Otevřít hlavní menu

Neomycin je aminoglykosidové antibiotikum používané povrchovou aplikací například ve formě krémů, mastí nebo očních kapek.

Neomycin
Neomycin B C.svg
Název (INN) neomycin
Název podle IUPAC (2R,3S,4R,5R,6R)-5-amino-2-(aminomethyl)-6-[(1R,2R,3S,4R,6S)-4,6-diamino-2-[(2S,3R,4S,5R)-4-[(2R,3R,4R,5S,6S)-3-amino-6-(aminomethyl)-4,5-dihydroxyoxan-2-yl]oxy-3-hydroxy-5-(hydroxymethyl)oxolan-2-yl]oxy-3-hydroxycyklohexyl]oxyoxan-3,4-diol
Kódy
Číslo CAS 1404-04-2
Klasifikace ATC A01AB08, A07AA01, B05CA09, D06AX04, J01GB05, R02AB01, S01AA03, S02AA07, S03AA01
Chemie
Sumární vzorec C23H46N6O13
Molární hmotnost 614,644 g/mol
Farmakologie
Indikace infekce mikroby citlivými na neomycin (oči, kůže, trávicí systém)
Kontraindikace alergie na aminoglykosidy (všechna podání)
neprůchodnost střev, vředová choroba (perorální podání)
Cesty podání topické, p.o.
Biodostupnost <3 % (neporušená sliznice)
Vazba na proteiny 0–30 %
Biologický poločas 2–3 hod.
Další informace
Registrace v ČR ano (kombinované přípravky)
Dostupnost v ČR na lékařský předpis

PoužitíEditovat

Neomycin se používá převážně ve formě topických (povrchových) přípravků, jako je např. Neosporin. Lze ho podávat i orálně, obvykle v kombinaci s jinými antibiotiky. Neomycin se z trávicího traktu nevstřebává a používá se jako prevence proti jaterní encefalopatii a hypercholesterolémii. Ničením bakterií v trávicí soustavě snižuje hladinu amoniaku a zabraňuje vzniku jaterní encefalopatie, zvláště před chirurgickými zákroky na zažívacím systému. Používá se i při přemnožení bakterií v tenkém střevě. Nepodává se nitrožilně, je extrémně nefrotoxický (způsobuje poškození ledvin), zvláště v porovnání s jinými aminoglykosidy. Jedinou výjimkou je, když je neomycin ve velmi malých dávkách přidán jako konzervant do některých vakcín – typicky 0,025 mg v jedné dávce.[1]

Molekulární biologieEditovat

Rezistence proti neomycinu je propůjčována jedním nebo dvěma geny aminoglykosidové fosfotransferázy.[2] Gen neo je běžně obsažen v DNA plazmidů používaných molekulárními biology k přípravě stabilních kultur buněk savců expresí klonovaných bílkovin v kultuře. Mnoho komerčně dostupných plazmidů pro expresi bílkovin obsahuje neo jako selektovatelný marker. Je-li kultura ošetřena neomycinem nebo jiným podobným antibiotikem, netransfektované buňky nakonec vymřou. Pro prokaryota lze použít neomycin nebo kanamycin, pro eukaryota je však obecně potřeba genecitin (G418).

Spektrum účinkuEditovat

Podobně jako jiné aminoglykosidy má neomycin výtečnou účinnost proti gramnegativním bakteriím a částečnou proti grampozitivním bakteriím. Je pro člověka relativně toxický a mnoho lidí na něj má alergii.[3] Lékaři často doporučují používat antibiotické masti bez neomycinu, například Polysporin.[4]

HistorieEditovat

Neomycin byl objeven v roce 1949 mikrobiologem Selmanem Waksmanem a jeho studentem Hubertem Lechevalierem na Rutgers University. Je přirozeně produkován bakterií Streptomyces fradiae.[5]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neomycin na anglické Wikipedii.

  1. Medscape article [online]. Dostupné online. 
  2. G418/neomycin-cross resistance? [online]. [cit. 2008-10-19]. Dostupné online. 
  3. http://dermnetnz.org/dermatitis/neomycin-allergy.html
  4. Your Medicine Cabinet [online]. DERMAdoctor.com, Inc. [cit. 2008-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-11. 
  5. The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1952 [online]. Nobel Foundation [cit. 2008-10-29]. Dostupné online.