Wikipedie

Nikita Sergejevič Chruščov

sovětský politik, první tajemník KSSS
(přesměrováno z Nikita Chruščov)
Možná hledáte: Sergej Nikitič Chruščov (sovětský vědec a americký politolog).

Nikita Sergejevič Chruščov (rusky: zvuk Никита Сергеевич Хрущёв, také Chruščev, 15. dubna 1894 Kalinovka, Ruské impérium – 11. září 1971 Moskva, Sovětský svaz) byl sovětský politik a vůdce, který v letech 1953 až 1964 zastával funkci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) a v letech 1958 až 1964 post předsedy rady ministrů (premiéra) Sovětského svazu (SSSR). Jeho vláda přinesla částečnou destalinizaci SSSR, podporu počátků sovětského kosmického programu a řadu relativně liberálních reforem v oblasti domácí politiky. Svými spolupracovníky byl odstaven od moci v roce 1964, kdy jej jako prvního tajemníka ÚV KSSS nahradil Leonid Brežněv.

Nikita Sergejevič Chruščov
Никита Сергеевич Хрущёв
Nikita Sergejevič Chruščov
Nikita Sergejevič Chruščov
1. první tajemník Komunistické strany Sovětského svazu
Ve funkci:
14. září 1953 – 14. října 1964
Předchůdce Josif Vissarionovič Stalin
Nástupce Leonid Iljič Brežněv
7. předseda rady ministrů SSSR (premiér)
Ve funkci:
27. března 1958 – 14. října 1964
Předchůdce Nikolaj Alexandrovič Bulganin
Nástupce Alexej Nikolajevič Kosygin
Stranická příslušnost
Členství Komunistická strana Sovětského svazu
Narození 15. dubna 1894
Ruské impérium Kalinovka, Ruské impérium
Úmrtí 11. září 1971 (77 let)
Sovětský svaz Moskva, SSSR
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov (55°43′30″ s. š., 37°33′8″ v. d.)
Děti Sergej Nikitič Chruščov
Leonid Chruščov
Julia Khrushcheva
Rada Adzhubey
Příbuzní Nikita Khrushchev (vnuk)
Alma mater Doněcká národní technická univerzita (od 1922)
Всесоюзная промышленная академия (od 1929)
Profese politik a vojenská osoba
Ocenění Leninův řád (1935)
Řád rudého praporu práce (1939)
Řád Suvorova 2. třídy (1943)
Řád Kutuzova 1. třídy (1943)
Leninův řád (1944)
… více na Wikidatech
Podpis Nikita Sergejevič Chruščov Никита Сергеевич Хрущёв, podpis
Commons Никита Сергеевич Хрущёв
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se ve vesnici Kalinovka v Kurské gubernii, asi 11 km východně od ukajinských hranic. V mládí pracoval jako kovodělník a během Ruské občanské války působil jako politický komisař (politruk) v armádě bolševiků. S pomocí Lazara Kaganoviče postupně stoupal v sovětské hierarchii. Podporoval Stalinovy čistky a schválil zatčení tisíců lidí. V roce 1939 jej Stalin poslal vládnout na Ukrajinu, kde pokračoval v čistkách. Během druhé světové války (v SSSR známé jako Velká vlastenecká válka) byl vysoce postaveným politrukem a působil jako prostředník mezi Stalinem a jeho generály. Byl přítomen v těžkých bojích při obraně Stalingradu, na což byl pak po celý život hrdý. Po válce se vrátil na Ukrajinu, později pak zpět do Moskvy jako jeden ze Stalinových blízkých poradců.

Zapojil se účinně do boje o moc, který vypukl po Stalinově smrti v roce 1953 a ještě téhož roku se stal jeho nástupcem. I přes svou někdejší blízkou spolupráci se Stalinem pronesl 25. února 1956 na XX. sjezdu KSSS na uzavřeném jednání projev Kult osobnosti a jeho důsledky, v němž poodhalil a odsoudil diktátorské praktiky svého předchůdce. Jeho vlastní domácí politika, jejímž cílem bylo zlepšení životů obyčejných občanů, byla často neefektivní, a to zejména v oblasti zemědělství. Spoléhal se na raketovou obranu a nařídil velké snížení rozpočtu konvenčních sil armády. Navzdory těmto škrtům je Chruščovova vláda považována za jedno z nejnapjatějších období studené války, které vyvrcholilo Karibskou krizí.

