Otevřít hlavní menu

Nehoda u Nažidel

nehoda autobusu na silnici I/3 v okrese Český Krumlov

Dopravní nehoda autobusu u osady Nažidla (obec Bujanov, místní část Suchdol), k níž došlo dne 8. března 2003 na silnici I/3 (E55) mezi Dolním Dvořištěm a Kaplicí v okrese Český Krumlov, byla jednou z nejtragičtějších a nejmedializovanějších silničních dopravních nehod v Česku. Na její následky zemřelo 20 lidí.

Nehoda u Nažidel
Silnice I/3 v místě nehody, pohled z levé krajnice směrem k můstku přes Hněvanovický potok. Autobus přijížděl z protějšího kopce ze směru od Dolního Dvořiště (duben 2018)
Silnice I/3 v místě nehody, pohled z levé krajnice směrem k můstku přes Hněvanovický potok. Autobus přijížděl z protějšího kopce ze směru od Dolního Dvořiště (duben 2018)
Stát Česko
Místo Silnice I/3 u obce Nažidla
Druh události nehoda autobusu
Datum 8. března 2003
Čas 20:20
Zemřelých 20
Zraněných 34
Souřadnice

Průběh a následky nehodyEditovat

Patrový autobus typu Neoplan N122 (SOA 35-75) cestovní kanceláře LSK autobusy s. r. o. ze Sokolova (majitel Milan Juršták[1]), řízený 48letým Pavlem Krbcem, najatým brigádníkem,[1] vezl z rakouských Alp z lyžařského zájezdu pořádaného chomutovskou cestovní kanceláří Vlna (majitel Eduard Knapp[1]) 52 cestujících, a to členy plaveckého oddílu TJ Slovan Karlovy Vary[2] a jejich rodinné příslušníky.[3] Údajně šlo o první a jedinou zakázku CK Vlna u LSK Autobusy.[1] Čtyřicet z cestujících sedělo v horním patře autobusu.

Mezi Dolním Dvořištěm a Kaplicí, nedaleko vrchu a osady Nažidla, u můstku přes Hněvanovický potok vjel autobus asi ve 20.20 hodin do protisměru, převrátil se na bok a spadl z cca sedmimetrového srázu, přičemž se zcela odtrhla jeho střecha.[3] Rozsudek uvádí, že se nehoda stala v katastru obce Dolní Dvořiště, podle popisu děje však místo nehody spadá do katastrálního území Suchdol u Bujanova v obci Bujanov.

Na místě zahynulo 17[4] účastníků zájezdu, další dva zemřeli v nemocnici a 34 lidí bylo zraněno, z toho podle rozsudku 26 těžce, z nich jeden na následky havárie zemřel v srpnu 2005.[3]

Vyšetřování a sankceEditovat

Podle znaleckého posudku jel autobus v prudkém klesání (12 %) od kilometrovníku 159 rychlostí 118 km/h (údaj z kotouče tachografu) a 97 metrů jel po pravé krajnici mimo vozovku rychlostí 98 km/h. Na kontakt s pravými svodidly zareagoval řidič bez brzdění prudkým stržením volantu, čímž došlo ke smyku, proražení svodidel (km 158,2) a skutálení vozidla ze svahu (převrácení o 450°). Střecha a horní patro byly při pádu demolovány větvemi vzrostlých stromů, přičemž došlo k utržení střechy.

 
Autobus Neoplan N 122, ilustrační foto

Těsně před nehodou podle svědků rozmlouval řidič Krbec s kmenovým řidičem dopravce Václavem Jedličkou. Podle výpovědí svědků uvedených v odůvodnění rozsudku řidič po přejezdu rakousko-české hranice zřetelně zvýšil rychlost a již před nehodou někteří cestující komentovali jeho jízdu slovy, že jede jako blázen, jako prase atd.[zdroj?]

