Nové Vilémovice

část obce Uhelná v okrese Jeseník v Olomouckém kraji

Nové Vilémovice (něm. Neu-Wilmsdorf, Neuwilmsdorf, Neu Wilmsdorf,[2] pol. Nowa Wilamowa) je vesnice, která je částí obce Uhelná. Nachází se v Rychlebských horách 5 km na jihozápad od Uhelné. Zástavba je umístěna podél místní komunikace a horního toku Lánského potoka (dříve Hlučný potok, něm. Tossbach) v nadmořské výšce 550 - 650 m pod horami Stážiště (813 m) a Roveň (778 m). Kopcovitý katastr je přibližně z poloviny pokryt lesem a druhou polovinu tvoří málo úrodná pole a pastviny. Jedná se o rekreačně chalupářskou oblast s malým počtem trvale žijících obyvatel. Na katastrálním území Nové Vilémovice leží i osady a místní části Hraničky a Červený Důl.

Nové Vilémovice
Nové Vilémovice 03.JPG
Lokalita
Charaktervesnice
ObecUhelná
OkresJeseník
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměSlezsko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel21 (2011)[1]
Katastrální územíNové Vilémovice (13,53 km²)
Nadmořská výška665 m n. m.
PSČ790 68
Počet domů15 (2011)[1]
Nové Vilémovice
Nové Vilémovice
Další údaje
Kód části obce172707
Zaniklé obce.cz4971
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Vesnice zřejmě vznikla kolem roku 1250, ale první písemná zmínka je doložená z roku 1290 pod názvem Wylemoviczi, kdy měla 12 lánů a patřila Jindřichovi z Waldova, majiteli Travné.

Později se ves i s Travnou dostala do moci loupeživého rodu Haugwitzů ze Žulové a Branné, kteří ovládali zdejší kraj a horské přechody do Kladska. V této době se podhorské vesnice v Rychlebských horách dostávají do centra dlouholeté války Haugwitzů s vratislavským biskupem a klášterem v Kamenici. Obyvatelstvo Vilémovic trpělo a řídlo nejen v důsledku těchto válek, ale také epidemií moru z let 1305 a 1349 a hladomoru z roku 1315.

Teprve roku 1358 byla ves odkoupena vratislavským biskupem Přeclavem z Pohořelé a zvětšila se o 8 lánů. Přesto začíná postupný pokles zdejšího obyvatelstva v důsledku nejen válek a nemocí. Druhou příčinou pustnutí vesnic bylo rychlé vyčerpání rudných ložisek a pokles poptávky po dřevě. V letech 1412 a 1413 postihla Vilémovice tak veliká morová rána, že vesnice zanikla a zarostla lesem.

K obnově vesnice dochází v roce 1580, kdy vratislavský biskup Martin Gerstmann osadnickou smlouvou vyměřil novým osadníkům 21 lánů. Tři lány připadly šoltéství, zbytek sedlákům. Šoltysem byl Baltazar Scheithauer. Od té doby ves nese přívlastek "Nové" a to za účelem odlišení od nedalekých Starých Vilémovic (něm. Alt-Wilmsdorf, pol. Wilamowa) u Pačkova na polské straně hranic. První čtyři roky byli poddaní osvobozeni od všech dávek a robot. Mezi novými osadníky byla řada Čechů, o čemž svědčí jména jako Štěpán, Chromý, Hošek apod. V roce 1587 přišli další osadníci, kterým hajní vyměřili menší pozemky. Vesnice se postupně rozšiřovala a kolem roku 1618 měla 25 lánů.

Během třicetileté války rozložili Švédové svůj tábor na kopcích u Vilémocic, drancovali v širokém okolí a ničili vše co nemohli pobrat. Během války ves částečně zpustla a zarostla křovím. Dlouho trvalo než se vesnice vzpamatovala z utrpení a ran této války. Ještě v roce 1665 byla řada domů pustá.

V roce 1645 byl šoltysem Michal Forche. V letech 1670 - 1722 je uváděn Jindřich Reinold, který začal ve velkém pálit pálenku a prodával ji na Moravu a do Kladska. Dalším uváděným šoltýsem byl v roce 1734 František Fred. Matlitz z Vlčic.

V roce 1760 koupil zdejší šoltéství Jan Jiří Freud, majitel lazebnictví a ranhojič v Javorníku. Se svou ženou odkázal šoltéství a velkou sumu peněz na založení far a postavení kostelů v Uhelné a Nových Vilémovicích, pozemky byly propachtovány místním obyvatelům.

