Národní fronta Německé demokratické republiky

Národní fronta Německé demokratické republiky (německy: Nationale Front der Deutschen Demokratischen Republik; do roku 1973 Národní fronta demokratického Německa, německy: Nationale Front des demokratischen Deutschland) bylo sdružení oficiálně povolených politických stran a masových společenských a profesních organizací v Německé demokratické republice. Vedoucí silou v Národní frontě, jakož i v celém státě, byla Sjednocená socialistická strana Německa. Národní fronta vytvářela společnou kandidátku, ve které měly jednotlivé politické strany a masové organizace podle předem daných kvót přidělený počet zástupců. Vzhledem k nemožnosti alternativní volby a k nedemokratičnosti systému pro kandidátku Národní fronty hlasovali voliči téměř jednohlasně.

Historie editovat

Demokratický blok editovat

Po kapitulaci Německa 8. května 1945 zakázali spojenci ve všech okupačních zónách činnost veškerých politických stran. Po poradě sovětského vedení s představiteli německých komunistů Walterem Ulbrichtem, Antonem Ackermannem a Gustavem Sobottkou v Moskvě vydal Vrchní velitel Sovětské vojenské správy v Německu maršál Žukov 10. června 1945 Rozkaz č. 2, kterým byla povolena činnost antifašistických stran a organizací v Sovětské okupační zóně. Okupační správa povolila čtyři strany, které 14. července t. r. vytvořily Blok antifašistických demokratických stran, zkráceně Antifa-blok nebo Demokratický blok. Zakládající strany:

Komunistická strana Německa (KPD)
Sociálně-demokratická strana Německa (SPD)
Křesťansko-demokratická unie Německa (CDU)
Liberálně-demokratická strana Německa (LDPD)

KPD a SPD se 22. dubna 1946 spojily ve Sjednocenou socialistickou stranu Německa (SED). Další dvě strany byly povoleny v roce 1948: Demokratická zemědělská strana (DBD) a za účelem zapojení politicky nejasných jednotlivců, tedy bývalých členů NSDAP a důstojníků Wehrmachtu, do politického systému Východního Německa vznikla Národně-demokratická strana Německa (NDPD). Současně vznikl Svobodný německý svaz odborů (FDGB), mládežnická organizace Svobodná německá mládež (FDJ) a Demokratický svaz žen Německa (DFD). Všechny nové organizace se staly součástí Demokratického bloku.

Národní fronta editovat

Vyhlášení Manifestu Národní fronty (1949)

Po přechodu z vojenské správy na civilní a vzniku Německé demokratické republiky 7. října 1949 vydalo grémium politických stran Německá lidová rada Manifest Národní fronty demokratického Německa. Její ustavující schůze se konala 7. ledna 1950 a o měsíc později byla zvolena její Národní rada. Ve veškerých volbách mohli kandidovat pouze kandidáti Národní fronty na společné kandidátce. Kromě vzniku dalších společenských a profesních organizací zůstal tento stav neměnný až do roku 1989. Vedoucím orgánem byla Národní rada Národní fronty, v jejímž čele stál prezident. Funkci zastával v letech 1950 až 1981 Erich Correns a poté do roku 1990 Lothar Kolditz. Fakticky však celá Národní fronta byla pod kontrolou vládnoucí SED.

Zánik editovat

5. prosince 1989 z Národní fronty vystoupila CSU a LDPD. 16. prosince se vládnoucí SED transformovala na Stranu demokratického socialismu a distancovala se od předchozí politiky. 20. února 1990 byla z Ústavy NDR vypuštěna zmínka o Národní frontě, čímž organizace oficiálně zanikla.

Členské organizace editovat

Politické strany editovat

Masové společenské organizace editovat

Profesní, zájmové a ostatní organizace editovat

Související články editovat

Národní fronta Čechů a Slováků

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní fronta Německé demokratické republiky na Wikimedia Commons