Wikipedie

Oswald Machanek

Oswald Machanek (* 27. listopadu 1837, Olomouc; † 1924, Bolzano), křtěný celým jménem Oswald Maria Alexander Machanek,[1] byl moravský podnikatel německé národnosti, spolumajitel a generální ředitel akciové společnosti Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia” (česky Hlubočská a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia”) se sídlem v Olomouci, ředitel továrny na výrobu hřebíků v Hlubočkách a spolumajitel obchodní společnosti I. C. Machanek a spol. se sídlem v Olomouci, vyznamenaný zlatým záslužným křížem s korunou.[2]

Oswald Machanek
Narození27. listopadu 1837
Olomouc
Úmrtí1924 (ve věku 86–87 let)
Bolzano
Národnostněmecká
Povolánípodnikatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rodina editovat

Oswald Maria Alexander Machanek se narodil v Olomouci 27. listopadu 1837 jako nejmladší syn do rodiny olomouckého obchodníka se železářským zbožím. Otec Ignaz Carl Machanek a matka Anna, rozená Wagner, provozovali obchod ve svém domě na Dolním náměstí č. 19,[3] který po přečíslování nesl číslo 48 a později také domovní znamení „Zur silbernen Schaufel” (U stříbrné lopaty).[4] Rodina Wagner podnikala v Olomouci ve svém domě na Dolním náměstí č. 14, kde měla obchod s kořením a drogistickým zbožím (Spezerei- und Drogenlandlung) a už v roce 1834 se Oswaldův dědeček s Karlem Wagnerem obchodně spojili ve firmě „Karl Wagner und Ignaz Machanek”.[5] Karl Adolf Wagner, syn bratra Karla Wagnera byl majitelem továrny na výrobu bavlny a lnu v Šumperku.[6]

K dalšímu rodinnému spojení došlo 9. září 1865, když si Oswald Machanek vzal za ženu Sophie Wagner (6. ledna 1838 – 3. května 1893).[7][8]

Ještě 9. září 1890 společně oslavili výročí stříbrné svatby.[9] Na začátku května 1893 odjeli společně s dcerou na ozdravnou kůru do Karlových Varů, odkud dorazila v neděli 7. května do Olomouce zpráva, že manželka Oswalda Machanka náhle a bezbolestně 3. května 1893 zemřela. V sobotu 6. května 1893 rodinu postihla další pohroma, když bratra Maxe Machanka ranila mrtvice a byl postižen ztrátou řeči.[10] Nakonec 14. května 1893 rodina pochovala i bratra Maxe.[11] Jeho druhou manželkou byla Lina.[12] Z Oswaldova manželství se Sofií pošly tři děti: Oskar, Anna a Helene.[13] Dcera Anna se 31. ledna 1895 provdala za c. k. nadporučíka Stefana Schulze, sloužícího u c.k. 54. pěšího pluku v Olomouci (Mährisches Infanterieregiment Nr. 54), kde se také konala svatba,[14] jelikož byl nadporučík Stefan Schulz přeložen do vojenské výcvikové školy (kadetů) do Mariboru.[15]

Syn Oskar pobýval v době matčina úmrtí v Americe, kde se 12. července 1892 v New Yorku civilně na Manhattanu oženil s Annou Mühler (Anna Mehlen).[16] V roce 1898 se zdržoval ve státě Connecticut.[17] Tomu předcházela na začátku února 1892 žádost jeho otce o prodloužení otcovské pravomoci, které 5. února 1892 C. k. Krajský soud v Olomouci vyhověl a otcovskou pravomoc nad synem Oskarem, který dosáhl 19. února 1892 24 let, prodloužil na neurčito.[18] Podruhé se Oskar civilně oženil v roce 1902 v Londýně.[19] Následně se zdržoval ve Frankfurtu nad Mohanem na Günthersburgallee čp. 9, kde provozoval obchod s plnícími pery a prodej cukrářských výrobků.[20]

