Muzeum holokaustu v Seredi

Muzeum holokaustu v Seredi je specializované muzejní pracoviště, které je součástí Muzea židovské kultury v Bratislavě. Je dokumentačním, vědeckovýzkumným, metodickým a prezentačním pracovištěm s celostátní působností v rámci muzejní specializace zaměřené na holokaust.[1] Bylo slavnostně otevřeno 26. ledna 2016[2] v autentických prostorech NKP, bývalého pracovního a koncentračního tábora v Seredi. Muzeum zároveň slouží i jako památník zavražděným Židům ze Slovenska. Organizačně je zodpovědné i za údržbu zařízení a prostor užívaných MŽK mimo Bratislavu.

Muzeum holokaustu v Seredi
Barák č. 5 (nyní vzdělávací středisko)
Barák č. 5 (nyní vzdělávací středisko)
Údaje o muzeu
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
MěstoSereď
AdresaKasárenská 1005, 926 01
Založeno2016
Zaměřeníhistorické
Zeměpisné souřadnice
Map
www.snm.sk Webové stránky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

První Sereď editovat

Dne 9. září 1941 vydala vláda slovenského státu nařízení č. 198/1941 (Židovský kodex), které se týkalo právního postavení Židů. Nařízení zbavilo židovské obyvatelstvo lidských a občanských práv. Kromě jiného byli Židé ve věku 16–60 roků povinni vykonávat práci nařízenou ministerstvem vnitra,[3] které zřídilo a 30. září 1941 otevřelo pracovní a koncentrační tábor v Seredi. Ten se skládal z několika manufaktur, které vyráběly stolařské výrobky, hračky, betonové výrobky, oděvy a jiné zboží. V táboře byla židovská nemocnice, jejíž personál sestával ze zaměstnanců Židovské nemocnice v Bratislavě a Nitře, kteří sem byli deportováni. Židé, kteří zemřeli v táboře před zářím 1944, byli pohřbeni na židovském hřbitově v Seredi. Na jaře a v létě 1942 bylo z tábora vypraveno 5 transportů s celkem 4 463 Židy na nacisty okupované území Polska. Byl hlídaný příslušníky Hlinkovy gardy, od března 1944 slovenskými četníky, kteří po vypuknutí Slovenského národního povstání otevřeli brány a nechali uniknout zbylé vězně. Mnoho z nich se nakonec zúčastnilo povstání.

Druhá Sereď editovat

 
Dobytčí vagón, ve kterém transportovali Židy do koncentračního tábora Auschwitz

Po vypuknutí SNP se přeměnil na hlavní koncentrační tábor pro druhou vlnu deportací, řízený od září 1944 německými jednotkami SS pod velením bratislavských Němců Franze Knollmayera a Josefa Häckela. Koncem září je vystřídal Alois Brunner, který měl mandát na „konečné řešení židovské otázky“ na Slovensku. Nový kontingent vojáků SS pokračoval v páchání závažných zločinů proti vězňům, včetně mučení, znásilňování a vraždění. V samostatných částech tábora byli uvěznění vojáci slovenské povstalecké armády, partyzáni a lidé obvinění z podpory povstání. Brunner zorganizoval 11 vlakových transportů, které deportovaly vězně do Osvětimi, Sachsenhausenu, Ravensbrücku a Terezína. Poslední transport opustil Sereď 31. března 1945 do Terezína, den před osvobozením Rudou armádou. V tomto evakuačním transportu byly odvezeny i později spálené dokumenty související s provozem tábora.

Celkem bylo v táboře internováno přibližně 16 000 lidí, z nichž byla většina vyvražděna během holokaustu.[4][5][6]

Od roku 1945 editovat

Po válce sloužil objekt bývalého tábora jako kasárna československé, později slovenské armády.[7]

Komplex pěti baráků bývalého tábora byl 12. května 2009 prohlášen za Národní kulturní památku pod evidenčním číslem 11604/1–6.[8]

Muzeum holokaustu bylo slavnostně otevřeno 26. ledna 2016 při příležitosti nadcházejícího dne památky obětí holokaustu, za účasti prezidenta Andreje Kisky, premiéra Roberta Fica, předsedy NR SR Petera Pellegriniho, ministra kultury Marka Maďariče, českého premiéra Bohuslava Sobotky a místopředsedy Knesetu Jicchaka Vaknina. Při otevření podal svědectví přeživší Naftali Fürst, v auditoriu se nacházelo vícero bývalých vězňů.

Dokončit projekt Stálé expozice Muzea holokaustu v Seredi se zavázala ve svém programovém prohlášení třetí vláda Roberta Fica.[9] Financovaný byl z rozpočtové kapitoly Ministerstva kultury SR a částečně Ministerstva financí SR. Rekonstrukce budov a areálu tábora probíhala od roku 2009. Celková suma finančních prostředků na realizaci celého projektu byla 7,5 mil. eur.

V lednu 2020 začala přeměna budovy bývalé nemocnice v areálu muzea na depozitář SNM – Historického muzea.[10]

Expozice editovat

 
Táborové baráky

Expozice muzea jsou umístěny v pěti obnovených barácích. Součástí muzea je stálá expozice, ve které jsou vystaveny dobové dokumenty, fotografie a předměty související s tragickým obdobím řešení židovské otázky na Slovensku. Muzeum slouží i jako vzdělávací středisko, které nabízí výchovně‑vzdělávací akce, semináře a školení zaměřené na seznamování veřejnosti se židovskou kulturou. Cílem těchto programů a akcí je přiblížit život Židů na Slovensku a pomoci při získávání základních vědomostí o židovské komunitě s přihlédnutím k období holokaustu.[11]

  • První barák přibližuje řešení židovské otázky na Slovensku od vyhlášení autonomie v roce 1938 až po ukončení druhé světové války. Je zaměřená na propagandu a perzekuci Židů na území Slovenska.
  • Druhý barák seznamuje s pracovními tábory. Představuje informace o nezachovaných táborech v Novákách, Vyhních a stovkách malých středisek nucené práce, táborů a ghett pro Židy na Slovensku. Zaměřuje se i na Židy v tzv. 6. pracovním praporu a na perzekuce, které probíhaly na slovenském území v období holokaustu, jako Kremnička a Nemecká. Součástí je i Památník – vzpomínková místnost, ve které si návštěvník může poslechnout jména deportovaných ze Slovenska.
  • Třetí barák mapuje přechod od pracovního tábora ke koncentračnímu. Scénickou formou přibližuje život v uzavřeném prostoru, práci v manufakturách.[12]
 
Výstava snímků rakouského fotografa Ericha Lessinga v pátém baráku
  • Pátý barák je víceúčelový. Slouží k dočasným výstavám, kulturním akcím, vzdělávacím seminářům, či diskusím s přeživšími. Zároveň se využívá jako výuková místnost. Témata vzdělávání vycházejí z dobových materiálů a z výpovědí přeživších, které jsou promítané v audiovizuální podobě. Cílem vzdělávacích programů je předcházení všem formám diskriminace, rasismu, xenofobie, antisemitismu a jiným projevům intolerance ve společnosti.[13][14][15][16]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Múzeum holokaustu v Seredi na slovenské Wikipedii.

  1. Organizačný poriadok Slovenského národného múzea [online]. Slovenské národné múzeum, 2017-10-27 [cit. 2021-02-12]. Kapitola 14.7.5. Múzeum holokaustu so sídlom v Seredi, s. 56. Dostupné online. 
  2. VIDEO: V Seredi slávnostne otvorili Múzeum holokaustu [online]. TASR, 2016-01-26 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  3. 198/1941 Sl.z. Nariadenie zo dňa 9. septembra 1941 o právnom postavení Židov [online]. 1941-09-09 [cit. 2021-03-04]. Kapitola HLAVA VII. Pracovná povinnosť a obmedzenie slobody osobnej, domovej a listového tajomstva., s. 6. Dostupné online. 
  4. KORČOK, Martin. Posledný transport zo Slovenska, dňa 31. marca 1945 [online]. SNM [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-25. 
  5. VIRTH, Marcel. Udalosti v Seredi spred 60 rokov [online]. Mesto Sereď, 2004-09 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  6. HIMPÁNOVÁ, Monika. Prežila koncentračný tábor v Seredi, týfus i Terezín [online]. Petit Press, a. s., 2014-09-28 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  7. TÓTHOVÁ, Iveta. Vojenská posádka bola a je dodnes súčasťou histórie mesta Sereď [online]. SeredOnLine.sk, 2012-04-27 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  8. Register nehnuteľných NKP – číslo ÚZPF 11604 [online]. PÚ SR [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  9. Dokončenie výstavby Múzea holokaustu v Seredi. SME [online]. [cit. 2021-04-17]. Dostupné online. 
  10. Výstavba nového depozitára SNM – Historického múzea v Seredi [online]. SNM [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-03. 
  11. EUROFONDY POMÁHAJÚ NAŠEJ HISTÓRII [online]. Úrad vlády Slovenskej republiky, 2018 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  12. MIŠOVIČ, Henrich. Múzeum holokaustu: Nová expozícia v baraku č. 3 ukazuje, ako žili internovaní [online]. Zoznam, s. r. o., 2018-09-08 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  13. MIKULÍKOVÁ, Žaneta. Tábor pre Židov menia na múzeum holokaustu [online]. PEREX, a. s., 2016-01-26 [cit. 2021-03-11]. Dostupné online. 
  14. KIČKOVÁ, Adriana. Baraky sú ako nemí svedkovia. O Múzeu holokaustu vyšiel sprievodca [online]. PEREX, a. s., 2021-01-03 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  15. Múzeum holokaustu v Seredi [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  16. BERÁNEK, Matej. Múzeum holokaustu v Seredi [online]. FF PU v Prešove, 2017-02 [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Kolektiv autorů SNM – MŽK. Stála expozícia Múzea holokaustu – Sprievodca múzeom. [s.l.]: SNM – Múzeum židovskej kultúry, 2016. 

Externí odkazy editovat