Po skončení slezských válek nastalo období růstu. V roce 1774 bylo uzavřeno 54 kupních smluv, kterými si zdejší poddaní získali 8 šelfů pastvin a 287 šelfů lesa. V roce 1811 měly Vilémovice 92 domů s 92 obyvateli. Chovalo se zde 109 krav, 5 býků a 16 volů. Pěstovalo se žito, ječmen, oves, brambory, len, luštěniny, tykev a řepa. V roce 1836 měla ves 633 obyvatel a 93 domů, kostel, faru, školu, šoltéství, mlýn, hospodu a další lokalie. Chovalo se tu 15 koní a 109 krav.

Roku 1832 zde od června do září vládla cholera, na níž zemřelo 22 lidí; na přelomu let 1873 a 1874 na choleru zemřelo 8 lidí.

Období klidného rozvoje vesnice bylo narušeno revolucí roku 1848. Dochází ke zrušení nevolnického vztahu a zrušení poddanství. Samospráva obce v záležitostech správy obce, silnic a polí byla obyvateli radostně přijata. V roce 1850 bylo zvoleno obecní zastupitelstvo. Dne 17.5. 1887 byl založen dobrovolnický požární sbor, o tři roky později byla postavena požární zbrojnice a byla zakoupena koňská požární stříkačka (dnes se nachází v muzeu dobrovolných hasičů v Uhelné).

V roce 1880 zde žilo v 117 domech 584 obyvatel (269 mužů a 315 žen), z toho bylo 570 Němců.[3]

Po průtrži mračen 17.5. 1897 se Lánský potok tak rozvodnil, že poničil pole, zahrady, cesty a zaplavil několik domů. Od roku 1898 do roku 1890 byl zdejší potok regulován. Další velká povodeň přišla po deštích 10. a 11. července 1903.

 
Památník obětem první světové války z roku 1922

Ani Nové Vilémovice nebyli ušetřeny ztrát svých občanů v 1. světové válce. Celkem se z ní nevrátilo 45 mužů. Po válce bylo rozhodnuto, že bude postaven památník padlých. Roku 1922 byl slavnostně odhalen.

V meziválečném období zde byl mlýn, pila, dva obchody, dva hostince a řada řemeslníků (kovář, kolář, truhlář, švec, krejčí, zedníci, pošťák atd.), což usnadňovalo život zdejším lidem.

 
Památník na místě zastřelení resp. fin. stráže Stanislava Majzlíka

22. září 1938 byl v Nových Vilémovicích zastřelen respicient finanční stáže Stanislav Majzlík. "V září 1938, došlo ke srocování němců před budovou finanční stráže v Nových Vilémovicích čís. 46, a když se setmělo, ozbrojeni zbraněmi a ručními granáty vyzvali tyto, aby se vydali. Mezi tou dobou přišla posila finanční stráže z Černé hory „Schwarzbergu” a němci je znovu vyzvali aby se vydali. Je pochopitelné, že tito odmítli, načež němci zahájili palbu a člen finanční stráže byl zastřelen. Pro přesilu němců, ustoupilo mužstvo směrem na Hraničky, aniž mělo tušení, že jejich kamarád Majzlík je mrtev. Němci pak ze strachu, jak možno se dočisti z kroniky školní v Hraničkách, nešťastného finance zavlekli do lesa a tam zahrabali a až později pochovali na hřbitově v Nových Vilémovicích".[4]

Pro potřeby zbrojní výroby bylo nařízeno odevzdat velký zvon z kostela v Nových Vilémovicích a obětován byl malý zvon z kaple v Červeném Dole. V té době byli téměř všichni muži na frontě. Na polích pracovali jen starší muži, ženy, děti a totálně nasazení dělníci z Polska a Ukrajiny. Koncem léta 1944 začínají opevňovací práce na Javornicku a zejména na přístupech do Nových Vilémovic. Budovaly se zde zákopy a zátarasy, neboť se tato trasa plánovala jako hlavní ústupová trasa. Na bojištích 2. světové války padlo 23 zdejších německých obyvatel a 12 zůstalo nezvěstných.

Po válce je v září až listopadu 1946 odsunuto 513 z 670 němců do americké okupační zóny v Německu. Zbylí obyvatelé byli z odsunu vyjmuti a byli postaveni na úroveň specialistů jako lesní dělníci zemědělci, kováři atd. Ve vsi nefunguje zásobování, obchod, škola, bují šmelina a okrádání původního obyvatelstva. V září 1947 zahájeno české vyučování. V listopadu 1947 přichází nařízení, aby zbylé německé obyvatelstvo bylo rozptýleno a zasazeno do nového prostředí. Zůstalo pouze 13 německých rodin. Prvními lidmi osídlující vesnici jsou převážně Češi, Slováci a Maďaří a na konci roku 1949 přijíždí 56 řeckých politických emigrantů.

