Otevřít hlavní menu

Novozélandské královské námořnictvo (anglicky Royal New Zealand Navy, maorsky Te Taua Moana o Aotearoa) je námořní složka novozélandských obranných sil. Samostatným námořnictvem se stalo roku 1941. Cílem námořnictva je obrana této ostrovní země a jejích zájmů. Zapojuje se též do mezinárodních misí či pomoci při živelních pohromách. Novozélandské námořnictvo je silou malou, ale moderně vybavenou. Tvoří ho dvě fregaty, šest hlídkových lodí, víceúčelová výsadková loď, podpůrný tanker a dvě výzkumné lodě. Leteckou složku tvoří pět vrtulníků. Jeho hlavní základnou je DevonportAucklandu.

Novozélandské královské námořnictvo
Vlajka novozélandského námořnictva
Vlajka novozélandského námořnictva
Země Nový Zéland Nový Zéland
Vznik 1941
Velikost 2 fregaty
6 hlídkových lodí
1 výsadková loď
5 vrtulníků
Nadřazené jednotky Obranné síly Nového Zélandu
Účast
Války Druhá světová válka

HistorieEditovat

 
HMS New Zealand

PočátkyEditovat

Nový Zéland byl pro Evropu objeven mořeplavcem Abelem Tasmanem. Roku 1769 pak ostrovy navštívila plachetnice HMS Endeavour Jamese Cooka, čímž předznamenala britský vliv, pod který se země dostala během kolonizace. Na obraně kolonie se přitom podílelo Britské královské námořnictvo, jehož součástí byly novozélandské lodě až do roku 1941. Nový Zéland přitom byl od roku 1841 britskou korunní kolonií a od roku 1852 měl vlastní vládu.

Prvním, zatím neoficiálním, předchůdcem novozélandských sil se stalo několik plavidel zakoupených pro zajištění bezpečnosti v rozmezí let 1846–1852. Lodě operovaly na řekách a účastnily se válek s Maory. V roce 1860 byly založeny dobrovolnické jednotky námořního dělostřelectva a roku 1884 námořnictvo zakoupilo čtyři torpédové čluny pro obranu přístavů. Nový Zéland se rovněž podílel na zajištění australské flotily britského královského námořnictva s domovským přístavem v Sydney.[1]

Existence v rámci britského královského námořnictvaEditovat

 
HMNZS Achilles

V roce 1909 novozélandská vláda (roku 1907 se země stala samostatným dominiem) rozhodla o financování stavby bitevního křižníku třídy Indefatigable HMS New Zealand. V roce 1913 byl vydán zákon zřizující Novozélandské námořní síly (New Zealand Naval Forces).[1] Jejich první válečnou lodí se stal malý křižník třídy Pearl HMS Philomel. Novozélandské síly se, v součinnosti s britským námořnictvem, zapojily do operací první světové války. Philomel zajišťoval okupaci německé kolonie Samoa a poté operoval například ve Středomoří. Od roku 1921 se Novozélandské námořní síly staly novozélandskou divizí britského královského námořnictva. Až do další války tvořily jádro novozélandské divize křižníky HMNZS Leander, HMNZS Achilles a jedna cvičná minolovka HMNZS Wakakura.[1]

Expanze a samostatnostEditovat

Po vypuknutí druhé světové války se novozélandské křižníky ihned zapojily do bojových operací. Lehký křižník Achilles se například v prosinci 1939 podílel na vystopování a potopení německého těžkého křižníku Admiral Graf Spee. Námořnictvo přitom zahájilo svou expanzi, stalo se samostatnou entitou a ke konci války mělo okolo 60 plavidel. V roce 1943 ho dokonce posílil další lehký křižník HMS Gambia. Zůstalo přitom součástí sil Commonwealthu a roku 1941 mu král Jiří VI. udělil název Královské novozélandské námořnictvo (Royal New Zealand Navy – RNZN).[1]

SloženíEditovat

 
Fregata třídy Anzac

FregatyEditovat

Výsadkové loděEditovat

 
HMNZS Canterbury

Hlídkové loděEditovat

 
Hlídková loď HMNZS Wellington
  • Třída Protector – pobřežní hlídkové lodě
    • HMNZS Rotoiti (P3569)
    • HMNZS Hawea (P3567)
    • HMNZS Pukaki (P3568
    • HMNZS Taupo (P3570)

Pomocné loděEditovat

Plánované akviziceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Brief History Overview - The Navy in New Zealand [online]. RNZN Museum [cit. 2011-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-11. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. (česky) 

Externí odkazyEditovat