Mrakodrap Pirelli

Výšková budova v italském Miláně

Mrakodrap Pirelli, též Pirelli Tower nebo Centro Pirelli (italsky: Grattacielo Pirelli či Pirellone) je kancelářská výšková budova v italském Miláně, jedním ze symbolů města.

Mrakodrap Pirelli
Účel stavby

kanceláře

Základní informace
Slohmodernismus
ArchitektiGiò Ponti
Pier Luigi Nervi
Arturo Danusso
Výstavba19561958
Materiályželezobeton, sklo
StavitelPirelli (Pirelli & C. S.p.A)
Současný majitelměsto, krajská rada Lombardie
Technické parametry
Nejvyšší bod127,1 m
Výška střechy124,2 m
Architektonická127,1 m
Počet podlaží32
2 pod zemí
Podlahová plocha24 000 m²
Počet výtahů8 (či 6)
Poloha
AdresaVia Fabio Filzi, 22 a Piazza Duca d'Aosta, 5-7A, Milán, ItálieItálie Itálie
UlicePiazza Duca d'Aosta
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Budovu navrhli architekti Giò Ponti (1891–1979), Pier Luigi Nervi (1891–1979) a Arturo Danusso. Její výstavba byla zahájena v roce 1956 v době ekonomického rozmachu země. Objednala si ji nadnárodní korporace Pirelli (známý výrobce pneumatik), která tu chtěla umístit své ředitelství – v 19. století v této oblasti vznikla první továrna společnosti. Dokončena byla v roce 1958, ale slavnostní otevření proběhlo až 4. dubna 1960. Tehdy se Pirelli Tower stala nejvyšší budovou v Evropě, byla jí až do roku 1966, než ji o toto prvenství připravila stavba Tour du Midi v Belgii, vysoká až 171 metrů (148 m po střechu). V budově se pravidelně nacházelo kolem 2 000 lidí, z toho 1 200 zaměstnanců společnosti Pirelli.[1][2][3][4][5]

V roce 1978 byla budova prodána regionální vládě Lombardie za 43 miliard lir (včetně tří nižších budov a přilehlé garáže), která od té doby budovu využila jako sídlo krajské správy. Všechny mobilní stěny a vinylové nátěry – z nichž některé byly speciálně vyrobeny společností Pirelli – byly odstraněny a nahrazeny mramorem a koberci se symbolem lombardského regionálního úřadu, kamunské růže. Obývalo ji místy až 1750 vládních pracovníků.[1][2][3][4][5]

Dne 18. dubna 2002 do budovy narazilo malé letadlo (Rockwell Commander 112), na úrovni 24. až 26. podlaží. Následky byly fatální. O život přišli pilot a dvě ženy pracující v kanceláři, a dalších nejméně 30 lidí bylo zraněno. V místě nárazu došlo k vážnému poškození vnější struktury i interiéru budovy. Po důkladných opravách – s ohledem na původní architektonické vyznění – byla znovu otevřena v roce 2005. Obnovená byla např. speciálně navržená gumová podlaha v barvě „fantasticky žluté“. Takovou si tehdy sama navrhla společnost Pirelli, která kromě gumových pneumatik vyráběla i gumové krytiny. Architekt Giò Ponti se zasloužil o konkrétní odstín. Aby se předešlo dalším podobným nehodám byly na střechu nainstalovány stroboskopická signalizační světla. Na 26. patře se nachází památník se jmény dvou obětí.[1][2][3][4][6][7]

Popis editovat

Vysoká je 127,1 metrů (architektonická výška), po střechu (pod úrovní „vznášejícího se víka“) 124,2 metrů a nejvyšší užívané podlaží se nachází ve výšce 118 metrů (kancelářské ve výšce 112,8 metrů). Má 32 (či 31) pater a dvě patra pod zemí. Pro přepravu je k dispozici asi 8 výtahů, výtahová šachta se nachází ve vyztuženém jádru budovy. Do nejvyššího patra se lze dostat i po schodech, kterých je celkem 710. Nejvyšší patro bývá občas zpřístupněno veřejnosti, odkud je pěkný výhled na město.[1][2][3][4][5]

Návrhem tohoto mrakodrapu se nechala inspirovat řada inženýrů, např. autoři MetLife Building v New Yorku nebo National Mutual West Plaza v Aucklandu.[8] Konstrukci tvoří dva velké trojboké pylony umístěné na obou koncích, obsahující technická zařízení a rozvody, a dále čtyři střední stěnové pilíře, mezi nimiž jsou uloženy žebrové stropy o rozpětí 24,07 m a tloušťce 0,76 m. Půdorys se skládá ze dvou zrcadlově obrácených mnohoúhelníkových (polygonálních) útvarů, kvůli kterým má budova tvar diamantu. Na délku má budova celkem 75,5 m, na šířku 20,5 m (též se uvádí 70,4 x 18,59 m). Centrální pilíře dosahují u paty šířky dvou metrů a směrem k horní části budovy se zužují až na konečných půl metru. Protože je budova poměrně úzká, využije mnohem více denního světla a není tak zapotřebí umělé osvětlení, bez kterého se neobejde řada jiných staveb. Na stavbu bylo spotřebováno odhadem až 30 000 kubíků betonu a budova dosahuje celkové hmotnosti 70 000 tun.[1][2][3][4][5]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e Pirelli Building, Milan | 110920 | EMPORIS. www.emporis.com [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Pirelli Building - The Skyscraper Center. www.skyscrapercenter.com [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  3. a b c d e ERMENGEM, Kristiaan Van. Pirelli Tower, Milan. A View On Cities [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-19. (anglicky) 
  4. a b c d e AD Classics: Pirelli Tower / Gio Ponti, Pier Luigi Nervi. ArchDaily [online]. 2014-02-27 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d Pirelli Tower [online]. arcVision.org, 1960-10-28 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. PERGOLI CAMPANELLI, Alessandro; CAMPANELLI, Alessandro Pergoli. Restoration of the façade of the Pirelli skyscraper in Milan and the repair of damage to reinforced concrete structures caused by a plane crash: An example of critic conservation. Frontiers of Architectural Research. Roč. 3, čís. 2, s. 213–223. Dostupné online [cit. 2020-04-16]. ISSN 2095-2635. (anglicky) 
  7. BAUNETZ. Pirelli-Hochhaus in Mailand/I | Boden | Büro/Verwaltung | Baunetz_Wissen. Baunetz Wissen [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  8. KIRK, Terry; PRESS, Princeton Architectural. The Architecture of Modern Italy: Visions of Utopia, 1900-Present - Volume 2. [s.l.]: Princeton Architectural Press 288 s. Dostupné online. ISBN 978-1-56898-436-0. (anglicky) Google-Books-ID: rRf868dq7gAC. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat