Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895
Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895 měla za cíl předvést život, náboženské a kulturní tradice českého a slovanského lidu. Konala se na stejném místě jako Jubilejní výstava 1891 – na výstavišti v Královské oboře. Předcházela jí tři léta přípravných prací v jednotlivých regionech, 170 krajinských výstav a početné národopisné slavnosti. Vybrané exponáty pak byly z regionů poslány do Prahy.
Zahájení výstavy editovat
Výstava byla zahájena 15. května 1895. V tento den se konala pouť věnovaná památce Jana Nepomuckého. Slavnost bylo započata svatováclavským chorálem a hrabě Vladimír Lažanský pronesl úvodní slovo. Ukončení výstavy se pak konalo 31. října 1895. Výstavu doprovodila řada akcí jako byl Plzeňský den, Dětský den, Slovenské dny a další. Vstupné do výstavy činilo 40 krejcarů na den pro jednu osobu, nedělní a sváteční bylo po 30 krejcarech, dětské (do 10 let) 20 krejcarů. Bylo možné koupit si předplatné na 10 dní za 3 zlatky. V mnoha expozicích se ještě vybíralo další zvláštní vstupné – výdaje pouze na vstupenky na osobu do všech expozic činily 2 zlatky. Výstava tedy nebyla levnou záležitostí. V prvním týdnu ji navštívilo 60 tisíc diváků. Hlavním důvodem, proč návštěva nebyla ještě větší, bylo však spíše deštivé počasí.
Ústřední expozice editovat
Byla věnována tradicím kultury, umění a náboženství. Bylo zde vystaveno několik set exponátů, mnohé prvotřídní umělecké památky, jimiž se regiony snažily napravit svou absenci z předchozí Jubilejní výstavy. Termínem národopisné se totiž rozuměly veškeré památky s určeným místem původu. Výběr nejvýznamnějších předmětů byl publikován v albu se světlotiskovou fotografickou přílohou, které uspořádali František A. Borovský a Karel Chytil.[1] Další početný soubor tvořily umělecké, zejména uměleckořemeslné památky z 15.-19. století (zvl. sklo, keramika, textil, dřevořezby), nabízené návštěvníkům k prodeji. Jimi si pražská i regionální muzea doplnila své sbírky, ale také se leccos ztratilo, zpravodajství z výstavy tak zůstává poslední stopou jejich existence.
Výstavní vesnice editovat
Zpočátku se výstava kromě dokončených expozic a svátečních promenádních koncertů nenabízela žádný zvláštní program. I to však nebylo málo. Centrem zájmu návštěvníků se rychle stala výstavní dědina. Podle původní koncepce měla být představena kompletní obec včetně sociální struktury a zaměstnání, které se v sídle výrazně odráží. Nakonec však byly stavby zřízeny jako výběr stavebních typů několika charakteristických národopisných oblastí. Vzhledem k tomu, že jednotlivé stavby pocházely z různých podmínek, bylo těžké spojit je v jeden celek. Obtížné bylo i praktické provedení a v tomto směru docházelo ke značným disproporcím. Nejcennější byly stavby okopírované přímo z terénu, postavené místními řemeslníky. Minimální národopisnou hodnotu pak měly stavby volně inspirované lidovými vzory. Toto však nemělo na návštěvníky velký vliv a vesnice byla srdcem výstavy. O to smutnější byl konec vesnice. Její údržba byla nákladná a proto byla prodána. Z výstavy zůstala dochována stavební dokumentace a řada malých modelů.
Výstava kroje editovat
Výstava kroje se uskutečnila v Národopisném paláci a konečné slovo při její prezentaci měli regionální sběratelé, neboť vystavované kusy sesbírali pro Prahu právě oni. Vývojové hledisko oděvních součástek bylo potlačeno na minimum a převážně se prezentovaly jednotlivé, bohatě vyšívané kusy oblečení, spíše ženské než mužské. Přes veškerou snahu došlo v některých případech k nepřesnostem, a i do seriózních publikací se dostaly omyly. Musíme však brát v úvahu, že fundovaných zpracování bylo v té době zatím málo a zdaleka nepokrývalo celé území. Z hlediska krojů byly na dobré profesionální úrovní nainstalovány skupiny figurín. Patřila sem například svatba z jihočeských Blat, chodské přástky, plzeňské námluvy, manželé z Troubska, valašská izba.
