Ohlášky
Ohlášky jsou informace o místě a čase dalších bohoslužeb, o připravovaných akcích a jiná oznámení, sdělovaná duchovním či jinou pověřenou osobou ústně při bohoslužbě nebo prostřednictvím vývěsky či internetových stránek náboženské obce (farnosti, sboru).
Ohlášky snoubenců editovat
Specifický význam mají ohlášky snoubenců neboli svatební ohlášky. V obecném povědomí se pod pojmem ohlášky rozumějí právě ohlášky snoubenců, které jsou oficiální informací o zamýšleném sňatku pro místní společenství věřících a představují jeden ze způsobů zjišťování, zda neexistují překážky uzavření sňatku. Ohlášky byly zavedeny 4. lateránským koncilem, praktikovali je i anglikáni a evangelíci.
Ohlášky snoubenců se zapisovaly do knihy ohlášek; předepsány byly troje ohlášky (při třech nedělních nebo svátečních mších či bohoslužbách před svatbou), v některých případech však bylo možné požádat na příslušné biskupské konzistoři o dispens a provést všechny tři ohlášky najednou (tzv. "jednou za třikrát"). Ohlášky snoubenců byly předepsány i státním právem (§ 70–82 ABGB). V období komunistického režimu byly ohlášky státní mocí zakázány. Směrnice České biskupské konference z roku 1993 předepisuje jedny ohlášky ústně 14 dnů před svatbou nebo na vývěsce kostela s tím, že v případě vážných důvodů lze od konání svatebních ohlášek dispensovat.
Nekatolické církve v ČR, které před komunistickým režimem ohlášky praktikovaly, již jejich právní závaznost po sametové revoluci ve svých vnitřních církevních předpisech neobnovily.
