Ochranný znak

symbol
(přesměrováno z Ochranné znaky)

Ochranné znaky, případně též rozlišovací znaky jsou v mezinárodním humanitárním právu znaky, které ve válečném konfliktu označují chráněné osoby a objekty, na něž je zapovězeno útočit.[1] Přestože jejich základní význam lze shrnout jako „nestřílejte“ nebo „neútočte“, přesné podmínky se liší v závislosti na příslušném znamení a okolnostech jeho použití. Forma, tvar a barva těchto znaků jsou definovány příslušnými mezinárodními smlouvami. Obvykle je lze snadno nakreslit, aby i improvizované použití bylo co nejjednodušší, a byly vybrány tak, aby byli za všech okolností co nejvíce stručné, rozpoznatelné a viditelné. Používání ochranných značek je omezeno na ozbrojené konflikty a mají je používat pouze způsobilé organizace nebo skupiny k označení svých zaměstnanců, vozidel, budov a dalších objektů. Zneužití ochranných značek je porušením mezinárodního humanitárního práva a je trestné podle vnitrostátního práva všech zemí, které jsou smluvními stranami příslušných dohod. Například v ČR je možné za trestný čin Zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků uložit až výjimečný trest.[2]

Zdravotnické objekty a personál editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní červený kříž.

Základním symbolem v této oblasti je červený kříž na bílém poli. V islámských zemí je se stejným významem používán červený půlměsíc, v Izraeli červená Davidova hvězda. V roce 2005 byl přijat nábožensky neutrální symbol červeného krystalu. Specifickým symbolem, používaným Íránem, je pak červený lev s červeným sluncem.[3] Šikmý červený pruh na bílém podkladu se používá k označení nemocnic a bezpečných zón.[4]

Parlamentáři, vzdávající se osoby editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Bílá vlajka.

II. Haagská úmluva z roku 1899 zakotvila definici parlamentáře jako toho, kdo "některou válčící stranou jest zmocněn, aby s druhou stranou vstoupil ve vyjednávání a objeví se s bílým praporem" .[5] Již ve starověku se však bílá vlajka používala na znamení kapitulace. Český trestní zákoník stanovuje za zneužití vyhlášeného příměří nebo vlajky příměří trest odnětí svobody na 2-8 let. Za urážku parlamentáře nebo člena jeho průvodu nebo neoprávněné zadržení těchto osob je maximální sazba 5 let.[2]

Civilní obrana editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Civilní obrana.

Mezinárodní znak civilní obrany byl schválen prvním protokolem z roku 1977 který doplňoval Ženevskou konvenci z roku 1949.

Kulturní objekty editovat

Kulturními statky (objekty) se v tomto případě rozumí kostely, mešity, synagogy, školy, muzea, památníky, galerie, knihovny a podobné objekty, včetně jejich personálu. Je-li ochranný znak ztrojen, značí to objekt pod speciální ochranou.[1] Nepříliš používaným symbolem k označení kulturních statků je tzv. Roerichův prapor míru.[6]

Nebezpečné síly editovat

Jako objekty obsahující nebezpečné síly se označují např. jaderné elektrárny či vodní přehrady, obecně tedy objekty, jejichž zničení by mohlo přivodit katastrofu.

Zajatecké a internační tábory editovat

  • Tábory válečných zajatců jsou označovány písmeny PW (z anglického prisoner of war), případně PG (z francouzského prisonnier de guerre)
  • Tábory internovaných civilistů jsou označovány písmeny IC
 
Japonský zajatecký tábor poblíž Jokohamy, srpen 1945

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Protective sign na anglické Wikipedii.

  1. a b PŘÍRUČKA VOJÁKA AČR. 2. vyd. Vyškov: Velitelství výcviku AČR - Správa doktrín Ředitelství výcviku a doktrín, 2007. 252 s. Dostupné online. S. 14–16.  Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.
  2. a b Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník. In: Sbírka zákonů. 2009. Dostupné online. § 415. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  3. JUKL, Marek. DALŠÍ MEZINÁRODNÍ ROZEZNÁVACÍ ZNAKY ZDRAVOTNICKÉ SLUŽBY [online]. Olomouc: Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého, 2006 [cit. 2022-06-13]. Dostupné online. 
  4. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 65/1954 Sb., o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949 na ochranu obětí války. In: Sbírka zákonů. 1954. Dostupné online. , Příloha I, článek 6. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  5. Úmluva o zákonech a obyčejích pozemní války (II.úmluva I. Haagské mírové konference), vyhlášena pod č. 174/1913 ř.z. Dostupné online (na webu PrF MU)
  6. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 94/1958 Sb., o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní. In: Sbírka zákonů. 1958. Dostupné online. , Hlava 7 - čl. 16. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.

Související články editovat