Náměstí 14. října

náměstí v Praze

Náměstí 14. října (dříve Kostelní náměstí) se nachází v Praze na Smíchově. Mezi jeho pamětihodnosti patří novorenesanční kostel sv. Václava s farou, barokní vila Portheimka, novorenesanční radnice, secesní tržnice (dnes v ní sídlí pobočka Městské knihovny) a Národní dům (zde proběhl 14. října 1918 pokus o vyhlášení socialistické Československé republiky rad).

Náměstí 14. října
Medvědí fontána a Národní dům na náměstí
Medvědí fontána a Národní dům na náměstí
Umístění
MěstoPraha
Městská částPraha 5
ČtvrťSmíchov
Poloha
Historie
Pojmenováno po14. říjen
Starší názvydo 1895 Václavské náměstí
1895–1920 Kostelní náměstí
1920–1940 náměstí 14. Října
1940–1945 Stamicovo (Stamitzplatz)
Kód ulice480673
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Význam náměstí vzrostl po vystavění Palackého mostu a Palackého ulice (dnes Lidická) kolem roku 1880. Tehdy bylo Kostelní náměstí vybráno jako nové reprezentační centrum tehdy ještě samostatné smíchovské obce. Jakubské náměstí (dnes Arbesovo) tak ztratilo svou dosavadní funkci a zůstalo především tržištěm.

Kostel sv. VáclavaEditovat

 
Kostel sv. Václava

Novorenesanční bazilika sv. Václava byla postavena v letech 18811885 podle plánů Antonína Barvitia. Na výzdobě se podíleli například Čeněk Vosmík, František Sequens, Josef Matyáš Trenkwald, Ludvík Šimek a Maxmilián Pirner. Antonín Barvitius je rovněž autorem přilehlé fary. Roku 1928 byl smíchovský farní chrám povýšen na arciděkanství. Prvním arciděkanem se stal Jan Pauly.

Portheimka (Dienzenhoferův palác)Editovat

 
Portheimka

Letohrádek postavil Kilián Ignác Dienzenhofer v letech 17161721 pro sebe a svou rodinu. Výzdobu vytvořili Antonín Braun a Václav Vavřinec Reiner. Součástí letohrádku byla i barokní francouzská zahrada. Po Dienzenhoferově smrti získal letohrádek František Ferdinand Buquoy, který upravil zahradu v rokokovém stylu. Patrně koncem 18. století byla k letohrádku přistavěna dvě boční křídla. Roku 1815 zakoupili objekt podnikatelé Mojžíš a Leopold Porgesovi z Portheimu. Ti postavili na polovině zahrady továrnu na výrobu kartounu. V souvislosti se stavbou kostela sv. Václava došlo k parcelaci další části zahrady a ke zboření jižního křídla letohrádku. Letohrádek byl zestátněn v roce 1945

PorgeskaEditovat

Majetkem Porgesů z Portheimu byl i klasicistní objekt zvaný Porgeska. Ten byl zbořen po roce 1949 v rámci terénních úprav náměstí.

ParkEditovat

V prvním desetiletí 20. století,  spolu s novou zástavbou, byla plocha náměstí parkově upravena. Byl vytvořen snížený parter. Parková plocha na západní straně byla rozšířená o zelený pás s dvojitým stromořadím lip stříbrných. Plocha parku je bez vyšších porostů, kolem odpočívadel jsou vysázeny keře pustorylu věncového, v rozích jsou pnoucí růže  Ve středu parteru jsou květinové záhony. V  roce 1951 bylo do parku před Národní dům přemístěno barokní dílo zvané Medvědí fontána od sochaře Jeronýma Kahla, původně vytvořené pro zahradu letního sídla Jana Jiřího Slavaty. V souvislosti s výstavbou metra B byla v osmdesátých letech 20. století plocha nově upravená podle návrhu zahradního architekta Jana Šteflíčka.[1]

GalerieEditovat


OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Pražské zahrady a parky. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2000. 384 s. ISBN 80-902910-0-7. S. 330-331. 


LiteraturaEditovat

  • LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 567. 

Externí odkazyEditovat