Myslivecká mluva

charakteristický útvar jazyka osob pohybujících se v mysliveckém oboru

Myslivecká mluva je charakteristický útvar jazyka osob pohybujících se v mysliveckém oboru. Myslivecká mluva je součástí mysliveckých zvyků a tradic, které usnadňují komunikaci a soudržnost mysliveckého společenství. V myslivecké mluvě se vyskytují slova slangová i výrazy spisovné. Například výraz „slechy“  je podle Slovníku spisovného jazyka českého spisovný („slech“ označuje „boltec zvěře a loveckých psů“) [1] a výraz „klovák“ je součástí mysliveckého slangu (označuje „zobák pernaté zvěře“) [2]

Myslivec se psem

VznikEditovat

Myslivecká mluva se začala vytvářet jako součást nově vznikajícího mysliveckého řemesla na přelomu 14. a 15. století a odrážela nové způsoby lovu feudální šlechtou. Od té doby se přenášela z generace na generaci a pomocí mysliveckých literátů a zásluhou nevolníků jakožto honců při lovech.[3] Znalost mysliveckého názvosloví musel mít uchazeč o myslivecký výuční list a byla jedním z předpokladů k vykonání zkoušky z myslivosti.

Povinnost užití v minulostiEditovat

Výnosem ministerstva zemědělství se dne 22. 10. 1946 (čj. 122585/4640-VI/6/46)[4] uložila povinnost užívat mysliveckou mluvu všem členům mysliveckých spolků.

V roce 1987 vydal Úřad pro normalizaci a měření rozsáhlou (195 s.) oborovou normu č. 48 0016 Myslivost – názvy a definice určující mj. pojmy k užívání myslivci při všech činnostech spjatých s myslivostí. Platnost oborové normy zrušila novela zákona 142/1991 k 31. prosinci 1993.

PříkladyEditovat

  • barva – krev
  • lončák – sele prasete divokého v druhém roce stáří
  • morda – tlama
  • peleš – hnízdo dravce
  • šoulačka – způsob lovu

Příklad pro spárkatou zvěřEditovat

Příklad pro vodní ptactvoEditovat

Příklad myslivecké mluvy:Editovat

Na ještě mokrou trávu cesty seskakuje zajíc, s funivým „chééé“ ho bezprostředně následuje mladý šesteráček s větrníkem u země. Zajíc se otočil do protisměru. Obě zvířata byla několik decimetrů od sebe, srnec mírně pozvedl hlavu na nataženém krku a pokrčil přední běh jako vzorně vystavující ohař.
— Hlaváč Zdeněk, Z myslivcova deníku a receptáře
Zpíval jak se patří. Klepání trylek, výlusk a broušení jak od sólisty při večerním představení v divadle. Myslím, že i tento kohout měl vděčné posluchače.
— Mráz Igor, Myslivecké historky další zážitky hajných, lesníků a pytláků

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český, v. v. i. 2011, 2011 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  2. HUBÁČEK, Jaroslav. Malý slovník českých slangů. Ostrava: Profil, 1988. 189 s. 
  3. FORST, Pavel a kol. Myslivost. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 479 s. 
  4. KOVAŘÍK, Jaromír. Myslivecké zvyky a tradice v minulosti a dnes. Myslivost [online]. Září 2003 [cit. 23.11.2019]. Dostupné online. ISSN 0323-214X. 

LiteraturaEditovat

  • ŠPATNÝ, František. Mluva myslivecká. Praha: Nákladem spisovatelovým, 1876. 73 s. Dostupné online. 
  • ŠPATNÝ, František. Německo-český slovník pro myslivce a milovníky lovu. Praha: Fr. Řivnáč, 1870. 129 s. Dostupné online. 
  • PRUDKÝ, Jan. Myslivecká mluva, česko-německý a německo-český slovník. Brno: Vysoká škola zemědělská, 1981. 215 s. Dostupné online.  (pouze v prostorách NK ČR nebo MZK)
  • PRUDKÝ, Jan. Slovník myslivecké mluvy: česko-německý a německo-český. Benešov: Správa pro výchovu a vzdělávání pracovníků lesního a vodního hospodářství, 1992. 215 s. 
  • MRÁZ, Igor. Myslivecké historky další zážitky hajných, lesníků a pytláků. 1. vyd. [s.l.]: Víkend, 2003. 140 s. ISBN 80-7222-297-X. S. 133. 
  • HLAVÁČ, Zdeněk. Z myslivcova deníku a receptáře. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2012. 187 s. ISBN 978-80-7268-909-5. S. 59.