Mount St. Helens
Hora St. Helens (anglicky Mount St. Helens, jazyce původních obyvatel z kmene Kauliců Lawetlat'la), v českém prostředí někdy chybně uváděna jako Hora Svaté Heleny, je stratovulkán nacházející se v severní části Kaskádového pohoří ve státě Washington, USA. Je tvořena směsí lávy a sopečného prachu. Byla pojmenována po britském diplomatovi, lordu St Helensovi. Sopka je jedním ze 160 aktivních vulkánů z tzv. skupiny Pacifického kruhu ohně. Poslední známá erupce proběhla mezi lety 2004 až 2006.
| Mount St. Helens | |
 Sopka v roce 2013 | |
|
| |
| Vrchol | 2549 m n. m. |
|---|---|
| Prominence | 1 404 m |
| Poznámka | nejlépe zdokumentovaná exploze |
| Poloha | |
| Světadíl | Severní Amerika |
| Státy |
 USA |
| Pohoří | Kaskádové pohoří |
| Souřadnice | 46°11′28″ s. š., 122°11′40″ z. d. |
  Mount St. Helens | |
| Prvovýstup | 1853 – Thomas J. Dryer |
| Typ | stratovulkán |
| Erupce |
největší erupce v roce 1980 poslední erupce v roce 2006 |
| Hornina | sopečné |
| Povodí | Columbia |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hora St. Helens se nachází přibližně 55 km západně od sopky Mount Adams coby nejvýchodnější oblasti Kaskádového pohoří a 80 km od Mount Rainier – největšího vulkánu oblasti. St. Helens vznikla přibližně před 40 000 lety a je v porovnání s ostatními vulkány v oblasti nejmladší. Díky své symetrii a vrcholku pokrytém sněhem a ledem byla někdy označována jako "Fudžisan Ameriky".[1] Erupce z roku 1980 však výrazně změnila její podobu. Hlavní kužel vytvořený během 2 200 let aktivity byl zničen explozí tzv. Pliniovského typu 18. května 1980[2]. Sopka je mezi ostatními vulkány oblasti nejaktivnější za posledních 10 000 let.
Erupce v roce 1980Editovat
Dne 18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v historii lidstva. Během jediného výbuchu bylo zničeno 400 metrů sopky.[zdroj?] Horní část kužele se zhroutila z důvodu nadměrné akumulace magmatu pod severním svahem sopky, což vedlo k jeho postupnému vyklenutí až následnému sesuvu. Tím se obnažila přívodní žíla s magmatem, ve které byly nahromaděné sopečné plyny. Jakmile na tyto plyny přestal působit omezující litostatický tlak okolních hornin, plyny začaly významně expandovat a trhat magma.[3] Výsledným efektem byla explozivní erupce, která po sobě zanechala kalderu podkovovitého tvaru.
Lavina bahna, kamení a sutě se řítila rychlostí až 75 m/s a překonala vzdálenost více než 25 km. Nashromážděné úlomky vyplnily údolí do výše 195 m. Směs horkých plynů a lávy v čele laviny zničila přibližně 10 miliónů stromů na ploše odpovídající cca 600 km2. Rozpad sopečné základny měl za následek i vznik pyroklastických proudů o teplotě až 700 °C. Během výbuchu, kromě škod na okolních porostech, uhynulo přibližně 2 000 kusů jelení zvěře. Erupce byla příčinou i tragické smrti vulkanologa Davida A. Johnstona, prof. Antonína Svobody a fotografa Reida Blackburna.[4] Během erupce zemřel Harry R. Truman, který odmítl evakuaci.
Podle údajů americké geologické služby[5] a pracoviště David A. Johnston Cascades Volcano Observatory[6] během jediného výbuchu bylo z tělesa sopky rozmetáno 2,8 miliardy m3 horniny. Za jediný den se do atmosféry dostalo 520 miliónů tun popílku[7] a množství sopečných plynů. Odhaduje se, že z plynů vzniklo okolo 0,3 megatun aerosolu kyseliny sírové.[8]
Následná ekologická katastrofa znamenala pro vědecký svět i určitý přínos. Zničená krajina kolem sopky se stala studijním prostorem přirozené obnovy zničeného ekosystému. Bylo takto zjištěno, že obnova porostu a návrat živočichů probíhá mnohem rychleji, než vědci předpokládali.
ReferenceEditovat
- ↑ HARRIS, Stephen. Fire Mountains of the West: The Cascade and Mono Lake Volcanoes. 1.. vyd. Missoula, Montana: Mountain Press Publishing Company, 1988. Dostupné online. ISBN 0-87842-220-X. Kapitola Mount St. Helens: A Living Fire Mountain, s. 201. (anglicky)
- ↑ Parfitt a Wilson (2009), str. 5
- ↑ PARFITT, Elisabeth A.; WILSON, Lionel. Fundamentals of Physical Volcanology. [s.l.]: Blackwell Publishing company, 2009. ISBN 978-0-63205443-5. Kapitola Pyroclastic falls and pyroclastic density currents: DIRECTED BLASTS AND COLLAPSES FROM LAVA DOMES AND FLOWS, s. 119. (anglicky) Dále jen Parfitt a Wilson (2009).
- ↑ Topinka, Lyn. Report: Eruptions of Mount St. Helens: Past, Present, and Future [online]. United States Geological Survey, December 27, 2006 [cit. 2010-04-03]. Dostupné online.
- ↑ http://www.usgs.gov/
- ↑ http://vulcan.wr.usgs.gov/home.html
- ↑ http://pubs.usgs.gov/fs/2000/fs036-00/
- ↑ Parfitt a Wilson (2009), str. 185.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mount St. Helens ve Wikimedia Commons - ZUNA, Pavel. Den, kdy vybuchla sopka Mount St. Helens (18. květen 1980) [film online]. Stream.cz, 18. 5. 2016 [cit. 2017-08-24]. (Historický seriál "Slavné dny"). Dostupné online.
