Otevřít hlavní menu

Nová kasárna (Prachatice)

kasárna v okrese Prachatice

Nová kasárna v Prachaticích jsou situována v severní části města Prachatice. První objekty byly vybudovány Wermacht v roce 1941 pro potřeby německé vojenské posádky v Prachaticích.[1][2]a následně byl areál rekonstruován a rozšířen o budovy a zařízení pro potřeby 62. motostřeleckého pluku Domácího odboje,[3]který se podílel na zajištění čs. hranice se SRN a systému československého opevnění státní hranice. Po zrušení útvaru a politických změnách po roce 1989 byl areál revitalizován.[4]

Nová kasárna (Prachatice)
Nová kasárna v Prachaticích
Nová kasárna v Prachaticích
Účel stavby

původně kasárna, nyní bytové domy, lehká výroba a služby, školství

Základní informace
Sloh socialistický realismus
Výstavba 1941, 50. - 80. léta,
Přestavba rekonstrukce po roce 1991
Současný majitel Město Prachatice
Poloha
Adresa Prachatice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Popis areálu kasárenEditovat

Nová kasárna jsou situována na severozápadním předměstí Prachatic na severním konci Hradební ulice.[5] a navazujících ulic Rožmberské a Kasárenské.[6]Areál kasáren má obdélný půdorys, jehož delší osa je orientována v severojižním směru. Ve středu areálu je původní nástupiště pluku v současné době označované jako Horní náměstí a využívané především jako parkoviště. Souběžně s delšími stranami této plochy.[7] jsou původně přízemní budovy vybudované v roce 1941 Wehrmacht a následně opakovaně rekonstruované (naposledy v 90. letech 20. století již pro civilní účely). Areál původních kasáren Wermacht tvořilo 12 budov na ploše 6 hektarů.[8]V rozích obdélníkového nástupiště je 6 původně jednopatrových budov: 3 na severu a 2 na jihu. Při vjezdu do areálu je vlevo viditelné bývalé stanoviště dozorčího vchodu, brána na pravé straně byla demolována, takže do areálu je volný vstup i vjezd na křižovatku nově označených ulic Rožmberské a Kasárenské.

Historie a využití areálu kasárenEditovat

Areál kasáren se stavebně vyvíjel v několika etapách, odrážejících politické poměry v Prachaticích a celém Československu (Česku) i vývoj vojenské doktriny.[9]Vžitý místní název Nová kasárna se v Prachaticích ustálil pro odlišení od budovy Žižkových kasáren, která byla postavena více než o půlstoletí dříve (jejich stavba byla dokončena v roce 1875 a slavnostně otevřena dne 15. září).[10]Zhoršující se technický stav budovy kasáren byl důvodem stížností vojáků ještě v období předválečné ČSR.[11]

Historie areálu kasáren za II. světové válkyEditovat

 
Původní budovy kasáren, později 3. msp po rekonstrukci
 
Původní budovy kasáren

První část budov včetně nástupiště byla postavena v roce 1941. V té době areál sloužil potřebám vojenské posádky Wehrmacht v Prachaticích.[12][13]Vzhledem k vývoji války nepříznivému pro Velkoněmeckou říši byla na sklonku války kasárna změněna na lazaret pro zraněné německé vojáky.

Historie areálu kasáren v letech 1945 – 1948Editovat

Po osvobození Československa v roce 1945 byl areál využíván jako sběrný tábor pro sudetské Němce z okresu Prachatice určené k odsunu do Bavorska. Důvodem bylo, že všechny objekty byly nové a kvalitně vybaveny lůžkovinami, kuchyňskými potřebami, nářadím a dalším vybavením a areál byl jako bývalá německá kasárna na ploše 6 hektarů oplocen. Tábor měl kapacitu maximálně 1500 osob, kterou nebylo možno překročit. Velitelem byl partyzán nadporučík Jaroslav Vaněk, kterému byly podřízeny všechny osoby v táboře. Americké jednotky do tábora přemístily první německé občany již v létě 1945[14]a dne 1. 10. 1945 byla správa tábora převedena na čs. úřady. Na konci roku 1945 byli přemístěni do Bavorska z velké části uprchlíci a část jich byla přesunuta do jiných sběrných táborů. Od února 1946 sběrné bylo středisko v Nových kasárnách určeno pouze pro sudetské Němce. Část tábora sloužila pro internaci 50 - 130 německých občanů z Prachaticka obviněných podle retribučních dekretů.[15][16][17][18]Sběrný tábor v kasárnách ukončil činnost 16. srpna 1946. Americká vojenská správa budovy předala čs. vojenské správě, která zde dislokovala důstojnickou školu. Tato škola zahájila činnost v říjnu 1946.[19][20]

Historie areálu kasáren v letech 1948 – 1989Editovat

 
Budova velitelství pluku

Po skončení činnosti důstojnické školy. byla do Nových kasáren umístěna opět armáda. V areálu byl dislokován nejprve pěší, následně střelecký pluk, později od roku 1958 62. motostřelecký pluk. Tyto útvary nesly od roku 1945 čestné označení Domácího odboje, které útvaru udělil prezident ČSR Edvard Beneš. Nová kasárna byly oficiálně nazývána Kasárna Klementa Gottwalda. V původních prachatických kasárnách byl dislokován prapor silničního vojska ČSLA. Rozšířením Nových kasáren Žižkova kasárna získala neoficiální název Stará kasárna pro odlišení obou kasáren byly někdy jejich stavby odlišovány jako Horní (Nová) a Dolní (Stará kasárna).[21]V této formě útvar působil až do změny politických poměrů v roce 1989. Poté bylo rozhodnuto o jeho zrušení ke dni 31. 3. 1994.[22]

Rozšíření areálu kasáren v 50. – 80. letechEditovat

 
Pohled přes nástupiště na budovy tankového praporu (vlevo) a 1, praporu (vpravo)
 
Budovy tankového praporu (vlevo) a 1, praporu (vpravo)
 
Pohled na nástupiště
 
Pohled na nástupiště, kuchyňský blok a štáb
 
Prostory kasáren

V průběhu 50. let začala probíhat reorganizace čs. pěšího vojska na útvary střelecké a později motostřelecké. Současně byly vytvářeny vševojskové divize.V roce 1963 byla zrušena odbornost pěchota a výsadkové vojsko a nově zavedena odbornost motostřelecké a výsadkové vojsko (Předpis Kádr-2-2)[23] Reorganizace útvaru na vševojskový pluk zvýšila nároky na prostory a plochy. Hlavní údernou silou pluku byly 3 motostřelecké prapory odpovídající složením a výzbrojí motostřeleckému praporu sovětské armády. Tyto potřeby řešila výstavba tří ubytovacích patrových budov na severním konci nástupiště, kde vznikly charakteristické typizované stavby ubytovacích prostor pro vojáky základní vojenská služby. Budovy na průčelí nesou rysy socialistického realismu, se kterými se můžeme setkat ve většině kasárenských objektů budovaných v době studené války na západní hranici ČSR (Klimentov u Mariánských Lázní, Bor u Tachova, Janovice na Úhlavou, ve Vimperk a Český Krumlov a v dalších posádkových městech při západní a jihozápadní hranici Československa). I v prachatických kasárnách se tak odrazily změny logistiky ČSLA. Od ledna 1951 převzaly investiční výstavbu pro armádu nově zřízené vojenské stavební podniky Posista, Konstruktiva, Armastav, Severostav a Stavoindustrii vyčleněné z Čs. stavebních závodů a kasárna byla od roku 1953 budována podle nového jednotného projektu praporních a plukovních kasáren.[24]

Budovy a zařízení vybudované v rámci rozšíření areálu kasáren v 50. – 80. letechEditovat

