Národní park Poloniny

národní park na Slovensku

Národní park Poloniny (slovensky Národný park Poloniny) se nachází na severovýchodním Slovensku v okrese Snina v Prešovském kraji, na hranicích s Polskem a Ukrajinou. Park leží v horském pásmu Bukovské vrchy, které náleží k Východním Karpatům. Národný park Poloniny byl vyhlášen 1. října 1997 na ploše 298,05 km² s ochranným pásmem 109,73 km².[1] Vybrané oblasti parku jsou spolu s dalšími lokalitami na Slovensku, Ukrajině a v Německu zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO pod názvem Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy.

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Národní park Poloniny
Národný park Poloniny
IUCN kategorie II (Národní park)
Pohled z Ďurkovce
Pohled z Ďurkovce
Základní informace
Vyhlášení1. října 1997
Rozloha298,05 km²
SprávaSpráva Národného parku Poloniny se sídlem ve Stakčíně
Poloha
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajPrešovský
OkresSnina
Souřadnice
Geodata (OSM)OSM, WMF
Poloniny
Poloniny
Národní park Poloniny (tmavší zelená) a jeho ochranné pásmo (světle zelená)
Národní park Poloniny (tmavší zelená) a jeho ochranné pásmo (světle zelená)
Další informace
KódP46
Webwww.nppoloniny.sk
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název dostal národní park podle polonin, travnatých ploch na hřebenech východních Karpat nad pásmem lesů – zespodu jsou poloniny ohraničeny lesem, nikoli křovinatým pásmem.[2][3][4]

Historie

editovat

První stopy osídlení sahají do konce mladší doby kamenné (eneolitu). V dalších obdobích bylo osídlení řídké, takže zprávy pocházejí až z období středověku. Na vývoj osídlení měla vliv i valašská kolonizace v 15. a 16. století pasteveckým a zemědělským etnikem označovaným jako Ruthéni či Rusíni. Nejstarší písemně doloženou obcí je Ulič, poprvé zmíněná roku 1450, další vznikaly převážně v 16.–18. století. Svědectvím mistrovství a umu místních obyvatel jsou dřevěné pravoslavné a řeckokatolické kostelíky, z nichž některé jsou národními kulturními památkami, např. Chrám svatého archanděla Michaela (Topoľa), Kostel svatého Michaela Archanděla (Ruský Potok), Chrám svatého archanděla Michaela (Uličské Krivé).

Celé území Polonin a Podkarpatska bylo od 11. století až do první světové války součástí Uherského království. Během války zde probíhaly boje mezi rakouskouherskou a ruskou armádou, které připomínají vojenské hřbitovy, např. v Ruském Potoku, Stakčíně, Parihuzovcích.[5][6]

Světové dědictví

editovat

Původní bukové lesy Havešová, Stužica a Rožok (všechny tři jsou v Bukovských vrších) byly díky nenarušenému ekosystému prohlášeny 28. června 2007 UNESCEM za Světové kulturní dědictví. Spolu s jedním místem na Slovensku v pohoří Vihorlat, dalšími šesti na Ukrajině a pěti v Německu jsou na seznamu zapsány pod názvem Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy. Kvůli nutnosti chránit neobyčejnou hodnotu těchto lesů je veřejnosti přístupný pouze les Stužica.[zdroj?]

Přírodní poměry

editovat

Park leží v okrese Snina v Prešovském kraji. Sousedí s národním parkem Bieszczady v Polsku a s Užanským národním parkem na ukrajinské straně. Tyto tři národní parky tvoří spolu s přilehlými lokalitami biosférickou rezervaci Východní Karpaty. Nejvyšší bod parku (1208 m n. m.) leží v místě, kde se setkávají hranice Slovenska, Polska a Ukrajiny. Je to blízko hřebene hory Kremenec. Park je nejvýchodnější a zároveň nejméně obydlenou částí Slovenska. Turistické stezky vedou z vesnic z Nové Sedlice, z Runiny, Topoľu a Uličské Krivé.

Flora a fauna

editovat
 
Zubr evropský

Území parku pokrývají z 80 % lesy. Převažují přitom smíšené bukové a javorové porosty.[7] V parku je nejvyšší koncentrace pralesů na Slovensku. Pralesy jsou vyhlášeny národními přírodními rezervacemi. Zejména na hlavním hřebeni Bukovských vrchů jsou časté také poloniny.

Mnohé druhy organismů žijících v národním parku jsou endemiti. V Poloninách se vyskytuje 800 druhů plísní a sto druhů lišejníků. V parku žije okolo 5980 známých druhů bezobratlých (například 91 druhů měkkýšů, 1472 druhů stejnokřídlých, 819 druhů motýlů, 403 druhů pavouků) a 294 obratlovců. Z obratlovců to je třináct druhů obojživelníků, osm druhů plazů, 198 druhů ptáků a 55 druhů savců, včetně rysa ostrovida, medvěda a vlka.[zdroj?] V roce 2004 bylo do parku reintrodukováno malé stádo zubra.

Maloplošná chráněná území ve správě Národního parku Poloniny

editovat
Národní přírodní rezervace
# Název výměra ha rok vytvoření stupeň ochrany
1 Havešová 171,32 1964 5.
2 Jarabá skala 359,94 1964 5.
3 Pľaša 110,8 1967 5.
4 Pod Ruským 11,1412 1988 4.
5 Rožok 67,13 1965 5.
6 Stinská 90,78 1986 5.
7 Stužica 761,49 1965 5.
Přírodní rezervace
# Název výměra ha rok vytvoření stupeň ochrany
1 Bahno 2,78 1988 5.
2 Borsučiny 83,72 1993 5.
3 Borsukov vrch 146,7928 2015 5.
4 Bzaná 15,46 1993 4.
5 Gazdoráň 17,3 1993 4.
6 Grúnik 4,6 1982 4.
7 Hlboké 2,28 1988 5.
8 Ruské 1,4614 1988 4.
9 Stinská slatina 2,76 1988 5.
10 Stružnická dolina 2,24 1982 4.
11 Šípková 156,32 1993 5.
12 Udava 391,98 1982 5.
13 Uličská Ostrá 25,24 1993 5.

Evropsky významné lokality (Natura 2000):

  • Bukovské vrchy
  • Stinská
  • Ublianka
  • Ulička

Turistika

editovat

Národní park je otevřen celoročně. V zimě láká běžkaře, v létě turisty. Kromě několika horských stezek je zde stezka spojující dřevěné kostely z 18. století ve vesnicích Topoľa, Uličské Krivé a Ruský Potok.

Galerie

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poloniny National Park na anglické Wikipedii.

  1. Všeobecná charakteristika [online]. Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Návraty k divočině. Poloniny [10. část dokumentárního filmového cyklu]. Televizní studio Ostrava. Dramaturg Jaromír Šlosar, režie Petra Všelichová, moderátor Tomáš Kočko. Premiéra 30. 9. 2011 (ČT2)
  3. Návraty k divočině. Hlavní tvůrci pořadu [online]. ©1996–2020 [cit. 13. 11. 2020] Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10316514721-navraty-k-divocine/5252-tvurci-poradu/
  4. HADAČ, Emil; ANDRESOVÁ, Jitka a KLESCHT, Viliam. Vegetace polonin v Bukovských vrších na sv. Slovensku. Preslia: časopis České botanické společnosti. 1988, 60, s. 321–338.
  5. Ruský Potok : Vojenské hřbitovy. Valka.cz [online]. 2010-04-06 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. 
  6. Stakčínsky cintorín je dôkazom historických momentov v Poloninách. rusyn.sk [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. Flóra [online]. Národný park Poloniny [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

editovat