Wikipedie

Organické sloučeniny stříbra

sloučeniny obsahující alespoň jednu vazbu stříbro-uhlík

Organické sloučeniny stříbra jsou organokovové sloučeniny obsahující vazby mezi atomy uhlíku a stříbra. Jsou méně prozkoumané než organické sloučeniny mědi.

První pokusy o jejich přípravu popsali G. B. Buckton roku 1859[1] a J. A. Wanklyn a Georg Ludwig Carius v roce 1861,[2] přípravu methylstříbra uskutečnili G. Semerano a L. Riccoboni v roce 1941.[3]

Nízká tepelná stabilita se projevuje na teplotě rozkladu AgMe (-50 °C) oproti CuMe (-15 °C) a PhAg (74 °C) vůči PhCu (100 °C).

Alkylové, alkenylové a arylové sloučeniny editovat

Fenylstříbro lze získat reakcí dusičnanu stříbrného s trialkylfenylolovem nebo difenylzinkem:[4]

Ph2Zn + AgNO3 → PhAg + "PhZnNO3"

Podobně jako i ostatní komplexy stříbra mají organostříbrné sloučeniny koordinační čísla větší nebo rovna 2, například mesitylstříbro vytváří tetramer s 2-koordinovanými Ag+ centry; připravuje se z chloridu stříbrného a Grignardova činidla:[5]

AgCl + (CH3)3C6H2MgBr → 1/4 [(CH3)3C6H2Ag]4 + MgClBr

Stříbro také tvoří komplexy s ylidy, například methylentrifenylfosforanem:

AgCl + Ph3P=CH2 → AgCl(Ph3P=CH2)

Alkenylstříbrné sloučeniny jsou stálejší než jejich alkylové protějšky. Vinylstříbro je možné připravit reakcí dusičnanu stříbrného s tetravinylolovem:[6]

AgNO3 + (CH2=CH)4Pb → (CH2=CH)Ag + (CH2=CH)3PbNO3

Fluoroalkyly a fluoroalkenyly editovat

Perfluorované alkyl- a alkenylstříbrné sloučeniny jsou poměrně stabilní. Alkenylové deriváty bývají vytvářeny reakcí fluoridu stříbrného s hexafluorbutynem a tetrafluorallenem.[7][8]

AgF + CF2=CF−CF3 → AgCF(CF3)2

V organických sloučeninách má stříbro obvykle oxidační číslo +1; výjimkou je například Ag(CF3) 
4p=− .

Karbeny a karbonyly editovat

Komplexy stříbra a CO, jako [Ag(CO)n]+ (n = 1, 2, 3), bývají poměrně nestálé.[9]

Je také známa řada komplexů stříbra s N-heterocyklickými karbeny. Používají se na přípravu dalších komplexů těchto karbenů, například reakcí bis(NHC)stříbrných komplexů s chloridem bis(acetonitril)palladnatým nebo chlorido(dimethylsulfid)em zlatným:[10]

 

Komplexy s alkeny editovat

 
Část struktury koordinačního polymeru vzniklého z dusičnanu stříbrného a trans-cyklooktenu.[11]

Podobně jako ostatní ionty těžkých d10 kovů je Ag+ náchylný k reakcím s alkeny. Schopnost stříbra vytvářet komplexy s alkeny se využívá při oddělování alkenů argentační chromatografií, kde stacionární fáze obsahují stříbrné soli.[12] Takovou solí může být mimo jiné [Ag(C2H4)3]+.[13]

Katalýza editovat

Stříbro se v podobě oxidu stříbrného účastní Wolffových přesmyků. Také se zapojuje do dalších přesmyků vazeb uhlík–uhlík, například při přeměnách kvadricyklanu na norbornadien, kubanu na kunean a dimeru cyklobutadienu na cyklooktatetraen.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • Synthetic Methods of Organometallic and Inorganic Chemistry. Redakce W.A. Herrmann. Stuttgart: Thieme, 1999. ISBN 3-13-103061-5. 
  • Christoph Elschenbroich. Organometallics. 3. vyd. Weinheim: Wiley-VCH, 2006. ISBN 3-527-29390-6. 
  • The Chemistry of Organic Derivatives of Gold and Silver. Edited by Saul Patai and Zvi Rappoport Copyright 1999 John Wiley & Sons, Ltd. ISBN 0-471-98164-8

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Organosilver chemistry na anglické Wikipedii.

  1. ↑ G. B. Buckton. Untersuchungen über organische Metallverbindungen. Annalen der Chemie und Pharmacie. 1859, s. 218–227. Dostupné online. DOI 10.1002/jlac.18591090216. 
  2. ↑ J. A. Wanklyn; L. Carius. 10. Ueber eine neue Wasserstoffverbindung des Eisens. Annalen der Chemie und Pharmacie. 1861, s. 69. Dostupné online. DOI 10.1002/jlac.18611200107. 
  3. ↑ G. Semerano; L. Riccoboni. Beitrag zur Kenntnis der metallorganischen Verbindungen, I. Mitteil.: Silbermethyl, Silber-äthyl und Silber-n-propyl. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 1941, s. 1089. DOI 10.1002/cber.19410740703. 
  4. ↑ J. Boersma; F. J. A. Des Tombe; F. Weijers; G. J. M. Van Der Kerk. A new, easy synthesis of phenylsilver. Journal of Organometallic Chemistry. 1977, s. 229. DOI 10.1016/S0022-328X(00)90970-7. 
  5. ↑ Edouard Marc Meyer; Sandro Gambarotta; Carlo Floriani; Angiola Chiesi-Villa; Carlo Guastini. Polynuclear Aryl Derivatives of Group 11 metals. Synthesis, Solid State-Solution Structural Rrelationship, and Reactivity with Phosphines. Organometallics. 1989, s. 1067–1079. DOI 10.1021/om00106a031. 
  6. ↑ A. Holliday; R. E. Pendlebury. Vinyllead compounds I. Cleavage of vinyl groups from tetravinyllead. Journal of Organometallic Chemistry. 1967, s. 281–284. DOI 10.1016/S0022-328X(00)91078-7. 
  7. ↑ Donald J. Burton; Zhen-Yu Yang; Peter A. Morken. Fluorinated organometallics: Vinyl, Alkynyl, Allyl, Benzyl, Propargyl and Aryl. Tetrahedron. 1994, s. 2993–3063. DOI 10.1016/S0040-4020(01)81105-4. 
  8. ↑ W. T. Miller; R. J. Burnard. Perfluoroalkylsilver compounds. Journal of the American Chemical Society. 1968, s. 7367–7368. DOI 10.1021/ja01028a047. 
  9. ↑ Steven H. Strauss. Copper(I) and silver(I) carbonyls. To be or not to be nonclassical. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 2000, s. 1–6. DOI 10.1039/A908459B. 
  10. ↑ Harrison M. J. Wang; Ivan J. B. Lin. Facile Synthesis of Silver(I)−Carbene Complexes. Useful Carbene Transfer Agents. Organometallics. 1998, s. 972. DOI 10.1021/om9709704. 
  11. ↑ Ilmarie Rencken; Jan C. A. Boeyens; S. Walter Orchard. Crystal Structures of the trans-Cyclooctene Complexes of Copper(I) Chloride and Silver Nitrate. Journal of Crystallographic and Spectroscopic Research. 1988, s. 293–306. DOI 10.1007/BF01194320. 
  12. ↑ Boryana Nikolova-Damyanova. Principles of Silver Ion Complexation with Double Bonds [online]. Dostupné online. 
  13. ↑ Mauro Fianchini; Charles F. Campana; Bhaskar Chilukuri; Thomas R. Cundari; Vaclav Petricek; H. V. Rasika Dias. Use of [SbF6]− to Isolate Cationic Copper and Silver Adducts with More than One Ethylene on the Metal Center. Organometallics. 2013, s. 3034–3041. DOI 10.1021/om4002439. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Organické_sloučeniny_stříbra&oldid=23692941“