Národní park Poloniny
Národní park Poloniny (slovensky Národný park Poloniny) se nachází na severovýchodním Slovensku na hranicích s Polskem a Ukrajinou. Park leží v horském pásmu Bukovské vrchy, které náleží k Východním Karpatům. Národný park Poloniny byl vyhlášen 1. října 1997 na ploše 298,05 km² s ochranným pásmem 109.73 km².[1] Vybrané oblasti parku jsou spolu s dalšími lokalitami na Slovensku, Ukrajině a v Německu zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO pod názvem Původní bukové lesy Karpat a staré bukové lesy Německa.
 Národný park Poloniny | |
| IUCN kategorie II (Národní park) | |
_001.jpg) Pohled z Ďurkovce | |
| Základní informace | |
|---|---|
| Vyhlášení | 1. října 1997 |
| Rozloha | 298,05 km2 |
| Správa | Správa Národného parku Poloniny se sídlem ve Stakčíně |
| Poloha | |
| Stát |
 Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Souřadnice | 49°2′30″ s. š., 22°25′30″ v. d. |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
  Poloniny | |
.svg) | |
| Národní park Poloniny (tmavší zelená) a jeho ochranné pásmo (světle zelená) | |
| Další informace | |
| Web |
www |
 Obrázky, zvuky či videa v Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
PolohaEditovat
Park leží v okrese Snina v Prešovském kraji. Sousedí s národním parkem Bieszczady v Polsku a s Užanským národním parkem na ukrajinské straně. Tyto tři národní parky tvoří společně s dalšími přilehlými lokalitami biosférickou rezervaci Východní Karpaty. Nejvyšší bod parku má 1208 m n. m. a leží v místě, kde se setkávají hranice Slovenska, Polska a Ukrajiny. Je to blízko hřebene hory Kremenec. Park je nejvýchodnější a zároveň nejméně obydlenou částí Slovenska. Turistické stezky vedou z několika vesnic: z Nové Sedlice, ale také z Runiny, Topoľu a Uličské Krivé.
Biologie a ekologieEditovat
80 % území parku pokrývají lesy; převažují přitom bukové a jedlo-bukové porosty. V Národním parku Poloniny je nejvyšší koncentrace pralesů na Slovensku. Pralesy jsou vyhlášeny národními přírodními rezervacemi. Časté jsou také louky, na Slovensku nazývané poloniny, umístěné na hlavním hřebeni Bukovských vrchů.
Mnohé druhy organismů, jež žijí v parku, jsou endemiti. V Poloninách se vyskytuje dohromady 800 druhů plísní a 100 druhů lišejníků. V Národním parku Poloniny žije okolo 5981 známých druhů bezobratlých (například 91 druhů měkkýšů, 1472 druhů stejnokřídlých, 819 druhů motýlů, 403 druhů pavouků) a 294 obratlovců. Z obratlovců to je 13 druhů obojživelníků, 8 druhů plazů, 198 druhů ptáků a 55 druhů savců včetně rysa ostrovida, medvěda, vlka a dalších. V parku roste okolo 1000 druhů cévnatých rostlin. Mnoho z nich je ohrožených a chráněných. V roce 2004 bylo do parku reintrodukováno malé stádo zubra.
Historie krajeEditovat
První stopy osídlení sahají do konce mladší doby kamenné (eneolitu). V dalších obdobích bylo osídlení velmi řídké, takže další zprávy jsou až z období středověku. Na vývoj osídlení měla velký vliv i valašská kolonizace v 15. a 16. století pasteveckým a zemědělským etnikem označovaným jako Ruthéni či Rusíni. Nejstarší písemně doloženou obcí je Ulič z roku 1450, další vznikaly převážně v 16.-18. století. Svědectvím originálního mistrovství a umu místních obyvatel jsou světově proslulé starodávné dřevěné kostelíky pravoslavného nebo řeckokatolického vyznání, z nichž čtyři jsou dnes považované za národní kulturní památky.
Celé území Polonin a Podkarpatska bylo od 11. století až do 1. světové války součástí Uherského království. Během války zde probíhaly boje mezi rakouskouherskou a ruskou armádou, které připomínají vojenské hřbitovy v několika místních vesnicích.
Turistický ruchEditovat
Národní park je otevřen celoročně. V zimě láká běžkaře, v létě turisty. Kromě několika horských stezek je zde také jedna spojující výše zmíněné dřevěné kostely z osmnáctého století ve vesnicích Topoľa, Uličské Krivé a Ruský Potok.
Světové dědictvíEditovat
Původní bukové lesy Havešová, Stužica a Rožok (všechny tři jsou v Bukovských vrších) byly díky svému nenarušenému ekosystému prohlášeny 28. června 2007 UNESCEM za Světové kulturní dědictví. Spolu s jedním místem na Slovensku v pohoří Vihorlat a dalšími šesti na Ukrajině a pěti v Německu jsou na seznamu zapsány pod názvem Původní bukové lesy Karpat a staré bukové lesy Německa. Kvůli nutnosti chránit neobyčejnou hodnotu těchto lesů je veřejnosti přístupný pouze jeden z nich, Stužica.
Okres a dopravaEditovat
Poloniny leží v okrese Humenné v Prešovském kraji. Rychlíky jezdí jen do Humenného, poté se musí sednout na lokálku, která jede přes Sninu (poslední větší město) do Stakčína, odkud už jezdí jen autobus, který má dlouhé intervaly. Autobusem se dá dostat až do poslední vesnice severovýchodního Slovenska Nové Sedlice.
GalerieEditovat
Prales ve Stužici
Prales Stužica
Zbojský potok
Dřevěný kostel
Dřevěný kostel
OdkazyEditovat
Související článkyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poloniny National Park na anglické Wikipedii.
- ↑ Všeobecná charakteristika [online]. sopsr.sk [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (slovensky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Poloniny ve Wikimedia Commons - Národní park Poloniny na Slovakia.travel
- Národní park Poloniny na Stránkách okresu Snina
- Oficiální stránky parku na Sopsr.sk
- Dřevěné kostely na Slovensku
- Poloniny – video z cyklu České televize Návraty k divočině
