Nukleofilní adice

reakce

Nukleofilní adice je nejčastější reakce karbonylových sloučenin. Kromě karbonylových sloučenin může probíhat i u nitrilů (R-C≡N), iminů (R1-CH=N-R2) i alkenů.[1]

MechanismusEditovat

Nukleofil Nu- postupuje podél vazby C=O pod úhlem asi 75 ° k rovině karbonylové skupiny a naváže se na elektrofilní uhlík C=O skupiny. Ve stejnou dobu dochází k rehybridizaci karbonylového uhlíku z sp2 na sp3, elektronový pár z vazby C=O přeskočí na elektronegativní kyslík a okamžitě vzniká čtyřstěnný alkoxidový iont. V kyselém prostředí se stabilizuje na konečný alkohol.[2]

 

Karbonylové sloučeninyEditovat

Jako nukleofil může být použit:

NitrilyEditovat

Nukleofilní adice na nitrily:

IminyEditovat

Nukleofilní adice na imin:

Cramovo pravidloEditovat

Při nukleofilní adici na karbonylové sloučeniny vzniká chirální centrum *. Za předpokladu, že R a R' nemají chirální vlastnosti, bude nukleofil výchozí, v podstatě planární molekulu, atakovat se stejnou pravděpodobností z obou stran. Vznikne tedy směs, která obsahuje stejné množství obou enantiomerů, tj racemát+-. Ale pokud původní karbonylová sloučenina již obsahuje chirální centrum - zejména pokud je chirální centrum v poloze α - atak z jedné strany karbonylového uhlíku už nebude (statisticky) stejně pravděpodobný jako z druhé strany. Výsledkem bude, že oba diastereoizomery nevzniknou ve stejných množstvích.[3]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nukleofilná adícia na slovenské Wikipedii.

  1. MCMURRY, John. Organická chemie. 6. vyd. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-214-3291-8. S. 528. (anglicky) 
  2. MCMURRY, John. Organic Chemistry. 6. vyd. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-214-3291-8. S. 702. (anglicky) 
  3. SYKES, Peter. Zkoumání mechanismů organických reakcí. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.] S. 189. (anglicky) 

Související článkyEditovat