Krajinská oddělení editovat
Vedle centrální expozice, tematicky rozčleněné, probíhaly souběžně jednotlivé regionální výstavky, které v některých případech kopírovaly to, co již bylo v hlavní expozici. Jejich náplň byla ponechána na vystavovatelích – výsledkem byla různá úroveň od originálních výstavek až po ty zcela se míjející s ideou Národopisné výstavy. K těm dobrým patřilo valašské oddělení i většina ostatních moravských expozic, Mladoboleslavsko, Hořicko, slánský pavilon a oddělení Dolních Rakous.
Výstavka zvykoslovná editovat
Toto oddělení se stalo jednou z nejnavštěvovanějších a nejpřitažlivějších expozic celé výstavy. Zvyky, které zde byly zastoupeny, můžeme rozdělit do devíti skupin:
- tzv. starodávné obyčeje – chození s Luckou, Mikulášem, Klibnou, Dorotkou, Řehořem, koledování, vynášení Smrti a přinášení Lít, pomlázka, hra na krále a královnu, honění krále, pálení čarodějnic atd.
- způsob oslavování svátků církevních a výročních
- zvyky při porodech, křtech, úvodech, biřmování, námluvách, svatbách, pohřbech atd.
- obyčeje při počátku polních i zahradních prací, přástkách, draní peří, domácích zábavách
- zvyky v dobytkářství, při prvních vyhánění na pastvu, prodávání a kupování dobytka a jeho léčení
- obyčeje při zakládání domů a stěhování, při pečení chleba, včelařství, rybářství
- léčení a ošetřování nemocných, léky, čarodějné prostředky
- zvyky právní – svatební smlouvy, zasazování mezníků, odznakové hole
- vztahy rodinné – poměr dětí k rodičům, vyměnkářství, vzájemné pozdravení se atd.
Aby byly zvyky a obyčeje prezentovány co nejnázorněji, byly vedle trojrozměrných předmětů, bohaté fotografické a kresebné dokumentace některé zpodobněny i skupinou miniaturních figurín. Mnoho pak bylo předvedeno formou prezentace na scénách výstavního amfiteátru nebo přímo v prostorách výstaviště.
Na výstavě se prezentoval svým exponátem i Český klub filatelistů.[2]
Lidové umění editovat
Výstavu příkladů lidového umění organizovali Jan Koula (světskou část) a Eduard Šittler (církevní umění). Koula, stejně jako Josef Fanta také vystavovali vlastní práce, inspirované lidovým uměním. Část výstavy byla prodejní, a tak exponáty z ní získali do svých sbírek Národopisné muzeum, Náprstkovo Průmyslové muzeum nebo Národní muzeum.
Všesokolský slet editovat
Už při předchozí Jubilejní výstavě 1891 se podíleli sokolové uspořádáním svého II. všesokolského sletu vedle výstaviště a rozhodli se podpořit i tuto akci v roce 1895. S ohledem na velký nárůst členské základny se Slavnostní výbor rozhodl sletiště zřídit v době výstavy na Letenské pláni. III.všesokolský slet se zde podařilo uspořádat v době od 28. června do 30. června 1895. Sokolové pak na samotném výstavišti v neděli 30. června předvedli akci Dostaveníčko na výstavě, kde vytvořili lampionový rej s pomocí souvislých řad a měnících se sestav sokolů. V pondělí 1. července pak sokolové hromadně navštívili na výstavišti sokolskou expozici. Byl to pavilon ve tvaru tělocvičny s doprovodnými výstavkami trofejí a dokumentů. Odpoledne téhož dne v Královské oboře předvedli sokolskou jízdu se cvičením na koních.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Výběr umělecko-průmyslových předmětů z Retrospektivní výstavy. Praha 1895, bibliofilie vyšla v omezeném nákladu 200 výtisků.
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Československá filatelie Praha 88. Praha: Rapid, 1988. Kapitola Sto let organizované filatelie v Československu, s. 10.
- ↑ KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha: Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola III.Všesokolský slet, s. 11.
Literatura editovat
- KURZ, Vilém (ed.). Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895. Z říše vědy a práce. 1895, roč. 3, s. 1–3.
- PARGAČ, Jan, a kol. Mýtus českého národa aneb Národopisná výstava českoslovanská 1895. Praha: Litera Bohemica, 1996.
- Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Příprava vydání K. Klusáček. Praha: J. Otto, 1897. 555 s. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895 na Wikimedia Commons - Národopisná výstava česko-slovanská v Praze, Lidové noviny, 1895
- Sborník Český lid, 1896