Po svém odstavení od moci byl penzionován a žil převážně na svém venkovském sídle poblíž Moskvy. Zemřel v roce 1971 v Moskvě na srdeční selhání.

ŽivotEditovat

Před nástupem k mociEditovat

 
Chruščov jeho první manželka Jefrosinia v roce 1916

Chruščov se narodil 15. dubna 1894[1] v Kalinovce, v Chomutovském distriktu v Kurské gubernii,[2] vesnici, která se dnes nachází v Kurské oblasti v Rusku poblíž ukrajinských hranic.[3] Jeho rodiče, Sergej Chruščov a Xenija Chruščova, byli chudí rolníci ruského[3][4] původu a měli ještě o dva roky mladší dceru Irinu.[1] V roce 1908 se přestěhoval do Juzovky (od roku 1961 Doněck). Zde v oblasti Donbasu na východě Ukrajiny (tehdy Jekatěrinoslavská gubernie Ruského impéria) byl zaměstnán v řadě pozic, kde pracoval jako železničář, horník a také v cihelně. Mzdy byly na Donbase mnohem vyšší než u Kurska a Chruščov svou rodinu v Kalinovce opustil a vrátil se, až když měl dost peněz. Kalinovka byla rolnická vesnička; Chruščovova učitelka Lydia Ševčenková později uvedla, že nikdy tak chudou vesnici jakou byla Kalinovka, neviděla.[5]

Za ruské občanské války sloužil jako politický komisař v Rudé armádě. Poté, co získal jisté vzdělání v donbaské pobočce dělnické fakulty, stal se roku 1924 profesionálním sovětským aparátníkem. Od roku 1927 se zúčastnil všech sjezdů komunistické strany. Ve třicátých letech ho Lazar Kaganovič doporučil na místo obvodního stranického tajemníka v Moskvě, kde posléze provedl očistu aparátu od „pravicových úchylkářů“. Za odměnu ho roku 1934 zvolili do ústředního výboru.

Na vrcholu stalinských represí byl ustaven prvním tajemníkem Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny, kde se stranický aparát v důsledku zatýkání prakticky rozpadl. Roku 1939 následovalo i členství v politbyru, čímž zaujal pevné místo mezi novou sovětskou byrokratickou elitou.

Po válce ho Stalin povolal nazpět do Moskvy, aby vyvážil rostoucí vliv Georgije Malenkova, a Chruščov zde vystoupil s myšlenkou revoluční přeměny venkova, a to výstavbou „agrokomplexů“, tj. venkovských továrenských sídel. Spíše si tím ale vysloužil kritiku.

První tajemník stranyEditovat

 
Šéf NKVD Genrich Jagoda (uprostřed) při stavbě Moskevského průplavu, 1935. Chruščov vlevo za ním.

Když Stalin 5. března 1953 zemřel, zinscenoval pád šéfa bezpečnosti Lavrentije Beriji a krátce nato se stal prvním tajemníkem strany. V této funkci pomalu posiloval svou moc na úkor předsedy rady ministrů Malenkova, až se mu ho roku 1955 podařilo odstavit a nahradit svým spojencem Nikolajem Bulganinem.

Konec stalinismuEditovat

Na XX. sjezdu Komunistické strany SSSR v roce 1956 přednesl projev O kultu osobnosti a jeho důsledcích,[6] v němž kritizoval Stalinovy zločiny. Projev byl natolik převratný, že tehdy nebyl publikován.[7] Dal také propustit miliony vězňů z gulagu, sovětské soustavy koncentračních táborů. Mnozí členové strany ho kvůli tomu odsoudili jako zrádce.

