Naděžda Krupská

ruská revolucionářka, sovětská politička

Naděžda Konstantinovna Krupskaja (rusky Надежда Константиновна Крупская, česky též Krupská; 26. února 186927. února 1939)[1] byla ruská politička a pedagožka.

Naděžda Krupská
Nadezhda Krupskaya portrait.JPG
Rodné jménoНадежда Константиновна Крупская
Narození14. únorajul./ 26. února 1869greg.
Petrohrad
Úmrtí27. února 1939 (ve věku 70 let)
Moskva
Místo pohřbeníHřbitov u Kremelské zdi
NárodnostRusové
Alma materBestuzhev Courses
Povoláníknihovnice, spisovatelka, učitelka a politička
OceněníLeninův řád
Řád rudého praporu práce
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu (do 1939)
Manžel(ka)Vladimir Iljič Lenin (1898–1924)
RodičeKonstantin Ignatevich Krupski a Elizaveta Krupskaya
Funkcemember of the Presidium of the Supreme Soviet of the USSR
PodpisNaděžda Krupská – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Její otec Konstantin Ignaťjevič Krupskij (1837–1897) byl carský důstojník ze zchudlého šlechtického rodu, matka Jelizaveta Vasiljevna Tistrova (1836–1915) též pocházela ze šlechtické rodiny. Naděžda Krupská vystudovala dívčí gymnázium v Petrohradě, po smrti otce se živila vyučováním.

V roce 1894 se seznámila s Leninem a poté, co oba byli v roce 1896 uvězněni a Lenin poslán do vyhnanství, jí bylo v roce 1898 umožněno ho následovat pod podmínkou, že se za něj po příjezdu provdá. Po propuštění odcestoval Lenin z Ruska; Krupská ho v roce 1901[1] následovala a setrvala s ním až do jeho smrti. V dopise Bernských úřadů povolujících pobyt je její křestní jméno přeloženo jako Esperantia.

Po bolševické revoluci v roce 1917 byla sovětskou politickou pracovnicí, pedagožkou a organizátorkou sovětského školství. Krupská zpracovala otázky polytechnického vzdělání a spojení výchovy a vyučování s výrobní praxí. Od roku 1898 byla členkou VKS(b). Byla také činná v mezinárodním komunistickém hnutí. Od roku 1931 byla členkou Akademie věd SSSR.

Zemřela v Moskvě.[2]

Dílo (české překlady)Editovat

  • Můj život (Praha-Karlín, Komunistické nakladatelství, 1929)
  • Vzpomínky na Lenina (Díl 1 a 2; V Praze, Odeon (Jan Fromek), 1934)
  • O mladých pionýrech (Praha, Mladá fronta, 1951)
  • O výchově a vyučování (Praha, Dědictví Komenského, 1951)
  • O knihovnické práci (sborník statí z roku 1934; Praha, Orbis, 1954)
  • Lenin jako propagandista a agitátor (Praha, SNPL, 1957)
  • Lenin - redaktor a organizátor stranického tisku (Praha, SNPL, 1958)
  • O komunistické výchově (články a projevy; Praha, SNPL, 1958)
  • Vzpomínky na Lenina (Praha, SNPL, 1958, SNKLU 1964, Orbis 1970)
  • O klubové práci (Sborník statí; Praha, Osv. ústav, 1966)
  • Pedagogické dílo (Praha, SPN, 1976)
  • O dětském komunistickém hnutí (výbor z pedagog. statí; autoři Naděžda Konstantinovna Krupská, Edwin Hoernle; Praha, Mladá fronta, 1979)

Inspirace ve filmuEditovat

  • Životopisný film Naděžda byl natočen v SSSR v roce 1973

GalerieEditovat

CitátEditovat

A v noci jsme s Iljičem nijak nemohli usnout, snili jsme o mohutných dělnických demonstracích, jichž se jednou zúčastníme...
— Naděžda Krupská[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nadezhda Krupskaya na anglické Wikipedii a Крупская, Надежда Константиновна na ruské Wikipedii.

  1. a b Богуславский, М. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-03-06]. Heslo КРУ́ПСКАЯ. Dostupné online. (rusky) 
  2. Vdova Leninova zemřela. Lidové noviny. 28. 2. 1939, s. 3. Dostupné online. 
  3. Naděžda K. Krupská: Vzpomínky na Lenina, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1964, str. 35

LiteraturaEditovat

  • DRIDZO, Vera Solomonovna a ŠUL'GIN, V. Naděžda Krupská. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1959. 130 s. cnb000684661.
  • JEŽEK, Alexandr. Naděžda Konstantinovna Krupská. Praha: Horizont, 1983. 179 s. cnb000004153.
  • Naděžda K. Krupská: Vzpomínky na Lenina, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 1964

Externí odkazyEditovat