Nikolaas Tinbergen
Nikolaas (Niko) Tinbergen (15. dubna 1907 Den Haag – 21. prosince 1988 Oxford) byl nizozemský biolog, etolog a ornitolog. 1973 obdržel společně s Karlem von Frischem a Konradem Lorenzem Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, a to za své objevy, týkající se organizace a společenského chování živočichů.
| Nikolaas Tinbergen | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. dubna 1907 Haag |
| Úmrtí | 21. prosince 1988 (ve věku 81 let) Oxford |
| Alma mater | Univerzita v Leidenu Stedelijk Gymnasium Haarlem |
| Povolání | biolog, zoolog, ornitolog, etolog, lékař, vysokoškolský učitel a fotograf |
| Zaměstnavatelé | Univerzita v Leidenu (od 1939) Univerzita v Leidenu (1947–1949) Oxfordská univerzita |
| Ocenění | Godman-Salvin Medal (1969) Croonian Medal and Lecture (1972) Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1973) Cena Americké psychologické asociace za význačný vědecký přínos psychologii (1987) společník Královské společnosti … více na Wikidatech |
| Rodiče | Dirk Cornelis Tinbergen |
| Příbuzní | Jan Tinbergen a Luuk Tinbergen (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Tinbergen studoval biologii na univerzitě v Leidenu, jeho bratr Jan Tinbergen byl významný ekonom (Nobelova cena 1969). Roku 1932 se oženil s E. A. Rutten a jako svatební cestu strávili společně 15 měsíců v Grónsku, kde Tinbergen studoval společenský život Inuitů i různých živočichů. Roku 1937 strávil půl roku v Altenbergu u Vídně u K. Lorenze a navštívil v Mnichově také Frische. V létě 1938 přednášel v USA, kde se setkal s evolučním biologem Ernstem Mayrem, který na něj měl značný vliv. Roku 1940 byl jmenován profesorem, ale už od roku 1942 byl držen nacisty jako rukojmí v zajateckém táboře, což způsobilo roztržku s K. Lorenzem, který s nacisty spolupracoval. Roku 1949 se s rodinou přestěhoval do Oxfordu, v roce 1955 získal britské státní občanství a roku 1966 se stal profesorem Oxfordské univerzity. Mezi jeho žáky byli také Desmond Morris a Richard Dawkins.
Dílo editovat
Tinbergen patřil mezi průkopníky přesného pozorování živočichů ve volné přírodě. Zabýval se hlavně studiem hmyzu (mravkolev, vosa, čmelák) a ptáků (racek), studoval otázky instinktu a vtištění (imprinting), ritualizace a spouštěcích signálů a také hierarchického uspořádání živočišných společenství. Některé jeho výsledky byly později vyvráceny a jeho pokus o výklad dětského autismu byl vůbec odmítnut.
V oblasti biologické metody formuloval takzvané “čtyři otázky” nebo čtyři oblasti biologie, jež se odlišují jednak tím, co se zkoumá (ontogeneze živočicha anebo jeho anatomie a funkce), jednak tím, zda se zkoumají blízké (“proximátní”) anebo konečné (“ultimátní”) souvislosti.
| Čtyři oblasti biologie | ||
|---|---|---|
| Dvojí výklad: | ||
| Hledisko: | vývojový | popisný |
| proximátní | ontogeneze | mechanismy |
| ultimátní | fylogeneze | adaptace |
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaas Tinbergen na anglické Wikipedii.
Související články editovat
Literatura editovat
- N. Tinbergen, Zvědaví přírodovědci. Praha: Mladá fronta 1973
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaas Tinbergen na Wikimedia Commons - (anglicky)
- Autobiography
- The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1973: von Frisch, Lorenz and Tinbergen
- Nobel Lecture
- The Four Areas of Biology - diagram
- The Four Areas of Biology – další diagramy
