Období Meidži (japonsky 明治時代, Meidži džidai, éra osvícené vlády, 23. říjen 186830. červenec 1912) je období japonských dějin, během kterého Japonsko za vlády císaře Meidžiho zažilo prudkou modernizaci za podpory západních mocností – tzv. reformy Meidži.

Dějiny Japonska

Samurajové z knížectví Sacuma po válce Bošin
Tento článek pojednává o Období Meidži. Možná hledáte: císař Meidži.

Nejzásadnějšími atributy tohoto období jsou industrializace Japonska a zánik třídy samurajů.

Zánik třídy samurajů editovat

V roce 1876 vešla v platnost vyhláška Haitorei, která zakazovala nosit na veřejnosti meč a zrušila třídu samurajů se všemi jejími výsadami. Náhradou za to jim byl slíben státem vyplácený důchod, ten však byl mnohem nižší, než bylo původně slíbeno a vedl samuraje k nutnosti prodat dědičné pozemky a většina z nich rychle zchudla. Samurajové chtěli hlavně dodržení slibů vlády a udržení své životní úrovně, většinou se však uvádí lépe znějící zachování tradic a nezávislosti Japonska na západní civilizaci. Vyvolávají proto v roce 1877 takzvané Sacumské povstání, které bylo potlačeno hlavně díky tomu, že císařská armáda již v té době disponovala střelnými zbraněmi (děla, pušky). V poslední bitvě o Širojamu byl zbytek armády samurajů zmasakrován (25 tis. mužů z armády 40 tis. samurajů) – sám vůdce povstání a dřívější spolutvůrce reforem Meidži Takamori Saigó byl velmi vážně raněn a přímo na bitevním poli spáchal seppuku.

Pro formální označení potomka samurajů se do roku 1945 používal termín „šizoku“.

Zahraniční politika editovat

Během období Meidži Japonsko mocensky i hospodářsky sílilo. V čínsko – japonské válce (1894–1895) donutilo ke kapitulaci Čínu a získalo Tchaj-wan, Pescadorské ostrovy a poloostrov Liao-tung na jihu Mandžuska. Čína také musela uznat nezávislost Koreje, což byl první krok k tomu, aby toto území získalo Japonsko pod svůj vliv.

Svoje zájmy v Mandžusku a Koreji ale mělo i Rusko. Přesvědčilo Německo s Francií, aby společně demonstrovaly sílu a přinutily Japonsko vzdát se některých územních nároků. Japonsku tak zůstal pouze Tchaj-wan a Pescadorské ostrovy.

V lednu 1902 uzavřelo Japonsko, v oblasti východní Asie nejsilnější stát, významnou spojeneckou smlouvu s Velkou Británií, která byla největší imperiální velmocí. Velká Británie se tak pokusila omezit vliv Ruska.

 
Japonské císařství v letech 1910–1931

Spory mezi Ruskem a Japonskem vyvrcholily 10. února 1904 vyhlášením války Rusku. Po 19 měsících bojů byly obě země úplně vyčerpané. Z iniciativy amerického prezidenta Roosevelta byla 5. září 1905 podepsána Portsmouthská mírová smlouva, kterou Japonci získali jižní část ostrova Sachalin, pronájem poloostrova Liao-tung a mocenský vliv v Koreji.

Korea byla vyhlášena v listopadu 1905 za japonský protektorát a v srpnu 1910 byla Japonskem anektována.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • SÝKORA, JAN ANTONÍN: Ekonomické myšlení v Japonsku. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2010. ISBN 978-80-7308-309-0

Související články editovat

Externí odkazy editovat