Chile Open

tenisový turnaj mužů na ATP Tour
(přesměrováno z Movistar Open)

Chile Open, oficiálně Movistar Chile Open, je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v chilském hlavním městě Santiagu, jakožto část čtyřdílné latinskoamerické série Golden Swing. Založen byl v roce 1993. V období 2001–2009 a 2012–2014 probíhal ve Viña del Mar. Od obnovení v roce 2020 se na okruhu ATP Tour zařadil do kategorie ATP Tour 250. Probíhá v úvodní čási sezóny na antukových dvorcích Tenisového komplexu Maria Caracciho Onetta v Clubu Universidad Católica v San Carlosu de Apoquindo, ležícím v santiagské metropolitní oblasti.

Chile Open
Movistar Chile Open
Stadion Jaimeho Fillola během finále ročníku 2024

Založeno1993
OdehránoChile Open 2025
MístoViña del Mar (2001–2009, 2012–2014)
Santiago (1993–2000, 2010–2011, 2020–) ChileChile Chile
DějištěTenisový komplex Maria Caracciho Onetta
Souřadnice
Povrchantuka / venku
Soutěže28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace710 735 USD
Prize money680 140 USD
Obdobíúnor a březen
ŘeditelkaCatalina Fillolová[1]
Poznámkačást latinskoamerické Golden Swing
ATP Tour
1993–1998ATP World Series
2000–2008ATP International Series
2009–ATP Tour 250

www.chileopen.cl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Po zrušení tří brazilských turnajů ATP Tour v roce 1992, se bratři Jaime a Álvaro Fillolové rozhodli odkoupit práva na jeden z ukončených turnajů, jenž se měl konat v Chile. Úvodní ročník Chile Open proběhl v listopadu 1993. V sezóně 1999 se turnaj nekonal pro změnu termínu ze strany ATP, která jej přesunula ze závěru do úvodu sezóny. Po listopadu 1998 se další ročník odehrál až na přelomu února a března 2000.

 
Stadion Jaimeho Fillola s kapacitou 4 tisíce osob

V období 2001–2009 se Chile Open poprvé uskutečnilo v přímořském letovisku Viña del Mar, v obdobích 1993–2000 a 2010–2011 pak v Santiagu de Chile, než se na tři sezóny vrátilo do Viña del Mar. V sezóně 2015 jej v kalendáři ATP Tour nahradil antukový Ecuador Open Quito se sídlem v Quitu.[2]

V říjnu 2019 organizátoři Brasil Open držící pořadatelská práva oznámili, že turnaj přesunou ze São Paula do Santiaga.[3][4] V následující sezóně byl obnoven Chile Open 2020. V návratu události do Chile se angažovala rodina Fillolových v čele s bývalým tenistou Jaimem Fillolem, jeho čtyřmi dcerami, synem a vnukem Nicolásem Jarrym. Ředitelkou události se stala Catalina Fillolová, správu nad administrativou a finančními záležitostmi převzala Cecilia Fillolová, gesci hospitality (ubytování) získala Natalia Fillolová, lidské vztahy Angela Fillolová a bývalý profesionální hráč Jaime Fillol mladší plnil úlohu hlavního rozhodčího.[5]

 
Vítězný Horacio Zeballos s trofejí při ceremoniálu VTR Open 2013

Ročník 2020 vyhrál 19letý Brazilec Thiago Seyboth Wild jako nejmladší a na pozici 182. hráče také nejníže postavený brazilský vítěz v historii ATP, první šampion na okruhu narozený v roce 2000 i nejmladší v sérii Golden Swing od titulu 18letého Nadala v Acapulku 2005.[6]

Turnajová ředitelka Catalina Fillolová vyjádřila v lednu 2025 záměr přechodu Chile Open a Rio Open z antuky na tvrdý povrch, s cílem zvýšit atraktivu pro tenisty a zajistit kvalitnější obsazení, když jihoamerické turnaje byly závěrečnou generálkou na velké události v Indian Wells a Miami probíhajícími na tvrdém podkladu.[7]

Nejvyšší počet čtyř singlových titulů, od založení turnaje v roce 1993, vyhrál Chilan Fernando González. Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. V sezóně 2007 singlovou soutěž odehrálo dvacet čtyři tenistů. ATP se po problémech rozhodla tento počet hráčů opustit a vrátila se k předchozímu formátu pavouku.

Místa konání

editovat
V letech 1993–1994 se santiagským dějištěm stal Sportovní komplex Santa Rosa Clubu Universidad Católica v San Carlosu. Od roku 1995 turnaj hostí Tenisový komplex Maria Caracciho Onetta, rovněž součást Clubu Universidad Católica v San Carlosu de Apoquindo. Areál leží v Las Condes, městě severovýchodní metropolitní oblasti Santiaga de Chile.[8] Zahrnuje 27 dvorců, z toho 23 antukových a 4 s tvrdým povrchem.[9] Centrální dvorec byl v prosinci 2023 pojmenován po chilském tenistovi Jaimu Fillolovi.[10] Jeho kapacita čini čtyři tisíce diváků.[8]
V přímořském Viña del Mar turnaj probíhal v Clubu Naval de Campo Las Salinas.[11][12]
Tenisový komplex Maria Caracciho Onetta v Clubu Universidad Católica v San Carlosu de Apoquindo

Vývoj názvu turnaje

editovat
Název titulární partner období
Hellmann's Cup Hellmann's 1993–1996
Chevrolet Cup Chevrolet 1997–2000
Chevrolet Cup by Bellsouth Chevrolet / Bellsouth 2001–2001
Bellsouth Open by Rosen Bellsouth / Rosen 2002–2005
Movistar Open Movistar Chile 2006–2011
VTR Open VTR 2012
VTR Open by Cachantún VTR / Cachantún 2013
Royal Guard Open Chile Royal Guard 2014
Chile Dove Men+Care Open Dove 2020–2022
Movistar Chile Open Movistar Chile od 2023

Přehled finále

editovat

Dvouhra

editovat
Rok vítěz finalista výsledek
1993   Javier Frana   Emilio Sánchez Vicario 7–5, 3–6, 6–3
1994   Alberto Berasategui   Francisco Clavet 6–3, 6–4
1995   Sláva Doseděl   Marcelo Ríos 7–6(7–3), 6–3
1996   Hernán Gumy   Marcelo Ríos 6–4, 7–5
1997   Julián Alonso   Marcelo Ríos 6–2, 6–1
1998   Francisco Clavet   Júnis Al Ajnáví 6–2, 6–4
2000   Gustavo Kuerten   Mariano Puerta 7–6(7–3), 6–3
2001   Guillermo Coria   Gastón Gaudio 4–6, 6–2, 7–5
2002   Fernando González   Nicolás Lapentti 6–3, 6–7(5–7), 7–6(7–4)
2003   David Sánchez Muñoz   Marcelo Ríos 1–6, 6–3, 6–3
2004   Fernando González   Gustavo Kuerten 6–4, 6–4
2005   Gastón Gaudio   Fernando González 6–3, 6–4
2006   José Acasuso   Nicolás Massú 6–4, 6–3
2007   Luis Horna   Nicolás Massú 7–5, 6–3
2008   Fernando González   Juan Mónaco bez boje
2009   Fernando González   José Acasuso 6–1, 6–3
2010   Thomaz Bellucci   Juan Mónaco 6–2, 0–6, 6–4
2011   Tommy Robredo   Santiago Giraldo 6–2, 2–6, 7–6(7–5)
2012   Juan Mónaco   Carlos Berlocq 6–3, 6–7, 6–1
2013   Horacio Zeballos   Rafael Nadal 6–7(2–7), 7–6(8–6), 6–4
2014   Fabio Fognini   Leonardo Mayer 6–2, 6–4
2020   Thiago Seyboth Wild   Casper Ruud 7–5, 4–6, 6–3
2021   Cristian Garín   Facundo Bagnis 6–4, 6–7(3–7), 7–5
2022   Pedro Martínez   Sebastián Báez 4–6, 6–4, 6–4
2023   Nicolás Jarry   Tomás Martín Etcheverry 6–7(5–7), 7–6(7–5), 6–2
2024   Sebastián Báez   Alejandro Tabilo 3–6, 6–0, 6–4
2025   Laslo Djere   Sebastián Báez 6–4, 3–6, 7–5