Řidič Krbec byl přepravcem jednorázově najatý. Jinak pracoval především jako taxikář v Chebu a podle zjištění, předchozí noc před tímto zájezdem také taxikařil.[5] V minulosti byl již jednou odsouzen pro řízení pod vlivem alkoholu v roce 1986.[6]

Dne 11. března 2003 policie obvinila řidiče z trestného činu obecného ohrožení. Příčinou nehody podle policejního vyšetřování bylo, že řidič nepřizpůsobil rychlost jízdy a dostatečně se nevěnoval řízení. Později policie zjistila, že řidič neoprávněně pozměňoval osvědčení o profesní způsobilosti řidiče, které mu platilo pouze pro práci v osobní taxislužbě. V srpnu 2003 byl řidič obžalován pro podezření z trestných činů obecného ohrožení a padělání veřejné listiny. V listopadu 2003 byl Okresním soudem v Českém Krumlově odsouzen za obecné ohrožení a za padělání a pozměňování veřejné listiny k trestu 8 let odnětí svobody a k zákazu řízení motorových vozidel na 10 let.[3] Dne 6. května 2004 odvolací Krajský soud v Českých Budějovicích výši trestu potvrdil.

Řidič ani po odsouzení nepřiznal, že by měl na nehodě nějaký podíl viny. Podle jeho názoru zřejmě selhal omezovač rychlosti, což znalecký posudek vyloučil.[6]

V červenci 2008 soud v Brně zamítl řidičovu žádost o podmínečné propuštění po odpykání poloviny trestu. 14. října 2009 byl řidič Pavel Krbec propuštěn.[7]

Majitel cestovní kanceláře ani majitel dopravní firmy obviněni nebyli, přestože jim pozůstalí vytýkají nezodpovědnost, mnohá pochybení a lživé výpovědi.[zdroj?]

Obhajoba namítala, že na tragických následcích nehody mělo rozhodující podíl poškození karosérie autobusu z dřívější nehody. Policie však při vyšetřování došla k závěru, že toto dřívější poškození nemělo na průběh nehody vliv.[zdroj?]

Náhrady škodEditovat

 
Pohled na silnici I/3, vpravo pomník na místě nehody

Krajský soud v Plzni (soudce Martin Šebek) přiznal manželům Josefu a Petře Pudilovým, jimž při nehodě zemřeli čtyři příbuzní včetně dvou dětí, v březnu 2004 odškodné 2,8 milionu Kč, z toho 800 000 Kč od cestovní kanceláře Vlna a 2 miliony Kč od dopravce LSK Autobusy. Obě společnosti se odvolaly, Vrchní soud rozhodnutí zrušil, protože za odpovědného považoval jen dopravce. Manželé se poté dovolali k Nejvyššímu soudu. Ten rozhodnutí Vrchního soudu zrušil a přikázal případ k projednání opět Krajskému soudu v Plzni. Krajský soud v Plzni 13. února 2008 přiznal každému z manželů odškodné 400 000 Kč, které jim má vyplatit cestovní kancelář Vlna (z titulu organizátora zájezdu). Odškodné od dopravce jim soud nepřiznal, protože firma mezitím zanikla a byla vymazána z Obchodního rejstříku.[1] Rovněž CK Vlna s. r. o. byla zrušena a její činnost převzala nová firma CK Vlna CZ, vlastněná synem původního majitele.

Lékařka Natálie Rubanová, jíž při nehodě zemřel manžel a syn byl těžce zraněn, žalovala u Krajského soudu v Plzni CK Vlna o omluvu a náhradu 200 000 Kč a po dopravci požadovala 20 500 Kč jako podíl z likvidačního zůstatku. Se stejnými požadavky se na soud obrátila i Jana Kotková, jejíž dcera při nehodě zahynula.

