Noarootsi

Noarootsi (švédsky Nuckö) též Noarootsi poolsaar (Noarootský poloostrov) je někdejší ostrov a od 19. století poloostrov na západním pobřeží pevninské části Estonska, územně patřící do kraje Läänemaa, do roku 2017 do obce Noarootsi, po správní reformě v roce 2017 patří do obce Lääne-Nigula, která vznikla sloučením obcí Kullamaa, Martna, Noarootsi, Nõva a staré Lääne-Nigula s vesnicí Nissin Rehemäe.[1]

Noarootsi
Chybí zde svobodný obrázek
Noarootsi
Noarootsi
Stát EstonskoEstonsko Estonsko
Zeměpisné souřadnice
Osídlení
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Před druhou světovou válkou převážnou část obyvatelstva tvořili estonští Švédi. Do počátku 18. století byl Noarootsi ostrovem. Na poloostrově je několik brakických jezer, mezi největší patří Sutlepa meri s plochou 202 ha, Vööla meri (74 ha), Karjatsi meri (38 ha), Tuksi järv (20 ha) a Kudani järv (13 ha). Dříve bylo možné proplout kanálem z Harského zálivu (Hara laht) přes jezera Vööla meri, Karjatse meri a Sutlepa meri do Haapsalského zálivu (Haapsalu laht). Mezi nejdelší vodní toky patří řeka Nõva s délkou 22 km, řeka Rickul s 12 km, kanál Leidissoo s 6 km. Ostrov je plochý.[2]

Na území Noarootsi se nacházejí čtyři státní rezervace (včetně ostrova Osmussaar).[3]

Na poloostrově se nachází obce např. Pürksi, Vööla, Einbi, Kudani, Noarootsi, Saare, Paslepa, Hosby, Tahu a Österby atd.

HistorieEditovat

Poloostrov Noarootsi vznikl spojením několika ostrovů. Moderní výzkumy potvrzují dřívější osídlení, které bylo v 13. století posíleno migrací ze švédského Finska, zejména z Uusimaa (Nyland). Tito přistěhovalci získali mnoho privilegií (tzv. Švédské právo), které se týkaly především osobní svobody, svobody pohybu a nižších daní, protože jejich kolonizaci schválil biskup západního Estonska a ostrova (Saare-Lääne). Švédská osada dosáhla svého největšího rozsahu na začátku 16. století.

na konci 16. století v období Livonské války bylo území pustošeno ruskými vojsky. V roce 1580e oblast dostala pod švédskou nadvládu, které trvalo do roku 1710. Během této vlády byla založena první škola. V Noarootsi byl kostel a v obcích Sotlepa, Rooslepa a Osmussaar byly kaple.

Po roce 1710 se Estonsko dostalo pod ruskou nadvládu. V 18. století bylo založeno několik panství, práva švédských obyvatel byla omezena. V době Severní války v letech 1710–1711 vypukla na ostrově epidemie a dvě třetiny obyvatel zemřelo, v důsledku této epidemie zaniklo několik vesnic. V roce 1856 bylo založeno školství a samospráva.

V 19. století v Noarootsi začal nový intelektuální život.V Paslepa byl založen seminář, který existoval 14 let. Do roku 1890 bylo založeno mnoho švédských škol. V období estonské vlády se území rozvíjelo, vznikalo lodní stavitelství a lodní přeprava, která zajišťovala vývoz ryb, brambor a jablek do Švédska a Finska. V roce 1934 zde žilo 4388 obyvatel z toho bylo 2697 švédsky mluvících obyvatel tj. 64 %.[4]

V roce 1939 založil v Estonsku vojenské základny a v roce 1940 převzal celkovou moc nad Estonskem. Většina Švédů v letech 1943–1944 emigrovala do Švédska, mnoho vesnic zaniklo nebo bylo zničeno. Po druhé světové válce na poloostrově vznikaly vojenské základny. Po roce 1945 v oblasti Noarootsi byly utvořeny vesnické sověty (külanõukogu) Pürksi, Sutlepa a Riguldi, které zahrnovaly 35 vesnic.[5]

Po roce 1980 se mohli mnozí původní obyvatelé vrátit. Oblast je dvojjazyčná, ale švédština není úředním jazykem.[2]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nuckö na švédské Wikipedii.

  1. Ühinenud ja kõikide omavalitsuste ülevaade (sh KOV kontaktandmed ja omavalitsusjuhid) (Excel) (Viron kuntien perustietoja valtiovarainministeriön verkkosivuilla) haldusreform.fin.ee. maaliskuu 2018. (estonsky)
  2. a b Allmänna uppgifter. web.archive.org [online]. 2008-10-15 [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  3. Naturreservat. web.archive.org [online]. 2008-10-15 [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  4. Landmark Property - Noarootsi Commune. landmarkproperty.ee [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  5. Nuckös historia. web.archive.org [online]. 2008-10-15 [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat