postav české exilové literatury. Jeho knihy byly publikovány mezi jiným v češtině, němčině, italštině, francouzštině, španělštině, japonštině a slovinštině.

Ota Filip
Narození9. března 1930
Slezská Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí2. března 2018 (ve věku 87 let)
Garmisch-Partenkirchen
NěmeckoNěmecko Německo
Povoláníspisovatel, novinář, publicista, redaktor a prozaik
Témataliteratura
OceněníCena Adelberta von Chamissa (1986)
Cena Andrease Gryphia (1991)
medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2012)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Mládí editovat

Ota Filip se narodil v roce 1930 ve Slezské Ostravě. Jeho otec Bohumil Filip byl český cukrář a majitel kavárny v ostravské Nové Radnici. Jeho matka byla polského původu, rozená Marie Mikolajczykowa. Po maturitě na gymnáziu v Praze na Žižkově[1] v roce 1948 pracoval v různých zaměstnáních. Po nástupu na vojnu v roce 1951 byl zařazen k tzv. „černým baronům“, kde se zapletl do připravovaného útěku, který ale vyzradil.[2] Po roce 1953 byl redaktorem v novinách Mladá Fronta (Praha), redaktorem Československého rozhlasu v Plzni a v několika okresních novinách na Moravě.

Perzekuce a odsouzení v ČSSR editovat

Počátkem 60. let byl vystaven mimosoudní perzekuci, a odsouzen k řadě dělnických profesí. Během těchto let začal psát své první romány, a věnoval se korespondenci s německými a rakouskými autory. Jeho přítel Horst Bienek, básník, esejista a novinář žijící v Mnichově, mu v roce 1968 zprostředkoval vydání prvního románu Cesta ke hřbitovu, v německém překladu Das Café an der Straße zum Friedhof, v nakladatelství Fischer Verlag (Frankfurt am Main). Tato první německá publikace se setkala s velkým úspěchem, a v roce 1969 následovalo italské vydání Il caffè sulla strada del cimitero v nakladatelství Garzanti (Milán). Jeho první román Cesta ke hřbitovu byl také oceněn literární cenou města Ostravy v roce 1967 (k 700. výročí založení města), a vydán v roce 1968 v ostravském nakladatelství Profil (Ostrava). Od ledna 1968 byl redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě.[3]

V roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky (§ 98, odst. 1 tr. zákona), mj. na základě jeho korespondence s autory, novináři a jinými představiteli kulturního a politického života v NSR, Rakousku a Švýcarsku. V roce 1974 byl donucen se vystěhovat do Německa. Tam pracoval jako lektor nakladatelství Fischer Verlag, publicista a komentátor. Publikoval řadu románů, které psal v němčině a češtině. Byly vydány v německých nakladatelstvích, a také v exilových českých nakladatelstvích v Německu, Švýcarsku a Kanadě, a od 90. let také v České republice, kde měl Filip mj. úzké kontakty s nakladatelstvím Host (Brno). Ota Filip byl členem Bavorské akademie věd a umění.

Obvinění ze spolupráce s STB editovat

V lednu 1998 byl v programu bavorské televize (autoři Jürgen W. Möller a Prof. FAMU Lubor Dohnal) obviněn ze spolupráce s StB (Státní bezpečnost).[4][5] Tato obvinění se zakládala na falešných výpovědích kněze (hraběte) Angeluse Waldsteina (OSB, klášter Ettal, Německo) a a jiných tzv. 'svědků' v Československu a NSR. Tento program byl motivován cílem kompromitovat Filipa a znemožnit jeho publicistickou činnost v Německu a Československu v 90. letech, která se kriticky zabývala sudetoněmeckými tématy a česko-německými vztahy. Dnes přístupné materiály StB (Archív bezpečnostních složek, https://www.abscr.cz/) dokazují, že tato obvinění byla neopodstatněná (mj., arch. číslo 14288 S StB Ostrava, V-4569 S Stb Ostrava a V-1258 MV-SÚ; citované v útvaru S FMV-SEO). Např. v červnu 1972 StB konstatuje, že "FILIP byl v roce 1969 odsouzen pro nepřátelskou činnost podle § 98 tr. zákona a po propuštění z výkonu trestu v trestné činnosti pokračoval, ve spolupráce [sic] s exponenty pravice v oblasti kultury", tedy jinými slovy angažoval se pro disidentské hnutí, ne pro spolupráci s StB. Neopodstatněná obvinění Oty Filipa v programu bavorské televize (autoři Jürgen W. Möller a Prof. FAMU Lubor Dohnal) v lednu 1998 dohnala jeho syna Pavla, profesora matematiky na univerzitě v Bochumi (Německo), k sebevraždě. Byl traumatizován perzekucí a vězněním svého otce v letech 1969-1974 v Československu, a nemohl se smířit s další mimosoudní, sudetoněmeckými a česko-německými tématy v 90. letech motivovanou, perzekucí svého otce, tentokrát v Německu.

