Otevřít hlavní menu

Nenásilná komunikace

Nenásilná komunikace (anglicky Non-violent communication) je proces komunikace vyvinutý Marshallem Rosenbergem v šedesátých letech dvacátého století. Nenásilná komunikace zahrnuje pozorování bez hodnocení, poznání pocitů, poznání potřeb, které jsou za pocity ukryté, a nenásilné vyjádření svých potřeb.[1]

Nenásilná komunikace je založena na domněnce, že všichni lidé jsou schopni soucítění a uchylují se k násilí, jen pokud neznají jiné prostředky, jak si vyplnit své potřeby. V procesu nenásilné komunikace člověk identifikuje své potřeby, potřeby druhých a pocity, které jsou s těmito potřebami spojené. Pokud se podaří tyto potřeby vyjádřit, může mezi těmito jedinci zavládnout harmonie.

Historie a vývojEditovat

Trénink nenásilné komunikace vychází z Rosenbergova hledání cesty, jak rozšířit mezi lidi schopnost vytvářet mírová řešení. Nenásilná komunikace vychází z práce, kterou dělal s veřejnoprávními aktivisty na počátku šedesátých let. Během této doby pomáhal Rosenberg při vyjednáváních mezi bouřícími se studenty a zástupci univerzit.[2]

Základní model nenásilné komunikaceEditovat

Pozorování bez hodnoceníEditovat

Nejdříve pozorovat, zjistit co se děje, co je spouštěčem mé reakce.

Rozeznat své pocityEditovat

Pojmenovat tyto svoje pocity. Verbalizovat svoji emoci „Cítím podrážděnost.“ tím získáváme nad svými emocemi kontrolu.

Určit svoji potřebuEditovat

Pojmenovat co potřebuji v dané situaci „…, protože potřebuji spolupráci ve vytváření pěkného domova, a také potřebuji klid a odpočinek, když se vracím domů unavená.“

Formulace pozitivní prosbyEditovat

Vyjádření potřeby nestačí. „Byl bys ochotný tři dny v týdnu umývat nádobí?“[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Recenze na knihu Nenásilná komunikace. inspirujici.blogspot.cz [online]. [cit. 2012-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-06. 
  2. Rosenbergův životopis, cnvc.org (anglicky)
  3. http://nenasilna-komunikace.cz/nvc.html

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat