Otevřít hlavní menu

Nicolaus Gerhaert van Leyden (jiné varianty jména: Niclas, Nikolaus; * 1420-30, Leiden - 28. června 1473, Wiener Neustadt) byl holandský gotický sochař činný v německé jazykové oblasti střední Evropy.

Nicolaus Gerhaert van Leyden
Nicolaus von Leyden, Self-portrait.JPG
Narození 1420
Leiden
Úmrtí 28. června 1473 (ve věku 52–53 let)
Vídeňské Nové Město
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

O životě sochaře jsou jen kusé údaje. Po vyučení v Utrechtu navštívil jako tovaryš Gent, Brusel, Tournay, Bourges, Dijon a Gent. Roku 1456?, ale určitě 1462, pobýval v Trieru, v letech 1463-1464 pracoval ve Štrasburku, potom v Kostnici (1465-66), 1467 znovu ve Štrasburku. V září 1467 přijal pozvání a vstoupil do služeb císaře Fridricha III. nejprve v Pasově, Salzburku a nakonec ve Vídni.[1]

Albert Kutal uvádí, že s jeho dílem byl obeznámen sochař Hanuš z Olomouce a k jeho následovníkům patřili Mistr Kefermarktského oltáře a Antonín Pilgram na Moravě a několik jihočeských řezbářů.[2] Jako následníci Nicolause Gerhaerta jsou uváděni Erasmus Grasser nebo Niklaus von Hagenau.

DíloEditovat

 
Madona z Dangolsheimu

Nicolaus Gerhaert je považován za nejvýznamnějšího severoevropského sochaře v 15. století. Vnesl do středoevropského sochařství reformy, které spočívaly v důsledné individualizaci tvaru a rozvinutí pohybu do prostoru.[3] Jeho sochy se vymykají době ve které žil a přibližují se svou dramatičností a převratným způsobem ztvárnění spíše baroku.

Nový sloh, nazývaný hranatý nebo sloh řasených záhybů je obratem od měkkých křivek internacionální gotiky ke křehkým mačkaným záhybům složité draperie v období severské renesance.[4] Jeho figury mají mimořádně živý a realistický výraz a jako předlohu užívá spíše kresby než sochařské vzorníky. Např. Gerhaertova Madona z Dangolsheimu (1465) má původ v mědirytině Marie s konvalinkou (1450) monogramisty E.S.

Známá dílaEditovat

  • 1462 – hrobka arcibiskupa Jacoba von Siercka, Trier
  • 1462 – Ukřižování, soubor pěti gotických soch v kostele sv. Jiří, Nördlingen
  • 1463-64 – Sibylla (Bärbel von Ottenheim), pískovec, portál starého kancléřství, Strasbourg (zachovala se pouze hlava)
  • 1463-64 – Prorok („Jakob von Lichtenberg“ nebo "Vousatý muž v turbanu"), Strasbourg
  • 1463-67 – Epitaf kanovníka Von Busnang, kaple sv. Jana Křtitele, Cathédrale de Strasbourg
  • 1465 – Madona z Dangolsheimu, ořechové dřevo s polychromií, Státní muzea, Berlín
  • 1465-66 – Hlavní oltář, biskupská katedrála, Kostnice
  • 1467 – Opírající se mužská postava (autoportrét), pískovec, Musée de l’Œuvre Notre-Dame, Strasbourg
  • 1467 – Kamenný krucifix, vápenec, výška 6,5 m, špitální kostel Baden-Baden
  • 1470 – Madona s děckem, původně sbírka barona von Rotschilda, nyní Metropolitní muzeum, New York
  • Náhrobek (sarkofág) Fridricha III., adnetský vápenec, dóm sv. Štěpána, Vídeň

Sochařství ovlivněné N. Gerhaertem van LeydenEditovat

  • Archanděl Gabriel z Nedvědic
  • Sv. Anna Samotřetí ze Zlaté Koruny
  • Světice z Královic[5]

ReferenceEditovat

  1. Deutsche Biographie: Gerhaert(s) von Leiden (Leyden), Nicolaus (Niclaus von Leiden, Niclas von strasspurgk)
  2. Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 167
  3. Kutal A, České gotické umění, Obelisk Praha 1972, s. 167
  4. Carmela Thiele, Sochařství, Computer Press, Brno 2004, s. 71
  5. Albert Kutal, Jihočeská gotika. In: Časopis Národního muzea 123, 1954, 203–207
  • v článku byly užity také údaje z německé, anglické, italské, francouzské a španělské Wikipedie.

LiteraturaEditovat

  • Roller, Stefan, Niclaus Gerhaert : der Bildhauer des späten Mittelalters ; Liebighaus-Skulpturensammlung, Frankfurt am Main, Musée de l'Oeuvre Notre-Dame, Straßburg, 2012, ISBN 978-3-86568-685-5
  • Schreiber, Susanne, Studien zum bildhauerischen Werk des Niclaus (Gerhaert) von Leiden, Lang, Frankfurt am Main ; Berlin ; Bern ; Bruxelles ; New York ; Oxford ; Wien, 2004, ISBN 3-631-52025-5
  • Paatz, Walter, "Gerhaert von Leiden, Nicolaus" in: Neue Deutsche Biographie 6 (1964), S. 260-262

Externí odkazyEditovat