Na začátku první světové války odcestoval Oswald Machanek na rodinou vilu do Bolzana, kde zůstal po celou dobu války. Arcivévoda František Salvátor mu v roce 1914 propůjčil stříbrnou medaili Červeného kříže (Silberne Ehrenmedaille vom Roten Kreuze).[21][22][23][24][25][26] Do nového Československa se již natrvalo nevrátil a v roce 1920 vystoupil ze správní rady Moravie, přičemž novým členem správní rady byl do obchodního rejstříku zaznamenán syn Oskar Machanek, označený jako velkotovárník.[27] Oswald Machanek zemřel na začátku května roku 1924 ve své vile v Bolzanu ve věku 86 let.[28]

Vila Oswalda Machanka v Bolzanu editovat

Oswald bydlel s rodinou nejprve v rodinné vile v Hlubočku, kterou sdílel s bratrem Maxem. Max si později vybudoval vlastní vilu u železárny v Mariánském Údolí. V roce 1884 si Oswald nechal postavit rodinou vilu v Bolzanu, kterou hodlal pro zdejší mírné klima využívat zejména v zimním období. Z tohoto důvodu architekti Heinrich Claus a Moritz Hinträger[29][30] navrhli její čelní frontu směrem na jih. Pro výstavbu vily využili pozemek po bývalé vinici. Vlastní stavbu prováděl stavební mistr z Bolzana pan Altmann a stála 25 000 zlatých.

V suterénu byla navržena prádelna, šatna, sklep pro zásoby potravin, sklep pro palivo a místnost pro zahradní náčiní. V mezipatře se nacházela jídelna s arkýřem a verandou, na níž navazoval obývací pokoj a pokoj pro hosty, na severu kuchyně a komora pro služebnictvo, dále koupelna a spíž. V prvním patře směrem na jih umístili architekti ložnici s arkýřem a terasou, s kterou sousedily dva pokoje pro dcery, směrem na západ lodžii a na sever pokoj pro hosty a pánský pokoj s komorou. Hlavní schodiště vedlo jen z přízemí do prvního patra a vedle něj umístěné malé schodiště z prvního patra do podkroví. Na fasádě využili motivy italské renesance a cihlovou střechu ozdobily dřevěnou římsou.[31]

Skandál kolem úmrtí syna Oskara editovat

Syn Oskar se z ciziny navrátil s vypuknutím války a pravděpodobně měl zastoupit otce v řízení továrny v Hlubočku. Společně s ním v Hlubočku pobývala i jeho manželka Karola s dvojčaty Fridrichem (Bedřichem) a Wilhelmem (Vilémem), která v únoru 1916 hledala společnici.[32][33][34] Dne 9. listopadu 1920 zveřejnil rakouský list „Grazer Tagblatt” krátkou zprávu z Moravské Ostravy ze dne 5. listopadu, že Karola Machanek, manželka velkotovárníka Oskara Machanka, byla nalezena se svou společnicí slečnou Else Compl v dětském pokoji u kamen udušená oxidem uhelnatým.[35]

K brzkému nástupu se hledá vzdělaná dívka, asi 30 let, evangelička a nejraději Severoněmka, pro společnost a pomoc paní domu, která je sama Severoněmka, a taktéž na dohled dvou 6letých chlapců. Vyžaduje se znalost dobré domácí kuchyně, zavařování, šití a případných domácích prací. Hudba, jazyky a bridž vítány. Dvě služky a jedna paní na praní prádla jsou k dispozici. Nabídky, kopie osvědčení, platové představy a fotografie k rukám manželky Oskara Machanka, Hluboček u Olomouce, Morava.

Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), 20. únor 1916[36]

Po smrti manželky si Oskar nechal kvůli sporům s příbuznými vyplatit svůj podíl u akciové společnosti Moravia, přestěhoval se do Mnichova, kde investoval do jedné dřevařské úvěrové banky, přičemž přišel skoro o všechno své jmění. Po vypuknutí nemoci, kdy u něj byla diagnostikována rakovina střev, se vrátil do Československa. V roce 1925 se Oskar zdržoval u Šumperka v obci Libina, kde provozoval malý rádiový obchod.[37] Dne 27. prosince 1935 byl nalezen mrtev, kdy jako příčina úmrtí bylo uvedeno selhání srdce.[38][39]

V souvislosti s falešnou výpovědí bývalé Bedřichovy přítelkyně byli oba bratři v následujícím roce vyslechnuti a na základě podezření, že napomohli otci k sebevraždě vzati do vazby. Tato skutečnost vzbudila pozornost nejen všech českých i německých severomoravských listů ale i celé řady zahraničních.[40][37][41][42] Na základě výpovědi byli elektrotechnik Friedrich (Bedřich) Machanek z Hlubočku a zahradní architekt Wilhelm (Vilém) obviněni, že otci k sebevraždě pomohli. Bedřich Machanek byl od obžaloby osvobozen, Vilém Machanek byl odsouzen přečinem proti bezpečnosti života a odsouzen k trestu 4 týdnů tuhého vězení podmíněně na 2 roky. Protože vazba se započetla, nemusel již trest odpykat.

Podnikatelská činnost editovat

Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia” editovat

Důležitým mezníkem v rodinné podnikatelské činnosti se pro Oswalda Machanka stal rok 1861,[43] kdy s otcem I. C. Machankem a bratrem Maxem Machankem sepsal 19. října 1861 společenské usnesení na činnost výrobků ze železa továrny Mariánském Údolí a stal se tak společníkem firmy „K. k. priv. Marienthaler Eisen-Waaren -Fabriks-Gesellschaf”, ve které Johann Orel obdržel v roce 1863 prokuru a v roce 1869 se stal veřejným společníkem.[44]

Od с. к. krajského со obchodního soudu v Olomouci se k vědomosti dává, ze pan J. C. Machanek v Olomouci přenešení toho mezi J. C. Machankem, Max Machankem a Osvaldem Machankem ddo. 19. října 1861 složeného společenského usnesení na činnost výrobků ze železa Marientalské fabriky pod nápisem: K. k. priv. Marienthaler Eisen-Waaren -Fabriks-Gesellschaft, ke kterému vedeni každý z těch veřejných společníků J. C. Machanek, Max Machanek a Oswald Machanek, pak společník Jan Orel tím způsobem oprávněni jsou, že po napřed postaveném nápisu — J. C. Machanek sám, aneb Max Machanek a Oswald Machanek mnohotlivě (collectiv), čili jeden s těch dvou posledně jmenovaných s Janem Orlem s jejím jménem mnohotlivě znamenati muže; — do obchodního rejstříka pro společenské nápise vymohl. V Olomouci 31. červenci 1863.

Morawske Nowiny, 11. srpen 1863[45]

V roce 1868 se stal také veřejným společníkem hřebíkárny v Hlubočku, jejíž firemní název zněl: „K. k. priv. Hombocker Maschinennägel- und Blechwaaren Fabriksgesellschaft J. C. Machanek & Comp.” K zapsání této skutečnosti došlo u c. k. Krajského obchodního soudu v Olomouci do rejstříku pro společné firmy dne 9. června 1868. Ke smlouvě z 28. dubna 1868 pak byla dopsána dodatková smlouva ze dne 14. ledna 1869, na jejímž základě se stal veřejným společníkem také Johann Orel.[44]

Ku firmě K. k. priv. Hombocker Maschinennägel- und Blechwaaren Fabriksgesellschaft J. C. Machanek et Comp. připsán dodatek ku smlouvě společné ze dne 28. března 1855, uzavřený dne 28. dubna 1868, dle kterého dodatku pan Oswald Machanek, továrník v Marienthalu, vstupuje do této společnosti co veřejný společník, oprávněný ku zastoupení a znamenáni společné firmy, čímž však v původní společné smlouvě ničeho se nezměňuje. Zároveň vneseno bylo právo prokury, jež má Georg Klein, znamenati svrchu uvedenou firmu.