1.1. 1950 Nové Vilémovice jako samostatná obec zaniká a jsou spolu s Hraničkami a Červeným Dolem připojeny k Uhelné. Řada lidí si nedokáže zvyknout na horské podmínky a vrací se do vnitrozemí. V tomto roce zůstalo ve vsi pouze 39 obyvatel a 165 domů. Pastevci ze Slovenska postavili ovčín a začali pást kolem 2000 ovcí, zabezpečili také malovýrobu ovčích sýrů. Na jaře 1955 hyne kvůli nedostatku krmiva až 60 ovcí denně, v roce 1957 byl chov zrušen.

V květnu 1958 začal do Nových Vilémovic dvakrát týdně jezdit autobus (ve středu a v sobotu). Od roku 1961 se ve škole promítaly filmy pro děti a pro dospělé.

Koncem 60. let bylo ukončeno intenzivní obdělávání půdy a půda byla přeměněna na pastviny. Roku 1965 byl postaven nový kravín a vodárna.

Kostel a faraEditovat

Po obnovení vesnice po roce 1580 patřila do skorošické farnosti, od roku 1678 do Vlčic. Dochované matriky skorošické farnosti sahají do roku 1599. Podle těchto údajů v knize narozených lze usuzovat, že ves byla již dosti hustě osídlena.

Roku 1763 se tehdejší majitel Nových Vilémovice Jan Jiří Freud rozhodl svým nákladem postavit kostel a faru. Se stavbou se začalo téhož roku, cihly byly vypáleny v Červeném Dolu. V roce 1765 byl kostel dostavěn a o dva roky později vysvěcen jako kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Na základě uvedené nadace bylo při ní zřízeno kaplanství, povýšeno na faru v roce 1832. Budova fary byla vystavěna roku 1827. Od roku 1767 jsou zde vedeny matriky.

Jako první farář zde působil od roku 1767 vlčický kaplan František Girsig, rodák z Uhelné, který zde strávil 57 služebních let. Po roce 1946 zde samostatná farnost nebyla zřízena.

Roku 1976 vyhořel poté, co mu byla vyměněna šindelová krytina a staré šindele byly u kostela zapáleny. Plameny byly tak vysoké, že od nich chytila i nová střecha a kostel vyhořel. Dlouhé roky zůstaly stát jen jeho stěny, které byly koncem 80. let zbořeny.[5]

Na místě bývalého kostela byl roku 1992 postaven dřevěný kříž, na jehož svěcení přilo 200 lidí.

Seznam farářůEditovat

  • 1767-1824 Franz Giersig
  • 1824-1831 Gottfried Bude
  • 1831-1865 Johann Glatzel (18.10. 1788, Jeseník)
  • 1865-1890 Josef Kunert (*6.2.1831, Buková)
  • 1890-1893 Anton Hauke (*23.9. 1844, Vlčice)
  • 1893-1900 Franz Nitschmann (*21.2.1862)
  • 1900-1904 Josef Krömer (*16.9. 1867, Bruntál)
  • 1904-1907 Albert Hettner (*23.11. 1872, Kolnovice)
  • 1907-1909 Karl Seichter (*23.2. 1869, Česká Ves - Město Albrechtice)
  • 1909-1914 Julius Bannert (*10.6.1873, Dolní Údolí)
  • 1914-1921 Johan Velčovský (*16. 6. 1881, Vyšní Lhoty)
  • 1921-1928 Otto Hampel (*11.12. 1889, Malé Heraltice)
  • 1929-1930 Adolf Schreiber (*25.5. 1891, Krnov)
  • 1930-1937 Stefan Gottweld (*19.9. 1889, Zálesí)
  • 1937-1946 Jan Glatzel[6]

ŠkolaEditovat

Od roku 1798 bylo v Nových Vilémovicích zahájeno v jednom domě vyučování. Do té doby mohly děti chodit do církevní školy ve Vlčicích.

Na místě bývalého šoltéství bylo v letech 1871-1872 postavena budova školy s nákladem 4 000 zlatých. V roce 1820 měla škola 68 žáků, v roce 1828 už 100 žáků. V době bramborové neúrody a přadlácké krize v roce 1847 zde byla zřízena přadlácká škola, do které chodilo 15 žáků.