Aby aspoň zmírnil bytovou krizi, nařídil stavět úsporné panelové domy, tzv. chruščovky, a podporoval lepší zásobování obyvatel. Spolu s dalšími začal opatrně uvolňovat tvrdý vojensko-policejní režim, což o něco později umožnilo obdobné uvolnění i v tehdejších sovětských satelitech. Neváhal však násilně potlačit maďarské povstání v roce 1956, v němž viděl nebezpečný kontrarevoluční precedens a hrozbu pro členy Varšavské smlouvy během právě probíhající studené války. V roce 1957 odvrátil první pokus o puč proti své osobě a spiklence kolem Molotova, Malenkova a Kaganoviče nechal vyloučit z nejvyšších pozic ve straně.

19. února 1954 byl Krym z iniciativy N. S. Chruščova vyňat z Ruské SFSR a na základě vyhlášky Nejvyššího sovětu SSSR (schválen zákon SSSR ze dne 26. dubna téhož roku)[8] administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“.[zdroj?]

Zahraniční politikaEditovat

 
Chruščov a John F. Kennedy v roce 1961

V zahraniční politice prosazoval politiku „koexistence“ kapitalismu a komunismu, a dostal se tak do konfliktu s maoistickou Čínou. Přes nesporné zásluhy o zmírnění totalitního režimu v Sovětském svazu zůstal po celý život věrný schématům marxisticko-leninské ideologie. Pevně věřil v konečné vítězství komunismu a v „socialistické vymoženosti“, což ho dovádělo k výrokům typu „My vás (tj. Západ) pohřbíme“ a podpoře levicových povstalců po celém světě. Proslul bušením botou do stolu v OSN při své návštěvě USA v říjnu 1960. Za jeho éry nastala tzv. karibská krize, která vypukla v roce 1962 v důsledku rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě, kterým Chruščov odpověděl na umístění amerických raket v Turecku a Itálii, tedy v členských státech NATO, a byla zbudována Berlínská zeď. Pokus o zvýšení zemědělské produkce (rozorání celin, ladem ležících stepí) skončil neúspěšně.

Politický pádEditovat

V říjnu 1964 jej zbavili moci přední zástupci sovětské nomenklatury, kteří se cítili ohroženi neustálými administrativními reformami a personálními přesuny za jeho vlády (touha po „stabilitě kádrů“). Po svém pádu byl obviněn z „voluntarismu“, „subjektivismu“ a „ukvapených řešení“. Za nového prvního tajemníka Leonida Brežněva veškeré pokusy o reformy ustrnuly až do poloviny osmdesátých let.

Osobní životEditovat

Chruščov byl třikrát ženatý a měl pět dětí. Z prvního manželství měl dvě děti. Jeho první žena zemřela na tyfus při hladomoru v roce 1919, zatímco byl Chruščov v armádě. Syn Leonid sloužil v letectvu a v roce 1943 zahynul v boji. Z třetího manželství se svou ukrajinskou manželkou Ninou (rozenou Kucharčukovou), se kterou se seznámil v roce 1922 v Doněcku, měl tři děti. Syn Sergej v roce 1991 emigroval do Spojených států a přednáší politologii na Brownově univerzitě ve městě Providence.

Odrazy v kultuřeEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikita Khrushchev na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Tompson 1995, s. 2.
  2. ↑ Taubman 2003, s. 20.
  3. ↑ a b Taubman 2003, s. 18.
  4. ↑ Crimea: A Gift To Ukraine Becomes A Political Flash Point [online]. 27 February 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Tompson 1995, s. 2–3.
  6. ↑ Tajný projev N. S. Chruščova na xx. sjezdu KSSS o kultu osobnosti J. V. Stalina (25. 2. 1956)
  7. ↑ Chruščovova řeč o Stalinovi byla tajná, ale jen chvíli
  8. ↑ http://echo.msk.ru/programs/hrushev/625392-echo/

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

první tajemník KSSS
Předchůdce:
Josif Vissarionovič Stalin (jako generální tajemník KSSS) 		7. září 1953 - 14. říjen 1964
Nikita Sergejevič Chruščov 		Nástupce:
Leonid Brežněv
Autoritní data: AUT: jn19990210293 | GND: 118638378 | ISNI: 0000 0001 1028 1676 | LCCN: n80021705 | VIAF: 64007537 | WorldcatID: lccn-n80021705
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nikita_Sergejevič_Chruščov&oldid=17538184“