Okáč poháňkový

druh hmyzu

Okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus, Linneaus, 1758) je zástupcem jednoho z nejpočetnějších druhů čeledi babočkovitých (podčeledi okáčů) a zároveň jedním z nejrozšířenějších denních motýlů na českém území. Jedná se o menšího motýla,velikost 25-33 mm. Na rubu křídel má jedno velké oko na předních křídlech, zadní křídla mají nevýrazný okrajový světlý pásek a jsou bez oček.

Jak číst taxoboxOkáč poháňkový
alternativní popis obrázku chybí
Okáč poháňkový, Německo
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Athropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbabočkovití (Nymphalidae)
Podčeleďokáči (Satyrinae)
Binomické jméno
Coenonympha pamphilus
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýskytEditovat

Okáč poháňkový je hojně rozšířen v palearktickém areálu, od Britských ostrovů přes Evropu až po východní Asii. Jeho přirozeným biotopem jsou louky všech možných typů – zarůstající, křovinaté i podmáčené, zároveň ho najdeme na okrajích lesů či na lesních pasekách.[1]V horách vystupuje až do 2000 m a je tam jen jednogenerační.

 
Okáč poháňkový, Turecko
 
Kopulace, Belgie
 
Okáč poháňkový, Německo

Chování a vývojEditovat

Živnou rostlinou okáče poháňkového jsou různé druhy trav. Motýl je vícegenerační od jara do podzimu. Samice jsou o něco větší. Vajíčka jsou kladena jednotlivě do trsů trav. Larvy žijí samostatně, krmí se převážně v noci a rostou poměrně pomalu. Kuklí se na stejném místě do kokonu z hedvábných vláken, přeměna trvá 3 týdny. [1]

Ochrana a ohroženíEditovat

V České republice je velmi rozšířený a hojný. Pro svou nenáročnost dobře odolává vlivům prostředí. Nepatří mezi ohrožené druhy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Okáč poháňkový - Coenonympha pamphilus (Linnaeus, 1758) [online]. lepidoptera.cz. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • SEVERA, František; NOVÁK, Ivo. Motýli. 1990. vyd. Praha: Aventinum, 1990. 368 s. ISBN 80-7151-210-9. S. 216. 
  • BENEŠ, KONVIČKA, (eds). Motýli České republiky: rozšíření a ochrana. Praha: SOM, 2002. 857 s. 

Externí odkazyEditovat