Nekázanka

ulice v Praze

Ulice Nekázanka na Novém Městě v Praze začíná v ulici Na příkopě a končí v Jindřišské ulici. Je známá i z pověsti, podle které její jméno určil už Karel IV.: byla stavěna, ačkoliv to nepřikázal.

Nekázanka
Pohled od ulice Na příkopě
Pohled od ulice Na příkopě
Umístění
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Městská částPraha 1
Část obceNové Město
Poloha
Začíná naNa příkopě
Končí naJindřišská
Další údaje
Délkaasi 300 m
PSČ110 00
Kód ulice462128
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Ulice vznikla již v době založení Nového Města, tedy po roce 1348. Její název byl někdy uváděn i ve tvaru Nekázalka. Podle pověsti vznikl název tak, že Karel IV., který sám vyměřoval ulice Nového Města, si jednou po návratu z cest všiml nové ulice vzniklé za jeho nepřítomnosti, která vedla ke kostelu sv. Jindřicha a už v ní stavěli domy. Nakonec rozhodl, aby ulice zůstala zachována: „ale ať se jmenuje na věčné časy Nekázanka, poněvadž jsem nekázal, by byla založena.“[1]

Podle jiných výkladů ale název měl naznačovat, že šlo o ulici hanebnou a špinavou, "neukázněnou".[2]

Jméno ulice se vyskytuje i v názvu 1. českého klubu fotografů amatérů Nekázanka, který je pokračovatelem nejstaršího fotoklubu v České republice (ten vznikl už v roce 1889 a v letech 1930–1989 tu měl své sídlo, ateliér, výstavní síň, několik temných komor i klubovnu).

Významné budovy a místa

editovat
  • ústí Nekázanky do ulice Na Příkopě je rámováno dvěma bankovními paláci (Na Příkopě 858/20 – budovu využívá UniCredit Bank, a Na Příkopě 857/18 – budovu využívá Československá obchodní banka), které byly postaveny v letech 1894–1896 resp. 1909–1911, obě podle projektu Osvalda Polívky pro tehdejší Zemskou banku království Českého. Obě budovy jsou v úrovni prvního patra přes Nekázanku propojeny mostky (jeden je secesní, druhý neorenesanční)
  • bytový dům U Tesařů (Nekázanka 885/12), památkově chráněný[3]
  • bytový dům U Šťastných (Nekázanka 886/14), památkově chráněný[4]
  • Wittmanovský dům (Nekázanka 887/16) je nejstarší dochovanou stavbou v ulici. Byl součástí zástavby Kounického paláce; původně zahradní domek v roce 1798 klasicistně přestavěl Matyáš Hummel, využívá ho Institut umění – Divadelní ústav
  • administrativní budova Omnipolu (Nekázanka 880/11), postavená v letech 1976–1979 v pozdním internacionálním slohu s výraznými rysy brutalismu[5]
  • nárožní dům u Jindřišské (Nekázanka 876/19) postavený ve 20. letech 20. století ve stylu konstruktivismu firmou Lampl und Fuchs

V kultuře

editovat

Ladislav Fuks zmínil ulici v novele Spalovač mrtvol (1967).

„...Nuže, cestou z pošty,“ řekl pan Kopfrkingl a rozvazoval provázek, „jsem zašel do Nekázanky k rámaři panu Holému, ty ho asi neznáš, i já jsem ho viděl dnes poprvé v životě ... je to starší opuštěný člověk, vdovec, žena mu umřela, sdělil mi, před osmi léty u Panen, má dceru, když jsem vešel do krámu, měřila u pultu lišty, moc jí to slušelo, je to taková hezká mladá růžolící dívka v hezkých černých šatech...“[6]

Reference

editovat
  1. JIRÁSEK, Alois. Staré pověsti české. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. S. 126–137. 
  2. DUDÁK, Vladislav. Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1994. 192 s. ISBN 80-85841-09-6. S. 146. 
  3. dům U Tesařů - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné online. 
  4. dům U Šťastných - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné online. 
  5. Archiweb - Budova PZO Omnipol. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné online. 
  6. FUKS, Ladislav. Spalovač mrtvol. Praha: Euromedia Group - Odeon, 2017. ISBN 978-80-207-1778-8. S. 26. 

Literatura

editovat
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl II. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 776–777. 
  • POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 160–161. 

Externí odkazy

editovat