Mukuna (Mucuna) je rod rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae). Jsou to popínavé byliny až mohutné liány s trojčetnými listy a často nápadnými květy v hustých květenstvích. Vyskytují se v tropech celého světa.

Jak číst taxoboxMukuna
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí Mucuna novo-guineensis
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
TribusPhaseoleae
Rodmukuna (Mucuna)
Adans., 1763
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mucuna pruriens na ilustraci z roku 1778
Mucuna bennettii na indonéské známce

Některé druhy jsou v tropech pěstovány jako okrasné liány. Mukuny mají též význam v domorodé medicíně. Používají se jako krmivo a ze semen se připravuje mouka. Mezi nejznámější druhy náleží Mucuna pruriens a Mucuna bennettii.

Popis editovat

Mukuny jsou jednoleté nebo vytrvalé popínavé byliny až dřevnaté liány. Listy jsou střídavé, složené ze 3 lístků. Palisty bývají opadavé. Mnohé druhy jsou pokryty žahavými chlupy. Květenství jsou úžlabní nebo vyrůstají na starším dřevu, nejčastěji převislé zhuštěné laty, které mohou připomínat hrozen. Květy bývají velké a nápadné a mají klasickou stavbu květů bobovitých. Kalich má 5 laloků, z nichž horní 2 jsou srostlé v široký pysk. Koruna je delší než kalich, nejčastěji je téměř bílá, zelenavá, červená nebo tmavě purpurová. Člunek bývá srpovitého tvaru a delší než pavéza a křídla. Tyčinek je 10, z toho 5 delších a 5 kratších. Semeník je chlupatý, s tenkou čnělkou a drobnou bliznou. Plodem je vejcovitý až podlouhlý lusk, často na hranách křídlatý. Plody jsou zpravidla za zralosti pukavé.[1][2]

Rozšíření editovat

Rod mukuna zahrnuje asi 100 až 120 druhů. Je rozšířen v tropech celého světa.[1][2] Některé druhy se rozšířily v tropech po celém světě, zejména Mucuna pruriens a M. sloanei.[3]

Zajímavosti editovat

V některých zdrojích je uváděn alternativní český název obpupoš.[4]

Obsahové látky editovat

Semena druhu Mucuna pruriens obsahují celou paletu alkaloidů: mucunin, mucunadin, mucunadinin, prurieninin, pruriendin, nikotin a tryptaminové alkaloidy dimethyltryptamin (DMT) a 5-methoxy-DMT. Mezi další bioaktivní látky náleží tryptamin, alkylaminy, steroidy, flavonoidy, kumariny a kardenolidy. V žahavých chlupech pokrývajících zejména plody byl zjištěn proteolytický enzym mucuanain a serotonin.[5][6]

Z hlediska účinku na lidskou psychiku je nejdůležitější obsahovanou látkou L-DOPA (L-3,4-dihydroxyfenylalanin), které bývá v extraktech 15%.[zdroj?] L-DOPA je prekursor neurotransmiteru dopaminu.

Význam editovat

 
Kvetoucí Mucuna bennettii

Mucuna bennettii je v tropech pěstována jako okrasná liána pro nádherná visící květenství červených květů. Pochází z Nové Guineje.[3] Některé druhy mukun se v tropech pěstují jako zelené hnojení a krmivo, zejména druhy Mucuna pruriens a M. deeringiana. Semena obsahují asi 21-25% bílkovin a po tepelné úpravě je možno z nich připravit mouku. Nezralé lusky také slouží jako zelenina.[7]

Mukuny Mucuna pruriens a M. monosperma jsou využívány v tradiční indické medicíně.[5] Mucuna pruriens je také jednou z hlavních složek psychoaktivní substance používané na Haiti v kultu zombie. V Latinské Americe jsou jako léčivo používány druhy Mucuna rostrata a Mucuna pruriens.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Flora of China: Mucuna [online]. Dostupné online. 
  2. a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. 
  3. a b LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. 
  4. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  5. a b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. 
  6. a b DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7. 
  7. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 

Externí odkazy editovat