Morawské nowiny, 30.7.1868[46]

V roce 1870 byly obě tyto společnosti sloučeny do jedné akciové společnosti. Dne 17. února 1870 povolil c. k. ministr vnitra společníkům: Ignaz Karl Machanek, dr. Ignaz Machanek, Max Machanek, Oswald Machanek a Johann Orel zřízení akciové společnosti pod názvem: Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia” in Olmütz (česky Hlubočecká a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia” v Olomouci) a zároveň schválil její stanovy. Ve stejném roce obdržel 9. prosince na místo svého otce právo prokury u firmy Friedländer Flachsspinnerei se sídlem ve Friedland an der Mohra (Břidličné), kde pak zastával post náměstka ředitele.[47]

Obchodní firma I. C. Machanek a spol. editovat

Dne 31. července 1863 nechal otec I. C. Machanek svůj železářský obchod v Olomouci na Dolním náměstí zapsat pod firmou I. C. Machanek, ve které obdrželi jeho syn Max Machanek a zeť Karl Klob (manžel dcery Marie)[48] prokuru.[49] V roce 1869 nechal otec zapsat prokuru i synovi Dr. I. Machankovi.[50] Po smrti otce vedl firmu syn Oswald. Dne 11. dubna 1886 nechal firmu vymazat z rejstříku firem jednotlivců a zapsat u c. k. Krajského obchodního soudu do rejstříku společných firem a přibral jako společníky svého bratra Maxe[51] a Jana Orla, přičemž hlavní závod se nacházel ve Vídni.

C. k. krajsky co obchodní soud v Olomouci uvádí ve veřejnou známost, že odštěpný závod firmy I. C. Machanek & Comp. v Olomouci, jejíž hlavní závod ve Vídni se nalézá, do rejstříku obchodního pro firmy společenské se zapsal. Tato společnost jest veřejná ku provozování obchodu smíšeným zbožím se sídlem v Olomouci. Společníky jsou: Max Machanek, řídící továrny v Marienthalu u Olomouce; Osvald Machanek, řídící továrny v Homboku u Olomouce, a Jan Orel, kupec ve Vídni, a jest každý společník oprávněn společnost zastupovati. V Olomouci, 26. října 1886.

Brünner Zeitung, 03.11.1886[52]

Obchodní firma se železářským zbožím I. C. Machanek se nakonec stala součástí firmy Moravia, akc. spol. pro průmysl železářského zboží a obchod v Hlubočku a v Mariánském Údolí a fungovala jako její maloobchodní a velkoobchodní centrála, přičemž Dolní náměstí, kde firma na čísle 48 sídlila, měnilo své názvy: r. 1919 v Československu na Wilsonovo náměstí, r. 1939 v Protektorátu Čechy a Morava náměstí Hermanna Göringa a r. 1945 na náměstí Rudé armády.[53]

Schieferbau-Actien-Gesellschaft in Olmütz editovat

Firmu na dobývání břidlice založil Oswaldův otec v roce 1863 společně s olomouckým velkoobchodníkem a továrníkem rytířem Balthasarem von Szäbel (olomoucká pobočka „k. k. priv. Chotzner Flachsspinnerei des B. Szabel in Olmütz”).[54][55] V roce 1865 povolilo oběma společníkům c. k. ministerstvo vnitra zřízení akciové společnosti „Schieferbau-Actien-Gesellschaft in Olmütz” a schválilo její stanovy.[56][57][58] Se založením Akciové společnosti pro dobývání břidlice v Olomouci pod vedením provozního ředitele Maxe Machanka započaly přípravné práce na otevření nového hlubinného podzemního lomu tzv. na zelené louce (Zálužné - Mokřinky). Také v této firmě měl Oswald uložené své akcie[59] a nakonec společnost řídil.[60] V roce 1895 byl Oswald z rejstříku jako provozní ředitel vymazán a místo něho zapsáni dosavadní zástupce ředitele Dr. Carl Schrötter jako ředitel a jako náhradník nový zástupce ředitele Richard von Kaysersheimb.[61][62]

