Otevřít hlavní menu

Neoklasická ekonomie

Neoklasická ekonomie je jedním ze dvou směrů současné ekonomie hlavního proudu. Druhým směrem jsou školy soustředěné kolem keynesiánství, zejména neokeynesiánství a postkeynesiánství.

Neoklasická ekonomie je takto nazývána proto, že některými předpoklady a východisky navazuje na původní klasickou ekonomii, ovšem zároveň ji překonává zapojením nových myšlenek a nástrojů ekonomické analýzy.

Předpoklady a metodyEditovat

Základním předpokladem neoklasické ekonomie jsou trhy, které se samy automaticky spějí k rovnováze. Neoklasičtí ekonomové jsou odpůrci státních zásahů a stoupenci koncepce laissez faire. Případné nerovnováhy v ekonomice chápou jako důsledky určitých rigidit způsobených opět zejména státní regulací.

Základní metodou je pozitivizmus, tedy snaha popsat a vysvětlit jevy bez morálních nebo etických soudů. Neoklasická ekonomie rovněž odstartovala široké zapojení matematických nástrojů v ekonomii, zejména nástrojů diferenciálního počtu a rovněž grafů.

HistorieEditovat

Vznik neoklasické ekonomie lze spojit s počátkem marginalistické revoluce, tedy souboru směrů, který do ekonomie přivedl koncepci mezních veličin, zejména mezního užitku.

Orientuje se přednostně na mikroekonomii a zaměřila se na využití matematických vztahů v ekonomii.[1]

Představiteli této školy byli A. Marshall a V. Pareto.

ReferenceEditovat

  1. FIALOVÁ, Helena. Malý ekonomický výkladový slovník. 4. rozš. vyd. Praha: A plus, 1998. 167 s. ISBN 8090251404. OCLC 320364518 S. 96.