Jeden z pozůstalých, jehož 13letá vnučka zemřela při nehodě, stáhl žalobu na odškodnění mimo jiné z důvodu velkého mediálního zájmu o nehodu.[8]

Zástupce cestovní kanceláře při soudním jednání v listopadu 2007 odmítl odpovědnost svého klienta a za odpovědného považoval dopravce. Dopravce Milan Juršták vyjádřil lítost nad nehodou a uvedl, že on sám by měl být odškodněn kvůli štvavé kampani, která proti němu byla vedena a kvůli níž je společnost od července 2004 v likvidaci, a dále připomenul, že kvůli své nemoci čeká na invalidní důchod.[1]

Manželé Jana a Petr Hartovi požadují jako odškodnění za smrt syna, Viktora Harta, každý 300 tisíc po řidiči Pavlu Krbcovi, dalších 55 500 korun po majiteli autobusu a dvakrát 1,5 milionu korun po CK Vlna.[9] CK Vlna u Viktora Harta zpochybňovala, že měl s CK uzavřenou platnou cestovní smlouvu. Někteří z účastníků totiž za zájezd sice zaplatili trenéru Miloši Pachtovi, který pak při nehodě také zemřel, ale nebyla s nimi uzavřena písemná smlouva, nebyli uvedeni v oficiálním seznamu účastníků ani si nevyžádali potvrzení o zaplacení.[7] Otec této oběti, Karel Hart, prostřednictvím tematické webové stránky zveřejňoval dokumenty a informace o nehodě a podrobně rozebíral jednání zúčastněných osob a firem.[10]

PomníkEditovat

 
Pomník na místě nehody

Přeživší a pozůstalí založili občanské sdružení Nažidla 2003.[5]

Na místě nehody pozůstalí postavili dřevěný kříž s fotografiemi obětí a občas zde pořádali vzpomínkové akce. Pozemek posléze navíc odkoupili a v den 5. výročí nehody (v roce 2008) zde odhalili pomník tvořený 20tunovými oblými balvany z Labe rozestavěnými do kruhu o průměru 12 metrů, symbolizujícími počet zemřelých. Náklady na výstavbu pomníku byly asi půl milionu Kč.[11]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f ČTK. Příbuzní obětí tragické nehody u Nažidel vysoudili odškodnění. ČT24 [online]. 2008-02-14 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 
  2. ČTK. Žena, která přišla u Nažidel o manžela, má dostat 200 tisíc. iHNed.cz [online]. 2009-04-24 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 
  3. a b c d STRAŠÍKOVÁ, Lucie. Obec Nažidla proslavila tragická nehoda, při níž zemřelo 20 osob. ČT24 [online]. 2008-03-06 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 
  4. HART, Petr. Autobus2003.info: Průběh nehodového děje [online]. Petr Hart [cit. 2011-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-16. 
  5. a b ŠIMŮNKOVÁ, Tereza. Nažidla 2003–2005: a nikdo za nic nemůže. Literární noviny [online]. 2005-09-21 [cit. 2011-01-11]. Čís. 13, s. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-22. 
  6. a b TICHÝ, Oldřich; ZEDNÍK, Vladimír. Řidič od Nažidel: Nemůžu za to!. iDNES.cz [online]. 2005-04-28 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 
  7. a b POLÁKOVÁ, Lenka; KOMÁRKOVÁ, Pavla. Řidič autobusu od Nažidel zůstane ve vězení, neprojevil dostatečnou lítost. iDNES.cz [online]. 2008-07-15 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 
  8. POLÁKOVÁ, Lenka. Jeden z pozůstalých tragické nehody u Nažidel stáhl svoji žalobu. iDNES.cz [online]. 2008-07-15 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 
  9. JEŽEK, Petr; TŘEČEK, Čeněk. Pozůstalí požadují za smrt syna u Nažidel miliony. iDNES.cz [online]. 2008-05-21 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 
  10. HART, Petr. Autobus2003.info [online]. Petr Hart [cit. 2011-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  11. VACA, Jan; PELÍŠEK, Antonín. U Nažidel odhalili pomník. Silnice pět let po nehodě bezpečnější není. iDNES.cz [online]. 2008-03-08 [cit. 2011-01-11]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat