Otevřít hlavní menu
Obodritský svaz
8. století1167
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Poloha původního kmenového svazu Obodritů
Mapa2
Rozšíření kmenového svazu Obodritů o území poražených Nordalbingských Sasů za vlády knížete Dražka (†809).
obyvatelstvo
národnostní složení:
slovanské pohanství – hlavní kulty:

menší lokální kulty

saské pohanství
státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející:
Polabští Slované Polabští Slované
Nordalbingie Nordalbingie
Billunžská marka Billunžská marka
Nástupnické:
Meklenburské knížectví Meklenburské knížectví
Saské vévodství Saské vévodství
Svatá říše římská Svatá říše římská
Dánské království (středověk) Dánské království (středověk)

Obodrité (též Bodrci, latinsky Obotriti, německy Abodriten, polsky Obodrzyci) byl kmenový svaz Polabských Slovanů, který v raném středověku osídlil severozápadní Polabí na území mezi řekou Labe a Baltským mořem, zhruba v oblasti dnešního Meklenburska.

Kmenový svaz Obodritů zahrnoval slovanské kmeny Rarogů (vlastních Obodritů), Vagrů, Polabanů, Gliňanů, Varnonů, Drevanů, Smolenců, Bytenců a Fembranů. Sídelními městy Obodritů byly Lubica, Viligard a Zvěřín.

Samostatnost obodritského kmenového svazu skončila roku 1167, kdy obodritský kníže Pribislav přijal svoji zemi od saského vévody Jindřicha Lva jako léno; knížecí dynastie si tak ve formě germanizovaných (velko)vévodů meklenburských uchovala vládu až do roku 1918. Obodriti byli pohlceni germánskou asimilací. Poslední zbytky obodritského jazyka (Drevanů) se dochovaly do 18. století na tzv. lüneburském vřesovišti.

Obodritská knížataEditovat

  • Vlčan (Wiltzan), (†795)
  • Dražko (†809)
  • Slavomír (†821), do 817 sám, poté spolu s Čedragem
  • Čedrag, syn Dražka

po smrti Čedraga zem rozdělena mezi několik knížat

  • Gostimysl (†844) – jeho synem by měl být první český poustevník svatý Ivan
  • Dabomysl (žil 862)
  • Stojgněv (†955)
  • Nakon, bratr Stojgněva
  • Mstivoj (pokřtěný Billung), do 995
  • Mstislav (Mečislav), syn Mstivoje, od 995
  • Pribigněv (pokřtěný Udo), (†1031), syn Mstistava, od 1018
  • Ratibor (†1043), bratr Pribigněva
  • Gotšalk (†1066), syn Pribigněva, od 1047
  • Krut (†1105), syn Grima, od 1068
  • Jindřich (†1127)
  • Svatopluk (†1129), syn Jindřicha

smrtí Zvenka, syna Svatopluka, vymřel rod Gotšalka a v zemi dočasně vládne Knut Lavard, princ dánský (†1131)

  • Pribislav († před 1156), kníže obodritský, spoluvládce Niklota

Rod dále pokračoval jako Niklotovci (někdy zvaní meklenburská dynastie[1]) ve vládě nad původními bodrckými územími.

Rodokmen NiklotovcůEditovat

 
Socha obodritského knížete Niklota (10901160), Zvěřín
 
Znak Niklotovců, resp. Meklenburků
  • Niklot (†1160), kníže obodritský
    • Pribislav (†1178), kníže obodritský, leník Jindřicha Lva, 1. kníže meklenburský
      • Jindřich Borvin I. (†1227), kníže meklenburský
        • Jindřich Borvin II. (†1236), kníže meklenburský
          • Jan I., kníže meklenburský (1237–1264)
            • Jindřich I., kníže meklenburský (1264–1302), m. Anastasie Pomořanská
              • Jindřich II. Lev, kníže meklenburský (1287–1329)
                • Albert I. (†1379), od r. 1329 kníže , od r. 1348 vévoda meklenburský, m. Euphemie Švédská, vnučka krále Magnuse I.
                  • Jindřich I., vévoda meklenburský (1379–1383)
                    • Albert III., vévoda meklenburský (1383–1388)
                  • Albert II., král švédský (1363–1389), vévoda meklenburský (1388–1412)
                  • Magnus, (†1384)
                    • Jan, (†1422) (potomci žijí dodnes)
                • Jan I. (†1392), vévoda meklenbursko-stargardský
          • Niklot (Mikuláš I.) (†1277), kníže ve Werle (větev vymřela 1436)
          • Jindřich Borvin III. (†1277), kníže v Rostocku (větev vymřela 1314)
          • Pribislav II. (†1257), kníže v Perchimu (větev vymřela 1315/16(?))
    • Vartislav (†1164)
      • Niklot (†(?))

PoznámkyEditovat

  1. Libuše Hrabová, Stopy zapomenutého lidu, 2006, Veduta, Č. Budějovice

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat