Otevřít hlavní menu

Nikolai Frederik Severin Grundtvig

Nikolai Frederik Severin Grundtvig (8. září 1783, Udby2. září 1872, Kodaň) byl dánský básník, historik, filosof, teolog, spisovatel, pastor, politik, titulární biskup a filolog období romantismu, jehož dílo se vyznačuje liberálním spojením luteránské teologie, severských tradic a praktické demokratické sociální politiky a vzdělávací práce. Je jednou z nejvýznamějších osob dánské historie, na jehož myšlenkách vyrostlo dánské národní uvědomění. Zásadním způsobem ovlivnil dánskou státní církev, politický systém a teroii i praxi vzdělávání ve své vlasti.[1]

Nikolai Frederik Severin Grundtvig
N-f-s-grundtvig-portræt.jpg
Narození 8. září 1783
Udby
Úmrtí 2. září 1872 (ve věku 88 let)
Kodaň
Pseudonym N.F.S. Grundtvig
Povolání básník, historik, filosof, teolog, spisovatel, pastor, politik, titulární biskup a filolog
Národnost dánská
Alma mater Kodaňská univerzita
Témata filosofie
Literární hnutí romantismus ¨
Významná díla Hil dig, frelser og forsoner (žalm)
Manžel(ka) Elisabeth Christina Margrethe Blicherová,
Ane Marie Elise Toftová,
Asta Adelheid Tugendreich Krag-Juel-Vind-Frijs
Děti synové Johan, Svend a Frederik, dcery Meta Cathrine Marie a Asta Marie Elisabeth Frijs
Příbuzní Otto Grundtvig (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Mládí a studiaEditovat

Pocházel z rodiny ortodoxního luteránského kněze z Udby v jihovýchodním Sjællandu. Od roku 1798 studoval na latinské katedrální škole v Aarhusu a roku 1801 byl přijat ke studiu teologie na Kodaňské univerzitě. Po vlivem přednášek dánsko-německého filosofa Henrika Steffense přijal za své myšlenky německého romantismu o původní jednotě a harmonii, k niž lidstvo opět zamíří po překonání soupeřících sil.[1]

Teologickou zkoušku složil roku 1803, duchovní služba jej ale nepřitahovala. Stal se domácím učitelem v rodině na ostrově Langeland a studoval Goethovu a Schillerovu poesii, německou filosofii a islandské ságy. Zajínal se o severskou mytologii, kterou vykládal jako boj mezi duchovní silou a surovou hmotou. Roku 1808 se vrátil do Kodaně. Postihla jej těžká duševní choroba (maniodepresivní psychóza), po jejímž překonání se navrátil k ideám křesťanství. Roku 1811 byl vysvěcen na kněze a byl pak nějaký čas kaplanem u svého otce.

Polemika s Henrikem ClausenemEditovat

Po smrti svého otce roku 1813 se opět vrátil do Kodaně, kde ve svých přednáškách vystupoval proti tehdejšímu racionalistickému směru představovaném teologem a politikem Henrikem Clausenem a svými luthersko-reformačními kázáními si znepřátelil církev. V důsledku toho mu bylo zakázáno kázat v kostelích[2]

Roku 1820 byl ustanoven knězem v Præstø a roku 1822 v Christianshavnu v sousedství Kodaně. Jeho spory s Clausenem vyvrcholily roku 1825, když napsal pamflet Kirkens Gienmæle (Církevní replika) jako odpověď na Clausenovu tiskem vydanou teologickou knihu. V pamfletu zpochybnil Clausenovy teologické znalosti a označil jej za heretika. Clausen podal stížnost ke dvornímu soudu a Grundtvig byl odsouzen za urážku na cti a pokutován.

Teologické názoryEditovat

Důsledkem jeho sporu s Clausenem také bylo, že mu dánská cirkev zakázala pro jeho teolgické názory na sedm let výkon povolání. Žil proto jako spisovatel a s podporou mecenášů založil časopis Theologisk maanedsskrift (Teologický měsíčník), kde publikoval své náboženské názory. Také navštívil v letech 1828-1831 několikrát Anglii za účekem studia anglosaštiny. Roku 1832 získal povolení opět kázat v Christianshavnu a roku 1839 byl jmenován knězem v kodaňské nemocnici ve Vartovu. kde působnil až do smrti. Jeho teologické myšlenky byly plně rehabiltovány a roku 1861 byl jmenován biskupem. Prosazoval liturgickou svobodu kněží, zrušení nuceného křtu, občanskou rovnost vyznání a odloučení církve od státu a odsuzoval ortodoxní náboženský dogmatismus. Na jeho učení vznikl systém křesťanské filosofie, tzv. grundtvigianismus.[2][3]

Politik a pedagokEditovat

Od roku 1844 se aktivně podílel na politickém životě. Povzbuzoval nadšenými písněmi studující mládež k boji za vlasť a vydával týdenník Danskeren. Po dánské březnové revoluci v roce 1848 se stal členem dánského Ústavního shormáždění. V letech 1849-1858 byl poslancem dánského parlamentu, kde patřil k opozici a hlasoval s levicí. Zabýval se rovněž vzdělávacím systémem, jehož cílem cílem mělo podle jeho názoru být vytváření podmínek pro svobodný rozvoj přirozených sil člověka. Na tomto základě vznikl systém tzv. lidových vysokých škol (folkehøjskoler), odsuzující mrtvé memorování a prosazující živé slovu ústního projevu navazující na akutečný život.[1][3]

Rodinný životEditovat

Byl třikrát ženat. Se svou první manželkou Elisabeth Christinou Margrethe Blicherovou (1887-1851) se oženil roku 1818 a měl s ní dva syny (Johana a Svenda) a dceru Metu. Druhé manželství s Ane Marií Elisou Toftovou (1813-1854) uzavřel roku 1851 devět měsíců pro smrti své první manželky. Ane Marie však zemřela již roku 1854 krátce po porodu syna Frederika. Jeho třetí ženou se stala Asta Adelheid Tugendreich Krag-Juel-Vind-Frijs (1826-1890). se kterou se oženil roku 1858 ve svých sedmdesáti pěti letech, což vyvolalo pobouření. Manželství však bylo šťasné a narodila se v něm dcera Asta Marie Elisabeth Frijs.[4]

Literární dílo a překladyEditovat

Jako spisovatel je Grundtvig autorem řady článků a polemik, lyrických a dramatických básní, biblických kázání, nábožných písní a žalmů, prací o severské mytologii a teologických, pedagogických i historických spisů. Cenné jsou i jeho překlady středověkých děl. V letech 1818 až 1823 přeložil z latiny dánskou národní kroniku Gesta Danorum Saxona Grammatica a z islandštiny Královské ságy Snorriho Sturlusona. Roku 1820 vydal první úplný dánský překlad staroanglického eposu Beowulf a roku 1840 přeložil anglosaskou báseň Fénix, dílo básníka z tzv. Cynewulfovy školy.[5][6]

Výběrová bibliografieEditovat

  • Om Religionen og Liturgi (1807, O náboženství a liturgii).
  • Maskeradeballet i Danmark (1808, Maškarní ples v Dánsku), dramatická báseň.
  • Nordens mytologi (1808, Severská mytologie) s ústředním motivem boje pohanství a křesťanství.
  • Idunna (1810), lyrická báseň.
  • Saga (1811), lyrická báseň.
  • Optrin af Norners og Asers Kamp (1811), dramatická báseň z norské minulosti.
  • Kort Begreb af Verdens Krønike (1812, Stručný koncept světové kroniky), historický spis.
  • Roskilde-Riim (1814), básně.
  • En liden Bibelkrøniked (1814, Malá biblická kronika), učebnice biblické a církevní historie.
  • Kvædlinger eller Smaakvad (1815), sbírka básní.
  • Bibelske Praedikener (1816, Biblická kázání).
  • Kirkens Gienmæle (1825, Církevní replika), polemika s Henrikem Clausenem.
  • Kong Harald og Ansgar (1826, Král Harald a Ansgar), cyklus básní vydaných u příležitosti stého výročí příchodu svatého Ansgara do Dánska.
  • Den Danske Stats-Kirke upartisk betragtet (1834, Dánská státní církev byla považována za nestrannou)
  • Sangværk til den Danske Kirke 1-2 (1837-1841, Zpěvník pro dánskou církev).
  • Fest-Psalmer (1853, Slavnostní žalmy).
  • Kundgiørelse om Grundtvigs Danske Høiskole (1859,Oznámení o Grundtvigově dánské vysoké škole), pedagogický spis.
  • Psalmer og aandelige Sange 1-5 (1868-1881, Žalmy a duchovní písně), sbírka nábožných písní a žalmů vycházejícíh z přesvšdčení, že pravé křesťanství je založeno na víře vyrůstající nikoliv z bible, ale z živého Kristova slova, předávaného z generace na generaci.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 180-181.
  2. a b Ottův slovník naučný. 10. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 539.
  3. a b N. F. S. Grundtvig - Arkiv for Dansk Litteratur
  4. Detaljeret tidslinje - Grundtvigsk Forum
  5. Grundtvig Centeret - Grundtvigs værker
  6. Nicolai Frederik Severin Grundtvig - Geni.com

Externí odkazyEditovat