Akciová společnost pro dobývání břidlice v Olomouci vedle nového hlubinného lomu provozovala krátce i starý Lichtenštejnský lom v katastru obce Moravice. Ke konci 60. let 19. století měla v provozu osm lomů s 500 dělníky u Velké Střelné, Hrubé Vody, Jakartovic a Zálužného. V lomech používala parní těžní stroje a čerpadla. Provozovala také prodejní sklady v Opavě a Pardubicích. Vedle střešní krytiny vyráběla břidlicovou dlažbu, stolní desky, leštěná těžítka a další výrobky. V 70. letech 19. století činila roční výroba 893 000 m² břidlicové krytiny v ceně 20 tisíc zlatých. Zejména na severní Moravě a v rakouském a pruském Slezsku měla na trhu s břidlicí výrazné postavení.[63]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz, matriční zápis narození a křtu Oswalda Maria Alexandra Machanka [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Illustriertes Wiener Extrablatt, Mo 3. November, Seite 2.
  3. ↑ Wilibald Müller: Geschichte Der Königlichen Hauptstadt Olmütz, 1882, s. 389.
  4. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1894-06-25, Seite 8. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zeitschrift "Sudetendeutsche Familienforschung", 1982 (Jahrgang 24 Band V/NF - Lieferung 1), s. 21: Wagner Karl Adolf, Baumwoll- und Leinenwarenfabrikant, Praktikant in Prag, Wien und Triest, Bürger und Hausbesitzer (1828) in Olmütz, Niederring 14, Betrieb einer Spezerei- und Drogenhandlung (1827-1834) in Olmütz, Direktor (1834) Fa. Karl Wagner und Ignaz Machanek, (1838) Gemeinderat, (1848) Reichsratsabgeordneter, (1850) Bürgermeister in Mährisch Schönberg, Kommandant (Major) der Nationalgarde, Übersiedlung (1871) nach Olmütz, * Mährisch Schönberg 30.5.1806 (Paten: Georg Thier, Posamentierer und Pfarrmesner, Elisabeth Pratschker, Mährisch Schönberg), + Olmütz 23.5.1877; geheiratet Bergstadt Bez. Römerstadt 12.10.1828 (Zeugen: Franz Brachtel, Schullehrer in Pergstadt, Johann Grögler, Gerbermeister in Hangenstein Bez. Römerstadt).
  6. ↑ Kurzbiografie Wagner. www.parlament.gv.at [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1890-09-20, Seite 4: Dne 9. září 1890 oslava stříbrné svatby (25 let). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ Sophie Machanek (Wagner) 1838 - 1893 (hrobka rodiny Machanek na hřbitově v Olomouci). BillionGraves [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1890-09-20, Seite 4: Dne 9. září 1890 oslava stříbrné svatby (25 let). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1893-05-08, Seite 5. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  11. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1893-05-15, Seite 8. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ Mährisches Tagblatt. Olmütz: J. Groák, 1904(217). s. 3.
  13. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1893-05-05, Seite 8. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ Mährisches Tagblatt, Mo, 28. Januar 1895, Fr, 1. Februar 1895, s. 4
  15. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1894-08-23, Seite 3. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ Oscar Machanek, in the New York, New York, Extracted Marriage Index, 1866-1937: Name: Oscar Machanek, Gender: Male, Marriage Date: 12 Jul 1892, Marriage Place: Manhattan, New York, USA, Spouse: Anna Mehlen, Certificate Number: 9685.
  17. ↑ National Archives and Records Administration (NARA); Washington, D.C.; Index to New England Naturalization Petitions, 1791-1906 (M1299); Microfilm Serial: M1299; Microfilm Roll: 23: Name: Oscar Machanek, Birth: Austria abt 1868, Civil: 21 Oct 1898, Residence: Connecticut.
  18. ↑ Digitální knihovna: Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 1892, 1892. s. 1.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ FreeBMD. England & Wales, Civil Registration Marriage Index, 1837-1915 [database on-line]. Provo, UT, USA: Ancestry.com Operations Inc, 2006: Name: Oscar Machanek, Registration Year: 1902, Registration Quarter: Apr-May-Jun, Registration district: Strand.