Postupně byly postaveny a zprovozněny ubytovací prostory a prostory jednotek a velení pluku:

Původní budovy z roku 1941Editovat

V původních budovách z roku 1941 podél nástupiště pluku byly umístěny,[25][26]

  • 3. motostřelecký prapor,[27]
  • Velitelství pluku a štáb,
  • Jednotky bojového zabezpečení,
  • Ošetřovna
Budovy a zařízení vybudované v rámci rozšíření areálu kasáren v 50. – 80. letechEditovat
Vybavení ubytovacích prostor pro vojáky základní služby 70. – 80. letechEditovat

Veškeré činnosti a ubytování vojáků základní služby upravovaly vojenské předpisy nazývané řády.[36] Ubytovací prostory pro vojáky základní služby byly vybaveny jednotným zařízením.[37]

Související stavbyEditovat

S rozšiřováním kasáren a stavu 62. motostřeleckého pluku souvisela výstavba sídliště mezi Štěpánčiným parkem a Novými kasárnami. Dvoupodlažní byty sloužily zčásti pro rodiny vojáků z povolání a byla zde postavena i ubytovna pro svobodné vojáky z povolání. Domy byly vystavěny ve stylu socialistického realismu, podobně jako ubytovací objekty pro vojáky základní služby v kasárnách. Styl prokazuje mj. i dochovaná výzdoba na fasádách domů.[38] Z kasáren vedla tankostřelecká cesta, která umožňovala přesun techniky do Vojenského újezdu Boletice.[39]62. motostřelecký pluk zajišťoval reaktivaci a údržbu předválečného lehkého opevnění vz. 37 na úseku H-42 lehkého opevnění vz. 37 a úseku H-33 lehkého opevnění vz. 37 v okolí Libína a Libínského Sedla.

Areál kasáren po roce 1989Editovat

Po zrušení 62. motostřeleckého pluku město Prachatice projevilo zájem o převod areálu do svého vlastnictví. Po složitých jednáních došlo v letech 1998 - 2000 k předání všech objektů kasáren městu Prachatice bezplatným převodem.[40][4]Motivem zájmu města o kasárna bylo využití většiny objektů pro vytvoření dostupného bydlení pro občany Prachatic a možnost kontroly nad předmětem podnikatelské činnosti subjektů, které zde začaly rozvíjet různé formy podnikání. Po provedené analýze Město Prachatice zveřejnilo „Projekt oživení kasáren“, který stanovil že: - bývalé objekty ubytoven mužstva budou přestavěny na bytové domy, kde investorem bude Město Prachatice, - část objektů město nabídne k prodeji soukromým investorům za zlomek odhadní ceny za podmínky, že adaptace objektů proběhne v intencích urbanistické studie a převážná část rekonstrukce proběhne do 2 let od prodeje objektu; při nedodržení těchto podmínek může Město využít právo zpětného odkupu - objekty určené výhledově ke zbourání, které je dočasně možno využít budou nabídnuty k pronájmu na dobu 10 let s tím, že po ukončení pronájmu město rozhodne o jejich dalším osudu Zájemci byli vybrání komisionelně. Výsledkem šestileté revitalizace prostoru je vznik - - více než 130 bytů, - prodejny, - restaurace, - veterinární ošetřovny - dalších služeb, - 200 pracovních míst v nadnárodní společnosti Vishay (elektronický průmysl) - moderní zázemí pro Integrovaný záchranný systém.[4] Většina budov původně sloužících jako ubytovací prostory vojáků základní služby byla upravena na byty ve vlastnictví města.[41], jmenovitě budovy

  • bývalého 1. motostřeleckého praporu,
  • bývalého tankového praporu
  • dělostřeleckého oddílu a baterie protitankových řízených střel.
  • Budova bývalého 2. motostřeleckého praporu je využívána pro účely školství (Střední a vyšší odborná škola v Prachaticích).
  • Bývalý kuchyňský blok po rekonstrukci je využíván pro výrobu.
  • Objekty bývalého velitelství pluku, štábu a jednotek bojového zabezpečení jsou využívány pro drobnou výrobu a služby.