Německé vyučování skončilo v květnu 1945, česky se začalo vyučovat roku 1947. Vyučovalo se pouze do roku 1949 a do roku 1951 se v Nových Vilémovicích nevyučovalo vůbec. V letech 1951 - 1956 se střídavě učilo ve škole, ve správní budově Státních statků a určitý čas děti docházeli do školy v Uhelné. Škola byla v dezolátním stavu. V říjnu 1955 sem rodiče přivedli osmnáctiletou učitelku, ale ta po třech dnech utekla a vyučování pro tento rok v obci skončilo.

Roku 1956 byla dokončena oprava školy a v září začal vyučovat učitel František Göttler, který ale v říjnu nastoupil vojenskou službu. Místo něj přišel učitel Stanislav Polách, který v těžkých podmínkách vydržel jen do června 1957. Následující školní rok vyučovala učitelka Helena Langrová.

V srpnu 1958 nastoupil učitel František Němec. V květnu 1961 se pro epidemii žloutenky měsíc nevyučovalo. Na konci roku 1961 navrhl školní inspektor školu zrušit, ale narazil na odpor občanů. František Němec byl 17. srpna 1967 byl přemístěn na Malou Moravu a základní škola byla v Nových Vilémovicích zrušena. Žáci docházeli do školy v Uhelné, kde byla zřízena družina a postaráno o stravování.[7]

Počet žákůEditovat

Počet žáků školy v Nových Vilémovicích, stav k začátku školního roku.[7]

školní rok 1957

1958

1958

1959

1959

1960

1960

1961

1961

1962

1962

1963

1963

1964

1964

1965

1965

1966

1966

1967

počet žáků 18 18 17 13 11 12 13 15 15 7

TuristikaEditovat

Katastrem Nových Vilémovic prochází dvě turistické značky:

  červená turistická značená trasa č. 0601 - z Bílé Vody a Javorníka přes Červený Důl, Nové Vilémovice a Hraničky a přes Jeseník na Rejvíz

  žlutá turistická značená trasa č. 7897 - spojuje modré turistické značení od rozcestí U Buku na Roveň

Katastrem Nových Vilémovic prochází dvě cykloturistické značky:

  modrá cykloturistická trasa č. 6044 - z Bílé vody přes Hraničky do Horní Lipové

  bílá cykloturistická trasa č. 6045 - z Bukové přes Hraničky a Nové Vilémovice do Dolního Fořtu

Vývoj počtu obyvatel a domůEditovat

Počet obyvatelEditovat

Počet obyvatel Nových Vilémovic podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[8]:

Rok 1804 1836 1869 1880 1890 1900 1910 1911 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 475[6] 633 577 584 574 508 518 517[6] 485 452[p 1] 670[p 2] 218[p 3] 35 102 52 39 15 14
  1. z toho: 3 Čechoslováci, 448 Němců; 452 řím. kat.
  2. včetně Hraniček a Červeného Dolu
  3. včetně Hraniček a Červeného Dolu

Počet domůEditovat

Počet domů Nových Vilémovic podle sčítání a jiných úředních záznamů.[9]

Rok 1804 1869 1880 1890 1900 1910 1911 1921 1930 1950 1970 1980 1991 2001 2011
Počet domů 94[6] 91 117 105 103 112 112[6] 106 107 116 12 10 7 6 15

V Nových Vilémovicích je evidováno 36 adres: 17 čísel popisných (trvalé objekty) a 19 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 6 domů, z toho 5 trvale obydlených.

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 862. 
  3. Podrobný seznam míst ve Slezsku [online]. Vídeň: 1885 [cit. 2019-07-15]. Dostupné online. 
  4. Archiv obce Nové Vilémovice [online]. Nové Vilémovice: 1947 [cit. 2017-03-06]. Dostupné online. 
  5. Soupis veškerých památek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. [cit. 2017-03-07]. Dostupné online. 
  6. a b c d e Chronik der Pfarrkirche Neuwilmsdorf [online]. Nové Vilémovice: 2017-10-18 [cit. 2019-06-05]. Dostupné online. 
  7. a b Kronika školy Nové Vilémovice [online]. Nové Vilémovice: 1967 [cit. 2019-06-03]. Dostupné online. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl. Praha: ČSÚ, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 650–651.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 34.  http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha: ČSÚ, MV ČR, 2005. ISBN 80-7360-287-3. S. 976–977. 
  9. Počet domů podle výsledků sčítání od roku 1869 v obcích a jejich částech vybraného SO ORP [online]. [cit. 2017-03-07]. Dostupné online. 
  10. Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 12. lednu 2010

LiteraturaEditovat

  • 720 let historie obce Nové Vilémovice, Ing. Štefan Troják, 2010

Externí odkazyEditovat

Nové Vilémovice na informačním serveru Rychleby