Otevřít hlavní menu

Orlovec říční (Pandion haliaetus) je dravý pták z čeledi orlovcovitých, který je zároveň jediným druhem této čeledi. Jedná se o středně velkého dravce, dosahujícího délky 55–58 centimetrů a rozpětí křídel 145–170 centimetrů. Má hnědé opeření svrchní části těla a šedo-bílé opeření hlavy a spodní část těla s širokým černým proužkem přes oko.

Jak číst taxoboxOrlovec říční
alternativní popis obrázku chybí
Typické složení křídel orlovce říčního při lovu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád dravci (Accipitriformes)
Čeleď orlovcovití (Pandionidae)
Sclater a Salvin, 1873
Rod orlovec (Pandion)
Savigny, 1809
Binomické jméno
Pandion haliaetus
(Linné, 1758)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Poddruhy

O. ř. euroasijský (P. h. haliaetus) (L., 1758)

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Orlovec říční

Orlovci vyhovuje široká škála stanovišť, žije zejména v okolí mořských pobřeží a vnitrozemských vod (jezera a větší řeky), kde má dostatečnou zásobu potravy. Je možné jej nalézt na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, i když v Jižní Americe se vyskytuje pouze jako migrující druh. Celková evropská populace je odhadována asi na 9 tisíc párů.[2]

Potrava orlovce říčního se skládá téměř výhradně z ryb, které loví při povrchu vodní hladiny. Lovu potravy je orlovec přizpůsoben jak fyzickými vlastnostmi, tak ojedinělým chováním při vlastním lovu a chytání kořisti. V důsledku těchto jedinečných vlastností je zástupcem vlastního taxonomického rodu a čeledi.

PopisEditovat

Orlovec říční dosahuje hmotnosti 0,9–2,1 kilogramů a délky 50–66 centimetrů, s rozpětím křídel 127–180 centimetrů.[3] Opeření svrchní části těla je tmavě a leskle hnědé, zatímco hruď je bílá, občas hnědě prokvetlá. Opeření spodní části těla je bílé. Bílá je i hlava orlovce, která má tmavou masku (proužek) přes oko, jenž se táhne směrem k zadní části krku.[4] Oční duhovky jsou zlaté až hnědé a mžurka je světle modrá. Zobák je černý s modrým ozobím a nohy bílé s černými pařáty.[5] Krátký ocas a dlouhá úzká křídla dávají orlovcovi velmi výrazný vzhled.[6]

Samci a samice si jsou dosti podobní, rozdílem mezi dospělými jedinci je štíhlejší tělo a užší křídla u samce. Rozdílná bývá i hruď, která je u samců slabší než u samic a opeření spodní části křídel, jenž bývá u samců rovnoměrněji bledé. Jednodušeji lze pohlaví určit v páru než u samostatně žijícího jedince.[6]

Pro orlovce říčního je při lovu typický složený tvar křídel, během něhož zároveň v poslední fázi přiblížení k vodní hladině vysune pařáty, kterými uchopí lovenou rybu. Jeho volání se projevuje se ostrými hvizdy (  volání orlovce).

Areály rozšířeníEditovat

Orlovec říční je celosvětově rozšířený a je možné jej nalézt v oblastech mírného a tropického podnebí všech kontinentů s výjimkou Antarktidy. Areály výskytu orlovce v severní Americe jsou od Aljašky a Newfoundlandu po pobřeží Mexického zálivu, přičemž severoameričtí orlovci zimují v oblastech od jihu USA po Argentinu.[7] Evropští orlovci se v letních měsících vyskytují v severních částech kontinentu v oblasti Skandinávie a Skotska (ne však na Islandu) a zimují v severní Africe.[8] Jedinci žijící v Austrálii nemigrují a vyskytují se areálově podél pobřeží (nehnízdí však ve východní Victorii a Tasmánii).[9] Na ostrovech v Tichomoří se vyskytuje na Bismarckových ostrovech, Šalamounových ostrovech, na Nové Kaledonii a fosilní pozůstatky dospělých a juvenilních jedinců byly nalezeny na ostrově Tonga, kde byl orlovec pravděpodobně vyhuben člověkem.[10] Vzácně se též vyskytuje ve všech oblastech jižní Asie[11] a jihovýchodní Asie od Myanmaru po Indočínu a jižní Čínu, Indonésii, Malajsii a Filipíny.[12]

PotravaEditovat

 
Orlovec s rybou

Potravu orlovce říčního tvoří z 99 % ryby.[13] Obvykle se jedná o ryby o váze 150–300 gramů a délce 25–35 centimetrů. Váha se však může pohybovat od 50 do 2000 gramů. Příležitostně může orlovec lovit hlodavce, králíky, zajíce, obojživelníky, ostatní ptáky[14] a malé plazy.[15]

MigraceEditovat

Evropští jedinci orlovce zimují v Africe,[16] zatímco američtí a kanadští zimují v jižní Americe, přestože někteří severoameričtí jedinci zůstávají v jižních státech USA, jako je Florida či Kalifornie.[17] Někteří orlovci z Floridy naopak do jižní Ameriky migrují.[18] Australští orlovci tendence k migraci nemají.