  20. ↑ Zeitungen, Zeitschriften und Adressbücher / 35. Jahrgang (1903... [35] / Machanek Oskar. sammlungen.ub.uni-frankfurt.de [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  21. ↑ Grazer Tagblatt: Fr, 25. Dezember 1914, s. 3: Erzherzog Franz Salvator hat verliehen die Silberne Ehrenmedaille vom Roten Kreuze dem Privaten Oswald Machanek in Bozen.
  22. ↑ ANNO, Deutsches Nordmährerblatt, 1915-03-03, Seite 3 (Oswald Machanek Spende, derzeit in Bozen). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  23. ↑ ANNO, Der Tiroler, 1916-02-25, Seite 7 (Oswald Machnek Spende Tirol). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  24. ↑ ANNO, Der Tiroler, 1917-02-13, Seite 3 (oswald Machanek Bozen Spende). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  25. ↑ ANNO, Der Tiroler, 1918-04-18, Seite 3 (Oswald Machanek Bozen - Spende). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  26. ↑ ANNO, Der Tiroler, 1918-05-24, Seite 3 (Oswald Machanek Bozen Spende). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  27. ↑ BRNĚ, Moravská zemská knihovna v. Digitální knihovna. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  28. ↑ ANNO, Salzburger Chronik für Stadt und Land, 1924-06-06, Seite 4. anno.onb.ac.at: citace: „In Bozen verschied Oswald Machanek, Großindustrieller, im Alter von 86 Jahren. Herr Machanek, der eine Fabrik in Böhmen besaß, ist schon seit vielen Jahren in Bozen ansäßig.” [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  29. ↑ Architekturzentrum Wien: Moritz Hinträger. www.architektenlexikon.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  30. ↑ Architekturzentrum Wien: Heinrich Claus. www.architektenlexikon.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  31. ↑ ANNO, Der Civiltechniker, 1888-05-01, Seite 1 (vila Oswalda Machanka). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  32. ↑ ANNO, Deutsches Nordmährerblatt, 1915-08-03, Seite 5 (Oskar Machanek Humbok, Jause für die Verwundeten). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  33. ↑ ANNO, Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), 1916-05-26, Seite 16 (Oskar Machanek, Karl Machanek Hombok Spende). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  34. ↑ ANNO, Prager Tagblatt, 1917-06-03, Seite 4 (Oskar Machanek Hombok Spende). anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné online. 
  35. ↑ Grazer Tagblatt: Di, 9. November 1920, s. 2: Frau Karola Machanek, die Gattin des Grossindustriellen Oskar Machanek, und deren Gesellschafterin würden im Kinderzimmer beim Füllofen tot aufgefunden.
  36. ↑ Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), So, 20. Februar 1916, Seite 37: Zum baldigen Eintritt gesucht gebildetes Mädchen, etwa 30 Jahre Alt, evangelisch, möglichst Norddeutsche, zur Unterstützung und Gesellschaft der Hausfrau, welche selbst Norddeutsche ist, sowie zur Beaufsichtigung zweier 6 Jährigen Knaben. Kenntnis der guten bürgerlichen Küche, des Einkochens, Nähens und der im Haushalte vorkommenden Arbeiten verlangt. Etwas Musik, Sprachen und Bridge erwünscht. Zwei Dienstmädchen und eine Waschfrau vorhanden. Angebote und Zeugnisabschreiben, Gehaltsansprüche und Bild an Frau Oskars Machanek, Hombok bei Olmütz, Mähren.
  37. ↑ a b ANNO, Kleine Volks-Zeitung, 1936-08-06, Seite 5. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. 
  38. ↑ ÖNB-ANNO - (Neue) Wiener Schachzeitung. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-05]. Dostupné online. 
  39. ↑ Moravská orlice. František Uman, 12.3.1937, 75(ranní vydání). s. 3.
  40. ↑ ANNO, Innsbrucker Nachrichten, 1936-08-06, Seite 2. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. 
  41. ↑ ANNO, Neues Wiener Journal, 1936-08-06, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. 
  42. ↑ ANNO, Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg, 1936-08-07, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-07]. Dostupné online. 
  43. ↑ Digitální knihovna: Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 1861, 1861. s. 2184.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  44. ↑ a b ANNO, Morawske Nowiny (Noviny). (Mährische Zeitung.), 1869-02-18, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  45. ↑ ANNO, Morawske Nowiny (Noviny). (Mährische Zeitung.), 1863-08-11, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  46. ↑ Morawské nowiny. W Brně: Morawský zemský sněm, 1868(91). s. 364.
  47. ↑ Morawské nowiny. W Brně: Morawský zemský sněm, 1870(156). s. [4].
  48. ↑ Hermann August Ludwig Degener, Walter Habel: Wer ist es? (Deutsche Who's who, Band 9), Verlag Herrmann Degener, 1928, s. 811: Klob Karl Maria.
  49. ↑ Morawské nowiny. W Brně: Morawský zemský sněm, 1863(64). s. 256.
  50. ↑ Morawské nowiny. W Brně: Morawský zemský sněm, 1869(110). s. 440.
  51. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1884-04-23, Seite 4. anno.onb.ac.at: Kreis- als Handelsgerichte zu Olmütz wurde in das Handelsregister eingetragen: Am 11. April 1884: Die Gesellschaftsfirma: I. C. Machanek. Diese zufolge Eintrittes des Max Machanek als Gesellschafter in das von Oswald Machanek betriebene Eisengeschäft gegründete Gesellschaft ist eine offene zum Betriebe des Eisenwaarengeschäftes in Olmütz und hat am 24. Februar 1884 begonnen. Mitglieder der Gesellschaft sind: Oswald Machanek in Hombok und Max Machanek in Marienthal. Zur Zeichnung der Gesellschaftsfirma ist jeder der Gesellschafter berechtigt. Gleichzeitig wurde die Einzelnfirma: „I. C. Machanek" gelöscht. [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  52. ↑ Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 1886, 1886. s. 1.
  53. ↑ Dolní náměstí (Dolní náměstí, Wilsonovo náměstí, náměstí Hermanna Göringa, náměstí Rudé armády) | Encyklopedie Olomoucka. encyklopedie.olomouce.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  54. ↑ Digitální knihovna, Brünner Zeitung. Brünn: Mährischer Landtag, 1863, 1863. s. 892.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  55. ↑ Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich ( 1866 ), s. 123: Szäbel Balthasar, Rit. v., Grosshändler u. Fabriksbesitzer in Olmütz.
  56. ↑ ANNO, Morawske Nowiny (Noviny). (Mährische Zeitung.), 1866-05-17, Seite 4. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  57. ↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1866-05-23, Seite 32. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  58. ↑ Digitální knihovna: Morawské nowiny. W Brně: Morawský zemský sněm, 1866(59). s. 236. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  59. ↑ GENERALVERSAMMLUNG DER ACTIONÄRE DER SCHIEFER-BERGBAU-ACTIENGESELLSCHAFT IN OLMÜTZ, Moravská zemská knihovna v Brně. Digitální knihovna: Mährisches Tagblatt. Olmütz: J. Groák, 1886(185). s. [4].. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  60. ↑ ANNO, Mährisches Tagblatt, 1885-08-24, Seite 4. anno.onb.ac.at: Generalversammlung [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  61. ↑ Digitální knihovna: Mährisches Tagblatt. Olmütz: J. Groák, 1895(287). s. [5].. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  62. ↑ CARL VON KAYSERSHEIMB. Österreichische Gesellschaft für Festungsforschung / Austrian Society for Fortification Research [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. (německy) 
  63. ↑ Jirásek, Matýsek, Přibil, Šmehil, Minaříková: Těžba pokrývačských břidlic v oblasti Zálužné - Mokřinky (Slezsko, Česká republika) a s ní spojené supergenní minerály, 2019, Bull Mineral Petrolog 27(1): 89-108 ISSN 2570-7337 (print}
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oswald_Machanek&oldid=23701398“