Národní park Poloniny

Zdroje k infoboxuNárodní park Poloniny; Národný park Poloniny
	IUCN kategorie II (Národní park)
	Pohled z Ďurkovce
Základní informace
Vyhlášení	1. října 1997
Rozloha	298,05 km2
Správa	Správa Národného parku Poloniny se sídlem ve Stakčíně
Poloha
Stát	Slovensko
Kraj	Prešovský
Souřadnice	49°4′17″ s. š., 22°32′1″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	Poloniny
	Národní park Poloniny (tmavší zelená) a jeho ochranné pásmo (světle zelená)
Další informace
Web	www.sopsr.sk/nppoloniny/
	Obrázky, zvuky či videa na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Národní park Poloniny (slovensky Národný park Poloniny) se nachází na severovýchodním Slovensku na hranicích s Polskem a Ukrajinou. Park leží v horském pásmu Bukovské vrchy, které náleží k Východním Karpatům. Národný park Poloniny byl vyhlášen 1. října 1997 na ploše 298,05 km² s ochranným pásmem 109.73 km².^[1] Vybrané oblasti parku jsou spolu s dalšími lokalitami na Slovensku, Ukrajině a v Německu zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO pod názvem Původní bukové lesy Karpat a staré bukové lesy Německa.

Název dostal národní park podle polonin, travnatých ploch na hřebenech východních Karpat nad pásmem lesů – zespodu jsou poloniny ohraničeny lesem, nikoli křovinatým pásmem.^[2]^[3]^[4]

PolohaEditovat

Park leží v okrese Snina v Prešovském kraji. Sousedí s národním parkem Bieszczady v Polsku a s Užanským národním parkem na ukrajinské straně. Tyto tři národní parky tvoří spolu s přilehlými lokalitami biosférickou rezervaci Východní Karpaty. Nejvyšší bod parku (1208 m n. m.) leží v místě, kde se setkávají hranice Slovenska, Polska a Ukrajiny. Je to blízko hřebene hory Kremenec. Park je nejvýchodnější a zároveň nejméně obydlenou částí Slovenska. Turistické stezky vedou z vesnic z Nové Sedlice, z Runiny, Topoľu a Uličské Krivé.

Biologie a ekologieEditovat

Zubr

Území parku pokrývají z 80 % lesy; převažují přitom bukové a jedlo-bukové porosty.^[zdroj?] V Národním parku Poloniny je nejvyšší koncentrace pralesů na Slovensku. Pralesy jsou vyhlášeny národními přírodními rezervacemi. Zejména na hlavním hřebeni Bukovských vrchů jsou časté také poloniny.

Mnohé druhy organismů žijících v NP jsou endemiti. V Poloninách se vyskytuje 800 druhů plísní a 100 druhů lišejníků. V Národním parku Poloniny žije okolo 5981 známých druhů bezobratlých (například 91 druhů měkkýšů, 1472 druhů stejnokřídlých, 819 druhů motýlů, 403 druhů pavouků) a 294 obratlovců. Z obratlovců to je 13 druhů obojživelníků, 8 druhů plazů, 198 druhů ptáků a 55 druhů savců včetně rysa ostrovida, medvěda a vlka.^[zdroj?]

V roce 2004 bylo do parku reintrodukováno malé stádo zubra.

Historie krajeEditovat

První stopy osídlení sahají do konce mladší doby kamenné (eneolitu). V dalších obdobích bylo osídlení řídké, takže zprávy pocházejí až z období středověku. Na vývoj osídlení měla vliv i valašská kolonizace v 15. a 16. století pasteveckým a zemědělským etnikem označovaným jako Ruthéni či Rusíni. Nejstarší písemně doloženou obcí je Ulič z roku 1450, další vznikaly převážně v 16.-18. století. Svědectvím originálního mistrovství a umu místních obyvatel jsou dřevěné pravoslavné a řeckokatolické kostelíky, z nichž čtyři jsou národními kulturními památkami Slovenska.^[zdroj?]

Celé území Polonin a Podkarpatska bylo od 11. století až do 1. světové války součástí Uherského království. Během války zde probíhaly boje mezi rakouskouherskou a ruskou armádou, které připomínají vojenské hřbitovy v několika místních vesnicích.^[zdroj?]

Turistický ruchEditovat

Dřevěný kostel ve vesnici Topoľa

Národní park je otevřen celoročně. V zimě láká běžkaře, v létě turisty. Kromě několika horských stezek je zde stezka spojující zmíněné dřevěné kostely z 18. století ve vesnicích Topoľa, Uličské Krivé a Ruský Potok.

Světové dědictvíEditovat

Původní bukové lesy Havešová, Stužica a Rožok (všechny tři jsou v Bukovských vrších) byly díky nenarušenému ekosystému prohlášeny 28. června 2007 UNESCEM za Světové kulturní dědictví. Spolu s jedním místem na Slovensku v pohoří Vihorlat, dalšími šesti na Ukrajině a pěti v Německu jsou na seznamu zapsány pod názvem Původní bukové lesy Karpat a staré bukové lesy Německa. Kvůli nutnosti chránit neobyčejnou hodnotu těchto lesů je veřejnosti přístupný pouze jeden z nich, Stužica.^[zdroj?]

Okres a dopravaEditovat

Poloniny leží v okrese Humenné v Prešovském kraji. Rychlíky jezdí do Humenného, odtud lze pokračovat osobním vlakem, který jede přes Sninu do Stakčína. Odtud jezdí autobus (má dlouhé intervaly), kterým se lze dopravit až do nejvýchodněji položené obce Slovenska Nová Sedlica.

GalerieEditovat

Vodní nádrž Starina
Prales ve Stužici
Prales Stužica
Zbojský potok
Dřevěný kostel
Dřevěný kostel

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poloniny National Park na anglické Wikipedii.

↑ Všeobecná charakteristika [online]. sopsr.sk [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (slovensky)
↑ Návraty k divočině. Poloniny [10. část dokumentárního filmového cyklu]. Televizní studio Ostrava. Dramaturg Jaromír Šlosar, režie Petra Všelichová, moderátor Tomáš Kočko. Premiéra 30. 9. 2011 (ČT2)
↑ Návraty k divočině. Hlavní tvůrci pořadu [online]. ©1996–2020 [cit. 13. 11. 2020] Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10316514721-navraty-k-divocine/5252-tvurci-poradu/
↑ HADAČ, Emil; ANDRESOVÁ, Jitka a KLESCHT, Viliam. Vegetace polonin v Bukovských vrších na sv. Slovensku. Preslia: časopis České botanické společnosti. 1988, 60, s. 321–338.

Externí odkazyEditovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Poloniny na Wikimedia Commons
Národní park Poloniny na Slovakia.travel
Národní park Poloniny na Stránkách okresu Snina
Oficiální stránky parku na Sopsr.sk
Dřevěné kostely na Slovensku
Poloniny – video z cyklu České televize Návraty k divočině

[1] Všeobecná charakteristika [online]. sopsr.sk [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (slovensky)

[2] Návraty k divočině. Poloniny [10. část dokumentárního filmového cyklu]. Televizní studio Ostrava. Dramaturg Jaromír Šlosar, režie Petra Všelichová, moderátor Tomáš Kočko. Premiéra 30. 9. 2011 (ČT2)

[3] Návraty k divočině. Hlavní tvůrci pořadu [online]. ©1996–2020 [cit. 13. 11. 2020] Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10316514721-navraty-k-divocine/5252-tvurci-poradu/

[4] HADAČ, Emil; ANDRESOVÁ, Jitka a KLESCHT, Viliam. Vegetace polonin v Bukovských vrších na sv. Slovensku. Preslia: časopis České botanické společnosti. 1988, 60, s. 321–338.

[1]

[2]

[3]

[4]