Vytvoření nové uliční sítě v areálu kasáren v 90. letechEditovat

Součástí snahy o revitalizaci a integraci areálu bývalých Nových kasáren do organismu města Prachatice[42]bylo rozhodnutí prachatického městského zastupitelstva o pojmenování vnitřních komunikací v kasárnách jako prachatických ulic a nástupiště pluku jako Horní náměstí.[43] Vzhledem k tomu, že všechny ulice historického jádra a Městské památkové rezervace , nesou původní středověké a raně novověké názvy, byly nově vytvářené ulice v areálu Nových kasáren označeny jmény připomínajícími éru Rožmberků, se kterými byl spojen největší rozkvět Prachatic v 16. století[44]:

Nová kasárna ve filmuEditovat

V nových kasárnách a v Prachaticích byly v roce 1988 natáčeny některé díly seriálu Chlapci a chlapi ze života vojáků motostřeleckého útvaru ve fiktivním městě Hrádek (3. díl, Tak přísaháme, 4. díl Nový poručík, 5. díl, Zelené vánoce, 8. díl, Samopal, 9. Trápení, 10. Řádná dovolená).[54]

Dění v Nových kasárnách po roce 1990Editovat

Po revitalizaci areálu jsou v něm pořádány různé společenské akce, např. noční soutěže požárních družstev O pohár starosty města Prachatice.[55][56]

GalerieEditovat

Celkové pohledy na areál Nových kasárenEditovat

Detaily areálu Nových kasárenEditovat

Sídliště a ubytovna pro vojáky z povoláníEditovat


Tankostřelecká cesta a reaktivované objekty lehkého opevnění vz. 37Editovat

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

PoznámkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SMETÁKOVÁ, Andrea. Odsun německé menšiny z Prachaticka po druhé světové válce. Plzeň, 2017 [cit. 2019-04-10]. 69 a 7 stran většinou černobílých příloh s. Diplomová práce. Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni, katedra historických věd. Vedoucí práce doc. PhDr. Lukáš Novotný, Ph.D. s. 28. [Dále jen: SMETÁKOVÁ, Odsun, s.]. Dostupné online.
  2. FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s. : il. (převážně barev.), mapy, portréty; 26 cm [3000 výt.] faksim. s. ISBN 978-80-260-2975-5. (čeština) [Dále jen: FENCL, MAGER, JURČO, Prachatice, s. ]. 
  3. VULTERÝN, Ivan, et al. Vojsko v Prachaticích. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 2017. 126 s. S. 44 a násl.. (čeština) [Dále jen VULTERÝN, et al, s.]
  4. a b c Kasárna [online]. Příprava vydání Městský úřad Prachatice. Prachatice: Město Prachatice, 2013-07-15, rev. 2013-07-15 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online. (čeština) 
  5. FENCL, MAGER, JURČO, 95.
  6. FENCL, MAGER, JURČO, 106.
  7. FENCL, MAGER, JURČO, 94.
  8. SMETÁKOVÁ, Odsun, s. 27 - 28
  9. VULTERÝN, et al, s. 46 - 47
  10. FENCL, Pavel. Prachatice. Prachatice: Město Prachatice, 2005. ISBN 80-239-5443-1. S. 19. (čeština) [Dále jen FENCL, s.]
  11. FENCL, Pavel. Prachatice 1918-1923. Prachatice: Prachatické muzeum, 2018. S. 58. (čeština) 
  12. FENCL, MAGER, JURČO, 41.
  13. SMETÁKOVÁ, Odsun, s. 27 - 28
  14. SOUMAR, Tomáš. Odsun sudetských Němců z okresu Prachatice. In: Zlatá stezka: sborník Prachatického muzea. Prachatice: Prachatické muzeum, Roč. 8-9, (2001-2002 [vyd. 2003]). [Dále jen: SOUMAR, Odsun, s. ]. ISBN 80-902990-2-4. S. 21. (čeština)
  15. Dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. ze dne 1945-06-19, Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký retribuční dekret).
  16. Ústavní dekret prezidenta republiky č. 137/1945 Sb. ze dne 1945-10-27, ústavní dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 137/1945 Sb., o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé, v době revoluční..
  17. SMETÁKOVÁ, Odsun, s.28 - 29
  18. WIMBERSKY, Greta. Sběrné středisko Prachatice/ [online]. Passau: Universität Passau, 1986, rev. 1986 [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (čeština) 
  19. SMETÁKOVÁ, Odsun, s.28 - 29
  20. SOUMAR, Odsun, s. .
  21. FENCL, Pavel. Prachatice. Prachatice: Město Prachatice, 2005. ISBN 80-239-5443-1. S. 20. (čeština) 
  22. VULTERÝN, et al, s. 118
  23. VULTERÝN, et al, s. 27 - 30
  24. BÍLEK, Jiří; LÁNÍK, Ladislav; ŠACH, Jan. Československá armáda v prvním poválečném desetiletí. květen 1945 – květen 1955 [online]. 1. vyd. Praha: Vojenský historický ústav. Ministerstvo obrany České republiky – Agentura vojenských informací a služeb, 2006 [cit. 2019-03-24]. (Historie československé armády). S. 155. Dostupné online. ISBN 80-7278-377-7. (čeština) 
  25. SMETÁKOVÁ, Odsun, s.
  26. VULTERÝN, et al, s. tamtéž
  27. VULTERÝN, et al, s. 46 - 47
  28. Opět zničená tribuna na Horním náměstí [online]. Příprava vydání Lenka Houšková. Prachatice: Město Prachatice, 20+3-12-16 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (čeština) 
  29. VULTERÝN, et al, s. 46 - 47
  30. VULTERÝN, et al, s. tamtéž
  31. VULTERÝN, et al, s. 48
  32. VULTERÝN, et al, s. 49 - 58
  33. VULTERÝN, et al, s. 68
  34. VULTERÝN, et al, s. 107, 108
  35. VULTERÝN, et al, s. 49 - 58
  36. Sbírka československých vojenských předpisů po roce 1945, [online]. Praha: Vojenský historický archiv Praha, 2014 [cit. 2019-04-10]. S. 141 - 143. Dostupné online. (čeština) 
  37. Kasárna [online]. Praha: Klub vojenské historie ČSLA, o. s. [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. 
  38. FENCL, MAGER, JURČO, 47.
  39. Vojenské újezdy Armády České republiky. Praha: Ministerstvo obrany ČR, 2006. 288 s. ISBN 80-7278-345-9. (čeština) 
  40. VULTERÝN, et al, s. 118
  41. FENCL, MAGER, JURČO, 48.
  42. FENCL, MAGER, JURČO, 84.
  43. FENCL, MAGER, JURČO, 94.
  44. FENCL, MAGER, JURČO, 84.
  45. FENCL, MAGER, JURČO, 180.
  46. FENCL, MAGER, JURČO, 186.
  47. FENCL, MAGER, JURČO, 181.
  48. FENCL, MAGER, JURČO, 84.
  49. FENCL, MAGER, JURČO, 157.
  50. FENCL, MAGER, JURČO, 94.
  51. FENCL, MAGER, JURČO, 157.
  52. FENCL, MAGER, JURČO, 157.
  53. FENCL, MAGER, JURČO, 94.
  54. Filmová místa/Chlapci a chlapi [online]. Praha: Realizační tým Filmova místa.cz a Movieloci.com [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (čeština) 
  55. Upozornění na uzavírku Horního náměstí [online]. Příprava vydání Lenka Houšková. Prachatice: Město Prachatice, 2014-08-27 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (čeština) 
  56. PŘIBYL, Tomáš. Na Horním náměstí v Prachaticích se hasiči utkají v nočním požárním útoku [online]. Tábor: Webový portál Jižní Čechy Teď:, 2018-08-24 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. (čeština) 

LiteraturaEditovat

  • Dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. ze dne 1945-06-19, Dekret presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký retribuční dekret).
  • DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; MINAŘÍK, Pavel. Utajená obrana železné opony. Československé opevnění 1945-1964. Redakce David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008. 216+32 stran barevných příloh s. ISBN 978-80-204-1758-9. S. 89 - 90. (česky) 
  • FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachatice: Město Prachatice, 2012. 410 s. : il. (převážně barev.), mapy, portréty; 26 cm [3000 výt.] faksim. s. ISBN 978-80-260-2975-5. (čeština) [Dále jen: FENCL, MAGER, JURČO, Prachatice, s. ]. 
  • FENCL, Pavel; KOUTNÁ, Jana; KUBŮ, František; MAGER, Jan Antonín. Prachatice. 1. vyd. Praha: Paseka, 2007. 64 stran 131 černobílých fotografií s. ISBN 978-80-7185-843-0. S. 42. (čeština) [Dále jen: FENCL, KOUTNÁ, KUBŮ, MAGER, s.]. 
  • HŘÍDEL, Karel; LÁŠEK, Radan. Opevnění z let 1936 - 1938 na Šumavě. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: FORTE, 2011. 63 s. (Pevnosti). ISBN 80-901580-9-9. S. 23. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Historie opevňování Šumavy [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Utajená obrana Šumavy. Lehké opevnění jihozápadní hranice Československa od Mnichova po současnost. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012 (2012 tisk). 328 + 16 stran barevné přílohy s. ISBN 978-80-204-2791-5. S. 15, 300. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Šumava krásná i smrtící v dobových fotografiích a dokumentech : lehké opevnění, okupace, železná opona. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 286 s. ISBN 978-80-204-3481-4. S. 1. (česky) 
  • LAKOSIL, Jan. Utajená obrana Šumavy. Lehké opevnění jihozápadní hranice Československa od Mnichova po současnost. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012 (2012 tisk). 328 + 16 stran barevné přílohy s. ISBN 978-80-204-2791-5. S. 15, 300. (česky) 
  • PELIKÁNOVÁ, Petra. Uliční názvosloví města Prachatice. České Budějovice, 2016 [cit. 2019-02-14]. 85, 7 stran barevných fotografií s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Pedagogická fakulta. Katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce PhDr. Milena Nosková, Ph.D.. s. 29. Dostupné online.
  • SMETÁKOVÁ, Andrea. Odsun německé menšiny z Prachaticka po druhé světové válce. Plzeň, 2017 [cit. 2019-04-10]. 69 a 7 stran většinou černobílých příloh s. Diplomová práce. Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni, katedra historických věd. Vedoucí práce doc. PhDr. Lukáš Novotný, Ph.D. s. 28. Dostupné online.
  • SOUMAR, Tomáš. Odsun sudetských Němců z okresu Prachatice. In: Zlatá stezka: sborník Prachatického muzea. Prachatice: Prachatické muzeum, Roč. 8-9, (2001-2002 [vyd. 2003]). [Dále jen: SOUMAR, Odsun, s. ]. ISBN 80-902990-2-4. S. 7-43. (čeština)
  • Ústavní dekret prezidenta republiky č. 137/1945 Sb. ze dne 1945-10-27, ústavní dekret presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 137/1945 Sb., o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé, v době revoluční..
  • VULTERÝN, Ivan, et al. Vojsko v Prachaticích. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 2017. 126 s. (čeština) 
  • WIMBERSKY, Greta. Sběrné středisko Prachatice/ [online]. Passau: Universität Passau, 1986, rev. 1986 [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (čeština) 

Externí odkazyEditovat