Život v zahraničí editovat

Posledních dvacet let svého života žil Ota Filip se svou manželkou Marii (rozenou Ledvinovou) v podalpském městečku Murnau am Staffelsee[6], kde pořádal literární a jiná umělecká setkání, s německými i českými autory, literáty a novináři. Jeho manželka Marie Filip zemřela 31. prosince 2014, po těžké a krátké nemoci, v jeho přítomnosti v nemocnici v Mnichově. Týden předtím oslavili 61. výročí jejich svatby, 25. prosince 1953. Ota Filip zemřel 2. března 2018 v nemocnici v Garmisch-Partenkirchenu, na následky zápalu plic.

Dílo editovat

  • Cesta ke hřbitovu, Profil, Ostrava, 1968
  • Blázen ve městě, Konfrontace, Curych, 1975; Profil, Ostrava, 1991
  • Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Edice Petlice, sv. č. 28, Praha, 1974; Český spisovatel, Praha, 1994
  • Poskvrněné početí, Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1976; Západočeské nakladatelství, 1990
  • Valdštýn a Lukrecie, ’68 Publishers|Sixty-Eight Publishers, Toronto, 1979
  • Děda a dělo, Host, Brno, 2009
  • Touha po Procidě, (česky nevyšlo)
  • Kavárna Slavia, Český spisovatel, Praha, 1993
  • Sedmý životopis, Host, Brno, 2000
  • Sousedé a ti ostatní, Host, Brno, 2003
  • 77 obrazů z ruského domu - Román o velké, ztroskotané lásce a vzniku abstraktního umění, Barrister & Principal, Brno, 2004
  • Osmý čili nedokončený životopis, Host, Brno, 2007

Podílel se autorsky i na sborníku, pojednávajícím o tzv. Brněnském pochodu smrti:

Ocenění editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Kubica, Jan. Život ve 30. a 40. letech dvacátého století v multikulturních regionech střední Evropy: na základě autobiografických próz německy píšících autorů - Ota Filip, Horst Bienek a další. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2016. 318 stran. Monografie. ISBN 978-80-244-5045-2. S. 10.
  2. ↑ Zemřel spisovatel Ota Filip. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Zemřel spisovatel Ota Filip. Z ČSSR ho vyhnali, v Německu zažil úspěch i tragédii. iDNES.cz [online]. 2018-03-03 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ EDER, Kryštof. Spisovatel Ota Filip: Po obvinění ze spolupráce s StB spáchal jeho syn sebevraždu. ČtiDoma.cz [online]. 2019-02-10 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Oceněný Ota Filip a poučení novináři | Přítomnost.cz [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Slovník české literatury. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Jan Kubica, Spisovatel Ota Filip, Větrné mlýny (Prag) 2012, ISBN 978-80-7443-046-6
  • Verspätete Abrechnungen von Ota Filip, mit einem Beitrag von Walter Schmitz sowie einer Bibliografie. Dresden : Thelem, 2012. (veröffentlichte 9. Dresdner Chamisso-Poetikvorlesungen) [1]
  • Kliems, Alfrun: Im Stummland : zum Exilwerk von Libuše Moníková, Jiří Gruša und Ota Filip, Frankfurt am Main ; Berlin ; Bern ; Bruxelles ; New York ; Oxford ; Wien : Lang, 2003
  • Massum Faryar, Fenster zur Zeitgeschichte : eine monographische Studie zu Ota Filip und seinem Werk, Berlin : Mensch-und-Buch-Verl., 2005
  • Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. Hrsg. v. Heinz Ludwig Arnold. München: edition text + kritik
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. 
  • KUBICA, Jan. Doppelsprachigkeit bei Ota Filip – zwei Identitäten?. In: MEIER, Jórg. Jahrbuch des Bundesinstituts für Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa. Oldenbourg: De Gruyter, 2018. ISBN 978-3-11-056205-7. S. 271–285. (německy)
  • KUBICA, Jan. Ota Filip. Ein Vermittler zwischen zwei Kulturen. In: HRDINOVÁ, Eva Maria. Kdopak by se překladu bál? Překlad jako didaktický nástroj pro výuku cizích jazyků II. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2020. ISBN 978-80-244-5855-7. S. 49–56. (německy)

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ota_Filip&oldid=23704182“