Čtyřhra

editovat
Rok vítězové finalisté výsledek
1993   Mike Bauer
  David Rikl
  Christer Allgardh
  Brian Devening
7–6, 6–4
1994   Karel Nováček
  Mats Wilander
  Tomás Carbonell
  Francisco Roig
4–6, 7–6, 7–6
1995   Jiří Novák
  David Rikl
  Shelby Cannon
  Francisco Montana
6–4, 4–6, 6–1
1996   Gustavo Kuerten
  Fernando Meligeni
  Albert Portas
  Dinu Pescariu
6–4, 6–2
1997   Jan Hendrik Davids
  Andrew Kratzmann
  Julián Alonso
  Nicolás Lapentti
7–6, 5–7, 6–4
1998   Mariano Hood
  Sebastián Prieto
  Massimo Bertolini
  Devin Bowen
7–6, 6–7, 7–6
2000   Gustavo Kuerten
  Antônio Prieto
  Lan Bale
  Piet Norval
6–2, 6–4
2001   Lucas Arnold
  Tomás Carbonell
  Mariano Hood
  Sebastián Prieto
6–4, 2–6, 6–3
2002   Gastón Etlis
  Martín Rodríguez
  Lucas Arnold
  Luis Lobo
6–3, 6–4
2003   Agustín Calleri
  Mariano Hood
  František Čermák
  Leoš Friedl
6–3, 1–6, 6–4
2004   Juan Ignacio Chela
  Gastón Gaudio
  Nicolás Lapentti
  Martín Rodríguez
7–6(7–2), 7–6(7–3)
2005   David Ferrer
  Santiago Ventura
  Gastón Etlis
  Martín Rodríguez
6–3, 6–4
2006   José Acasuso
  Sebastián Prieto
  František Čermák
  Leoš Friedl
7–6(7–2), 6–4
2007   Paul Capdeville
  Óscar Hernández
  Albert Montañés
  Rubén Ramírez Hidalgo
4–6, 6–4, [10–6]
2008   José Acasuso
  Sebastián Prieto
  Máximo González
  Juan Mónaco
6–1, 3–0skreč
2009   Pablo Cuevas
  Brian Dabul
  František Čermák
  Michal Mertiňák
6–3, 6–3
2010   Łukasz Kubot
  Oliver Marach
  Potito Starace
  Horacio Zeballos
6–4, 6–0
2011   Marcelo Melo
  Bruno Soares
  Łukasz Kubot
  Oliver Marach
6–3, 7–6(7–3)
2012   Frederico Gil
  Daniel Gimeno
  Pablo Andújar
  Carlos Berlocq
1–6, 7–5, [12–10]
2013   Paolo Lorenzi
  Potito Starace
  Rafael Nadal
  Juan Mónaco
6–2, 6–4
2014   Oliver Marach
  Florin Mergea
  Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah
6–3, 6–4
2020   Roberto Carballés Baena
  Alejandro Davidovich Fokina
  Marcelo Arévalo
  Jonny O'Mara
7–6(7–3), 6–1
2021   Simone Bolelli
  Máximo González
  Federico Delbonis
  Jaume Munar
7–6(7–4), 6–4
2022   Rafael Matos
  Felipe Meligeni Alves
  André Göransson
  Nathaniel Lammons
7-6(10–8), 7-6(7–3)
2023   Andrea Pellegrino
  Andrea Vavassori
  Thiago Seyboth Wild
  Matías Soto
6–4, 3–6, [12–10]
2024   Tomás Barrios Vera
  Alejandro Tabilo
  Orlando Luz
  Matías Soto
6–2, 6–4
2025   Nicolás Barrientos
  Rithvik Čoudary Bollípalli
  Máximo González
  Andrés Molteni
6–3, 6–2

Rekordy (od obnovení 2020)

editovat
Dvouhra[13]
Rekord držitelé rekordu
Nejvíce titulů 1   Thiago Seyboth Wild
  Cristian Garín
  Pedro Martínez
  Nicolás Jarry
  Sebastián Báez
  Laslo Djere
Nejvíce finále 3   Sebastián Báez
Nejvíce vyhraných zápasů 13   Sebastián Báez
Nejmladší vítěz 19 let   Thiago Seyboth Wild (2020)
Nejstarší vítěz 29 let   Laslo Djere (2025)
Nejvýše postavený vítěz 21. ATP   Sebastián Báez (2024)
Nejníže postavený vítěz 182. ATP   Thiago Seyboth Wild (2020)

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. Con duelo de compatriotas: los rivales de los chilenos para el ATP de Santiago. Radio Universidad Chile [online]. 2024-02-25 [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. Chile pierde la sede del ATP de Viña del Mar después de 21 años en el circuito. Emol [online]. El Mercurio S.A.P, 2014-07-10 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. LEAL, Ignacio. Agendado para febrero de 2020 en Santiago: Chile vuelve a tener un torneo ATP. La Tercera [online]. 2019-10-15 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. Brasil Open perderá torneio para Santiago, no Chile - Lance!. Brasil Open perderá torneio para Santiago, no Chile - Lance! [online]. 2019-10-16 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. SANFORD, Jordaan. The Fillol family's Chile Open proves the risks of running an ATP tournament are worth the rewards. Tennis.com [online]. 2022-03-01 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Seyboth Wild emulates Nadal with 'Golden Swing' title. The Peninsula Newspaper [online]. 2020-03-02 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. VARELA, Sebastián. Catalina Fillol, Chile Open 's tournament director: "We want to push for a surface change to attract more players". CLAY [online]. 2025-01-28 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Chile Open: Cuándo arranca el torneo y dónde se va a jugar. Chilevisión [online]. 2025-02-20 [cit. 2025-02-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  9. INFRAESTRUCTURA. www.lacatolica.cl [online]. Club Deportivo Universidad Católica, 2025 [cit. 2025-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-24. (španělsky) 
  10. LUCAY CARLOS, González. Universidad Católica bautiza al court central de San Carlos de Apoquindo con el nombre de Jaime Fillol. La Tercera [online]. 2023-12-23 [cit. 2025-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-23. (španělsky) 
  11. Nadal returns with a win in Chile. Sports Network [online]. 2015-03-25 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. TERCERA, La. Desfiles de moda, cicletadas y exhibiciones: la otra cara del VTR Open. La Tercera [online]. 2012-02-07 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (španělsky) 
  13. MOVISTAR CHILE OPEN – ATP MEDIA NOTES [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-02-24 [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Chile Open na Wikimedia Commons
  • Chile Open – oficiální stránky (španělsky)
  • Chile Open na ATP Tour (anglicky)