Studie švédských orlovců zjistily, že samice migrují do Afriky dříve než samci. Rovněž tak orlovci během podzimní migrace uskuteční více mezipřistání. Variace načasování a trvání podzimní migrace je variabilnější než u jarní migrace. Přestože migrující orlovci létají převážně přes den, mohou v některých případech létat i ve temnějších částech dne, a to především při přeletech vodních ploch. V průměru denně urazí od 260 do 280 kilometrů, přičemž maximum denní vzdálenosti, kterou orlovci urazí je 431 kilometrů.[19] Evropští jedinci mohou taktéž zimovat v jižní Asii, neboť byly zaznamenány případy, kdy v Norsku okroužkovaný orlovec byl spatřen v západní Indii.[20]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Osprey na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. POŘÍZ, Jindřich. Pandion haliaetus (orlovec říční) [online]. BioLib [cit. 2010-06-13]. Dostupné online. 
  3. FERGUSON-LEES, James; CHRISTIE, David A. Raptors of the World. [s.l.]: Houghton Mifflin Company, 2001. ISBN 978-0618127627. (anglicky) 
  4. Osprey [online]. Connecticut Department of Environmental Protection, 1999 [cit. 2007-09-30]. Dostupné online. 
  5. TERRES, J. K. The Audubon Society Encyclopedia of North American Birds. New York: Knopf, 1980. ISBN 0394466519. S. 644–646. (anglicky) 
  6. a b FORSMAN, Dick. The Raptors of Europe & the Middle East A Handbook of Field Identification. [s.l.]: Princeton University Press, 2008. ISBN 0856610984. S. 21–25. (anglicky) 
  7. Bull J, Farrand, J Jr. Audubon Society Field Guide to North American Birds:Eastern Region. New York: Alfred A. Knopf, 1987. ISBN 0-394-41405-5. S. 469. 
  8. Hume R. RSPB Birds of Britain and Europe. London: Dorling Kindersley, 2002. ISBN 0-7513-1234-7. S. 89. 
  9. Simpson K, Day N, Trusler P. Field Guide to the Birds of Australia. Ringwood, Victoria: Viking O'Neil, 1993. ISBN 0-670-90478-3. S. 66. 
  10. Steadman D, (2006). Extinction and Biogeography in Tropical Pacific Birds, University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-77142-7
  11. Rasmussen, P. C. & J. C. Anderton. Birds of South Asia. The Ripley Guide. Vols 1 & 2. [s.l.]: Smithsonian Institution and Lynx Edicions., 2005. 
  12. Strange M. A Photographic Guide to the Birds of Southeast Asia including the Philippines and Borneo. Singapore: Periplus, 2000. ISBN 962-593-403-0. S. 70. 
  13. Evans, David L. Status Reports on Twelve Raptors. [s.l.]: U.S. Fish and Wildlife Service, 1982. (Special Scientific Report - Wildlife, No. 238). 
  14. Goenka, DN. The Osprey (Pandion haliaetus haliaetus) preying on a Gull. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1985, roč. 82, čís. 1, s. 193–194. 
  15. KIRSCHBAUM, K; WATKINS, P. Pandion haliaetus [online]. University of Michigan Museum of Zoology [cit. 2008-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Mullarney, Killian; Svensson, Lars, Zetterstrom, Dan; Grant, Peter. (2001). Birds of Europe. Princeton University Press. 74–5 ISBN 0-691-05054-6
  17. Migration Strategies and Wintering Areas of North American Ospreys as Revealed by Satellite Telemetry [PDF]. Microwave Telemetry Inc [cit. 2008-12-02]. (Newsletter Winter 2000). Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-22. 
  18. MARTELL, M.S., Mcmillian, M.A., Solensky, M.J., Mealey, B.K. Partial migration and wintering use of florida by ospreys. Journal of Raptor Research. 2004, roč. 38, čís. 1, s. 55–61. 
  19. Alerstam, T., Hake, M. & Kjellén, N. 2006. "Temporal and spatial patterns of repeated migratory journeys by ospreys" Animal Behaviour 71:555–566. (PDF)
  20. Mundkur,Taej. Recovery of a Norwegian ringed Osprey in Gujarat, India. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1988, roč. 85, čís. 1, s. 190. 

Externí odkazyEditovat