Muzeum v Bílovci
Muzeum v Bílovci se nachází v blízkosti zámku v měšťanském barokním domě z poloviny 18. století na adrese Zámecká 691/5, který dříve sloužil správě panství rodu Sedlnických. Muzeum je věnováno zejména historii Bílovce a místního průmyslu. Ve sklepení skřítci Picmochové přibližují dětem tradiční řemesla.
| Muzeum v Bílovci | |
|---|---|
 | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Adresa | Zámecká 691/5, Bílovec, 743 01, Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°45′21,22″ s. š., 18°0′59,64″ v. d. |
 | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Počátky muzea a vytváření jeho sbírek jsou spjaty již s přelomem 19. a 20. století, kdy se tohoto úkolu, tehdy ještě v převážně německy osídleném Bílovci, chopili učitelé Franz Wolf a Leo Benzig. Veřejnosti byly sbírky představeny v roce 1920 v sídle zámku. V roce 1924 však byly přesunuty do správní budovy panství, na ulici Zámecká do domu čp. 691, kde muzeum sídlí dodnes. Rok 1925 se stal významným mezníkem v historii muzea, došlo k jeho slavnostnímu otevření a odhalení muzejních exponátů, které dokumentovaly historický vývoj města i běžný život jeho obyvatel.
Bohatý rozvoj spolkového života, který s sebou přinesla dvacátá léta 20. století, však byl záhy přerušen nejenom německou okupací, ale především druhou světovou válkou, která poznamenala i další osudy muzejních sbírek. Ty byly zčásti zničeny či odcizeny a došlo rovněž poškození budovy. Postupná obnova vyvrcholila v 50. letech vydáváním vlastivědně orientovaného časopisu Bílovecko, které našlo své zázemí právě v muzeu. V roce 1963 se bílovecké muzeum stalo součástí tehdejšího Okresního vlastivědného muzea v Novém Jičíně, jehož pokračovatelem je dnes Muzeum Novojičínska, které mělo bílovecké muzeum ve své správě až do roku 2014.
Budova editovat
Historická budova muzea byla postavena v letech 1767–1769 jako patrový úřednický dům, tj. bydlení pro úředníky nedalekého zámku. V průběhu historického vývoje se z úřednického domu v 1. polovině 20. let 20. století stalo muzeum,[1] které v dnešní podobě provozuje Kulturní centrum Bílovec, příspěvková organizace. Budova byla k 17. říjnu 1966 zapsána jako kulturní památka.
V minulých desetiletích docházelo k postupné stavební devastaci, způsobené nadměrnou vlhkostí a působením dřevomorky. V roce 2007 tak bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci a modernizaci objektu. Od listopadu 2011 do srpna 2014 proběhla v odborné součinnosti s Muzeem Novojičínska rozsáhlá rekonstrukce budovy včetně instalace nové expozice, resp. modernizace výstavní expozice, která byla nově uspořádána a doplněna o exponáty dokumentující dějiny města Bílovce, jeho textilní výrobu, zámek a správu bíloveckého panství včetně produkce nejvýznamnější bílovecké továrny Massag a.s., dříve Salcher. Do přízemí bylo pro zajištění většího komfortu návštěvníků nově přestěhováno z budovy radnice na Slezském náměstí městské informační centrum. Projekt rekonstrukce byl podpořen evropskou dotací v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Moravskoslezsko.
Expozice editovat
Historie Bílovce editovat
Muzejní expozice, která byla nově otevřena pro veřejnost na podzim roku 2014, seznamuje s historickým i správním vývojem města Bílovce. Muzeum má bohatou sbírku cechovních předmětů — cechovní truhlice, pokladnu a cechovní pohřební štítky z roku 1804. Průvodce na vybraných exponátech přiblíží kromě jiného i roli textilní výroby, která byla už od středověku pro město velmi významná. Zmiňuje i místní zámek a šlechtické rody, které zámek a bílovecké panství v minulosti spravovaly.
Písař zájemce provede také svou kanceláří, kde se dokonce zhmotní. Povypráví, co obnášela práce městského písaře a co ke své práci potřeboval. Zajímavostí v této místnosti jsou ocejchované míry, jako je kovový sáh, kovový loket či dřevěná vojenská míra.
Další expozice zavede návštěvníky do 19. století do továrny Salcher, která vyráběla knoflíky z kamenáčových (slonovníkových) ořechů (surovina dovážená ze zámoří). Mathias Salcher, původní majitel, vyvážel knoflíky do celého světa. Salcherův výrobní program se začal postupně rozšiřovat nejen o produkci látkových a kovových knoflíků, ale rovněž o výrobu textilní galanterie, obuvnických doplňků, pistonů (speciálních ručních strojků) a lisů na zarážení nýtů a kroužků, drobného kovového sortimentu, per pro umělecké psaní i kuřáckých potřeb. Velice významným produktem Salcherovy továrny byla lyžařská vázání, unikátní je zejména vázání Kandahár. Původní švýcarská licence na výrobu tohoto vázání byla továrnou zakoupena a zdokonalena tak, že se společnost Massag stala monopolním producentem tohoto bezpečnostního lyžařského vázání a přispěla k rozvoji lyžařského sportu u nás i ve světě. V muzeu návštěvníci naleznou historické vzorníky produkce továrny, které zprostředkovávají dlouholetý vývoj této firmy až do dnešních dnů.
Kouzelné sklepení editovat
Kouzelné muzejní sklepení je plné skřítků Picmochů ze dvou rodin, Barnabášovy a Tvořimírovy. Skřítci dětem přiblížují tradiční řemesla. Děti se navíc mohou zapojit do projektu Pohádkové Poodří a sbírat skřítky ze širokého okolí.
Tatínek Barnabáš vyrábí ořechovici a také krásné knoflíky z kamenáčových ořechů. Maminka Madlenka zase maluje krásné obrázky. Jejich děti Kryšpínka, Hadriánek, malá parádnice Apolenka, Jozífek a nejmladší Dorotka spící v kolébce jim i přes občasné zlobení dělají radost. Hlavou Tvořimírovy rodiny je kovář Tvořimír. Ten nejenom vyrábí koníkům podkovy, ale také trhá dětem bolavé zoubky. Maminka Gerta je kořenářka a zná tajné bylinky, které tyto bolesti rychle napraví. Jejich synek Lojzík, to je pořádný větroplach, nejraději si hraje s prakem a tak občas vyvede pořádnou neplechu. Dcerka Marjánka se zase ráda houpe na houpačce. A Barunka a Cecilka jsou velmi šikovné a mamince pomáhají se sbíráním bylin. Ve sklepě bydlí také mnich Jetřich a poustevník, kteří se pod pranýřem modlí za duše lidí, kteří byli podrobeni trestu. Domov zde našel také pastýř Metůdek. Právě ten se svými ovečkami spatřil okénko sklepení a všechny sem přivedl. Mlynář Jeroným zase na váze decimálce váží obilí a připravuje mouku na vynikající a vyhlášený picmoší chleba.
Dočasné výstavy editovat
Muzeum Bílovec pořádá ročně pět až šest dočasných výstav, které se věnují umění, historii regionu, vědě nebo jiným zajímavostem.
Reference editovat
- ↑ ORLITA, Zdeněk; AUGUSTINKOVÁ, Lucie. Sídlo vrchnostenské správy bíloveckého panství na sklonku raného novověku (příspěvek k typologii úřednických budov patrimoniální správy). Vlastivědný sborník Novojičínska. 2009, čís. 59, s. 41–59.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Muzeum v Bílovci na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
