Wikipedie

Ostružiník

rod rostlin
(přesměrováno z Ostružina)

Ostružiník (Rubus) je velmi velký, systematicky složitý rod rostlin z čeledi růžovité. Jejich plody jsou známé jako ostružiny a maliny, což je z botanického hlediska souplodí peckoviček. Jsou to vzpřímené nebo plazivé, opadavé i stálezelené keře s ostny, případně též vytrvalé byliny.[1] Vyskytují se kosmopolitně, tedy po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Speciální botanické odvětví zkoumající ostružiníky se nazývá batologie.[2]

Jak číst taxoboxOstružiník
alternativní popis obrázku chybí
Ostružiny
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodostružiník (Rubus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

 
Rubus caesius
 
Rubus odoratus
 
Rubus saxatilis

Rod ostružiník patří mezi systematicky nejsložitější – tzv. kritické taxony rostlin. V rámci čeledi růžovitých patří do podčeledi Rosoideae, v níž tvoří vlastní tribus Rubeae.[3] Počet druhů tohoto rodu je obrovský, uvádí se 1000–1200–1550[4]; mnoho jich je velmi nesnadno determinovatelných jednak vlivem velké morfologické proměnlivosti, kdy jednotlivé znaky mohou být na různých jedincích různě vyvinuty, jednak vlivem souběhu apomiktického a sexuálního rozmnožování a vzájemné hybridizace. Celý rod se dělí do 12–13 podrodů, z nichž se na území ČR vyskytují 4 domácí a 1 pěstovaný; některé druhy je obtížné jakkoli systematicky zařadit.[5][6]

 
Ostružiník dřípený (Rubus laciniatus)

Vybraní zástupci editovat

Rubus subgen. Chamaerubus

Rubus subgen. Anoplobatus

Rubus subgen. Cylactis

Rubus subgen. Idaeobatus

Rubus subgen. Rubus: nejrozsáhlejší a nejproblematičtější podrod členící se dále do množství sekcí, subsekcí a sérií. Jen na území ČR se vyskytuje více než 100 druhů a nepočítaně lokálních typů, dosud nedostatečně prozkoumaných; několik druhů je českými endemity. Plané ostružiníky kromě ježiníku bývají často uváděny pod kolektivním jménem Rubus fruticosus agg.[7]

Sekce Caesii: trojlisté, plazivé, s tenkými ojíněnými prýty

Sekce Rubus: obvykle větší keře lesního i nelesního prostředí, tenké až niťovité palisty

Sekce Corylifolii: převážně nízké keře nelesního až ruderálního prostředí, s kopinatými palisty

Popis editovat

 
Detail květenství ostružiníku šedavého (Rubus canescens)

Ostružiníky jsou buď vytrvalé byliny s dlouhými podzemními prýty, nebo (častěji) dvouleté keře, u nichž první rok vyrůstá sterilní prýt, který na konci prvního roku dřevnatí, druhý rok z paždí listů vyrůstají kvetoucí výhony a po odplození prýt odumírá. Stonky keřů jsou obloukovitě sehnuté, na konci při doteku se zemí někdy zakořeňující, opatřené ostny různého tvaru a hustoty, někdy též přisedlými nebo stopkatými žlázkami. Listy jsou zpravidla troj- až pětičetné, zpeřené nebo dlanitě dělené, méně často celistvé; s čárkovitými nebo kopinatými vytrvalými palisty. Oboupohlavné květy bílé, růžové nebo červené barvy jsou uspořádány v bohatých nebo úzkých a chudých latách, semeníků je mnoho. Plodem je souplodí jednosemenných černých, červených nebo žlutých peckoviček na kuželovitě vyklenutém plodním lůžku, nazývá se ostružina nebo malina.[5]

Obsahované látky editovat

Ostružiny obsahují především třísloviny, flavonoidy, vitamín A, menší množství vitaminu C, barviva, cukry, pektin, kyselinu jablečnou a jantarovou, také draslík, hořčík, železo, měď, vlákninu a kyselinu listovou. Pecičky představují pro organismus užitečnou balastní látku.[8][5]

 
Porost ostružiníku

Ekologie a rozšíření editovat

Rod je rozšířen po celém světě s výjimkou Antarktidy; v tropických oblastech roste jen v horách. Jednotlivé druhy mohou mít vazbu na lesní prostředí (nemofilní ekoelement), v němž vyrůstají na pasekách, světlinách podél cest, v lesních lemech a pláštích, nebo se naopak vyskytovat primárně mimo les (ekoelement thamnofilní) v křovinách, na mezích a travnatých stráních, náspech, mezích a rumištích. Jiné druhy, např. ostružiník moruška, porůstají rašeliniště v arktických oblastech, případně v horách. Rostou na slunci, v polostínu a některé druhy i ve stínu.[5][7][9]

Využití editovat

Plody ostružiníků jsou jedlé, kromě konzumace v čerstvém stavu se využívají pro přípravu zavařenin, kompotů, džemů, šťáv, sirupů atd. Lze z nich vyrábět ovocná vína, likéry a pálenky. Krom sběru planých ostružin se pěstují též zahradní velkoplodé kultivary. Mladé listy mnohých druhů se používají ve fytoterapii jako adstringens při průjmech, žaludečních potížích a střevních katarech, jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní nebo ke koupelím při kožních infekcích a špatně se hojících ranách. Ze sušených fermentovaných listů je možné připravit chutný čaj. Čínský ostružiník Rubus suavissimus obsahuje glykosid steviolu zvaný rubusosid a je využívaný k přípravě léčivého nápoje známého jako Sweet tea Tian-cha.[10][11] Ostružiníky lze použít také jako okrasné rostliny ozdobné listy, květy a plody.[8]

Odrůdy editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam odrůd malin a ostružin.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Rubus L. | Untapped potential of non-conventional rubus species | 114. Plant Methods, 19 [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ Rubus silvae-bavaricae | Rubus silvae-bavaricae, a species new to the flora of the Czech Republic | ResearchGate. University of South Bohemia in České Budějovice [online]. [cit. 2024-3-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ ZHANG, Shu-Dong; JIN, Jian-Jun; CHEN, Si-Yun. Diversification of Rosaceae since the Late Cretaceous based on plastid phylogenomics. New Phytologist. 2017-02-10, roč. 214, čís. 3, s. 1355–1367. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. ISSN 0028-646X. DOI 10.1111/nph.14461. (anglicky)  Archivováno 18. 11. 2018 na Wayback Machine.
  4. ↑ Rubus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Holub J. (1995): Rubus L. – ostružiník. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, p. 54–206, Academia, Praha.
  6. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Kubát, Karel: Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia 2002, s. 329-376
  8. ↑ a b AtlasRostlin.cz. AtlasRostlin.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 
  9. ↑ HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  10. ↑ Rubus suavissimus S. Lee | Development of a Multifunction Set Yogurt Using Rubus suavissimus S. Lee (Chinese Sweet Tea) Extract | PubMed Central. National library of medicine [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ J. Korbelář, Z. Endris: Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha 1981, s. 310

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ostružiník&oldid=23749872“