Otevřít hlavní menu

Občanský institut

český konzervativní think tank

Občanský institut (OI) je český think tank (tj. instituce, jejímž cílem je podpora, šíření a rozvíjení jistých myšlenek a hodnot) konzervativně-křesťanského zaměření.

Občanský institut
Zkratka OI
Motto Svoboda povznáší ducha (Edmund Burke)
Vznik 1991
Typ politická
Právní forma spolek
Sídlo

Jungmannova 17

110 00 Praha 1
Ředitel Roman Joch
Klíčové osoby Matyáš Zrno, Martina Heranová, Jaromír Žegklitz
Hlavní orgán Board of Advisors[1]
Oficiální web www.obcinst.cz
IČO 00538990 (VR)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Působí jako spolek od roku 1991 a navazuje na pravicově křesťanský okruh disentu kolem Pavla Bratinky, pořádající před listopadem 1989 „bytové semináře“. Současným ředitelem OI je Roman Joch; další známí zaměstnanci institutu jsou či v minulosti byli Jaromír Žegklitz, Matyáš Zrno a Vojtěch Belling. Významnými externími spolupracovníky institutu jsou zejména filosof Jiří Fuchs, Michaela Freiová, Roman Cardal (bývalý přednášející filosofie na KTF UK, který dnes přednáší na VŠ CEVRO), Lukáš Tomko. Spoluzakladatel a do roku 2003 ředitel OI Michal Semín z něj odešel a založil Institut svatého Josefa, stojící napravo od OI. OI často spolupracuje s Mladými křesťanskými demokraty a Mladými konzervativci. V 90. letech byl považován za blízký ODA a rezervovaný vůči ODS. Ze zahraničních osobností má nejblíže k britskému filosofovi Rogeru Scrutonovi.

Činnost občanského institutuEditovat

Svou činnost sám OI dělí do tří hlavních oblastí:

  1. přednášky, semináře a konference zaměřené na otázky filosofické, teoretické a prakticko-politické; pracovníci OI se podílejí i na řadě přednáškových a publicistických aktivit jiných subjektů a přednášejí na vysokých školách
  2. vydávání měsíčního Bulletinu OI (překlady článků ze zahraničních periodik či texty přednášek pořádaných OI) a neperiodických titulů (Studie OI, monografie a sborníky; díla klasiků konzervatismu a tradičního liberalismu jako Friedrich August von Hayek, Ludwig von Mises, Bertrand de Jouvenel; Whittaker Chambers: Svědek o špionážních aktivitách amerických komunistů ve 30.–50. letech)
  3. provozování veřejně přístupné čítárny s několika tisíci převážně zahraničních knih a časopisů z oboru politické filosofie, politologie, ekonomie, práva, mezinárodní politiky ap.

Veřejnosti je znám především články svých členů (Mladá fronta DNES, Hospodářské noviny, Týždeň, Rodina.cz a další).

Pro své mladé příznivce každoročně pořádá v Krkonoších na Erlbachově boudě Letní školu Občanského institutu.[2][3]

FinancováníEditovat

Rozpočet OI v r. 2004 byl zhruba 4 milióny Kč, z čehož přes 40 % činí mzdové náklady. Zdrojem příjmů jsou dary a granty zejména zahraničních nadací a dalších nestátních či soukromých subjektů i jednotlivců (Martin Roman, Tomáš Chrenek, Jiří Skalický, Roman Češka). Mezi podporující nadace patří německá Nadace Hannse Seidela (německy Hanns-Seidel-Stiftung). Dříve Občanský institut podporovala i Nadace Konrada Adenauera (německy Konrad-Adenauer-Stiftung). Helsinská skupina pro lidská práva (nejde o známější Helsinské výbory a jejich ústřednu Mezinárodní helsinská federace) ve své zprávě o vývoji demokracie v České republice roku 2001 uvedla, že Občanský institut dostával finance od amerického letecké společnosti Lockheed Martin, která nabízela české armádě stíhačky F-16 Fighting Falcon.[4]

Názorové zaměřeníEditovat

Citace, u nichž není uveden jiný zdroj, pocházejí z webových stránek Občanského institutu (většinou byly tytéž texty zveřejněny i jinde).

Názorově má blízko např. ke zpravodajskému serveru Echo24 či Hnutí Pro život ČR.

  • kritika (levicového) totalitarismu a levicového liberalismu („schopnost levicové mysli pro sebeklam je neomezená“ R. Joch, 17. 1. 2006) jako jeho bezprostředního pramene
  • V zahraniční politice OI patří k předním českým centrům euroskepticismu. Podporuje USA obecně a George W. Bushe jmenovitě, invazi do Iráku („Kdyby byly oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovu cenu míru by od roku 1945 každoročně získaly ozbrojené síly USA.“ R. Joch, 17. 1. 2006) a Izrael (resp. politiku vlád Ariela Šarona a Ehuda Olmerta) v konfliktu s Palestinci a arabskými zeměmi („charakter Izraele jakožto (pro)západní liberální demokracie v daném regionu, jež je obklíčena a napadána protizápadními, protiliberálními a protidemokratickými elementy… nejedná se o střet dvou rovnocenných protivníků, nýbrž o snahu uchránit politicky ušlechtilejší společnost proti mnohočetným místním politicky tyranským protivníkům… zápas Izraele za vlastní přežití proti stále neutuchajícím snahám Arabů o jeho zničení“, Závěr bulletinu č. 113, 1. 1. 2001).
  • konzervativně-prokřesťanský apologetismus (např. Ateismus – jeho dopad na rodinu, morálku a lidský život, nedokonalou angličtinou – s jednoznačně negativním závěrem; „…celá Pravda nesmíchaná s omyly je jen v Církvi katolické. Proto to nejlepší, co člověk může udělat, je stát se katolíkem.“ R. Joch, 26. 4. 2005), často též s prožidovským[zdroj?] nebo protiislamistickým důrazem, sympatie ke kreacionistické hypotéze inteligentního plánu
  • konzervativní morálka (pracovníci OI často vystupují proti mravnímu relativismu, nihilismu, politické korektnosti, feminismu a politickým a společenským idejím postmodernismu)
  • přirozené právo chápané jako objektivně existující důsledek lidské přirozenosti.
  • nesouhlas s užíváním i propagací antikoncepce („Kondom snižuje integritu a důstojnost sexuálního aktu…“ R. Joch 25. 7. 2005)
  • principiální odmítání interrupce jakožto vraždy; OI se výrazně angažuje v českém hnutí pro-life (Hnutí Pro život ČR).
  • principiální odmítání eutanazie
  • ostře negativní přístup k drogám (Roman Joch: „Můj osobní názor na drogy? Ty v západní civilizaci tradiční, alkohol a tabák, jsou (v rozumné míře) dobré, zatímco drogy ostatní, ty východní jako marihuana, hašiš, opium atd., jsou trapné. (…) Alkohol je nejen tradicí, ale i symbolem západní civilizace. Tedy té civilizace, která si cení jednotlivce a dospěla k ideálu jeho osobní a politické svobody.“[5]
  • podpora adopcí a pěstounské péče proti ústavní výchově
  • považování homosexuálního soužití za nemravnost – „svazky tolerovat ano; privilegovat, společensky uznávat a státem registrovat – nikoli“. („Ty konzervativní [důvody] říkají, že homosexuální soužití není mravně stejně dokonalé jako heterosexuální, neboť jednou z přirozených funkcí lidské sexuality (vedle např. prohloubení vztahu mezi partnery) je vznik nových generací, k čemuž homosexuální vztah nevede. Navíc jeho společenské uznání povede k požadavku na adopci dětí homosexuály, tedy jejich umístění v pro ně nepřirozeném prostředí. …mentalita registrovaného partnerství „my něco chceme, proto nám to stát musí dát“ nutně povede k požadavku na uznání incestních vztahů mezi dospělými, jakož i vztahů polygamních. „Já a mé čtyři ženy chceme registrované partnerství, jak to, státe, že nám je nechceš dát?“ Konečným důsledkem tohoto trendu bude odstraňování všech tabu v sexuální oblasti, což povede k ranější a častější sexualizaci dětí. …Pokud nějaká (privilegia), pak pro svazky, v nichž přicházejí na svět noví daňoví poplatníci…“ Roman Joch, MF DNES 15. 2. 2006; o registrovaném partnerství: „…výkon, spočívající v prostém podlehnutí vlastním sklonům. …něco, co pro nás nemá žádný význam a na čem není nic, co by bylo hodno obdivu.“ P. Bratinka, 2. 11. 2004)
  • nadřazování hodnoty tradičně pojaté rodiny nad jinými způsoby života (kromě celibátu duchovních osob).
  • podpora domácího vzdělávání („Rodičovské zaujetí a láska jsou rozhodujícími činiteli úspěchu domácí školy.“ M. Freiová, 1. 11. 1996)

OdkazyEditovat