Most Cendere

římský kamenný most v Turecku

Most Cendere, též nazýván mj. most Septimia Severa (turecky Cendere Köprüsü, Roma Köprüsü, Septimius Severus Köprüsü nebo Chabinas (Cendere) Köprüsü) je jedním z dochovaných římských kamenných mostů. Nalézá se v jižní části Malé Asie v jihovýchodní turecké provincii Adıyaman.

Most Cendere
Most Septimia Severa

Cendere Köprüsü
Roma Köprüsü
Septimius Severus Köprüsü
Chabinas Köprüsü
Stav mostu v květnu 2014
Stav mostu v květnu 2014
Základní údaje
KontinentJihozápadní Asie
StátTureckoTurecko Turecko
Krajprovincie Adıyaman
OkresKâhta
Městopoblíž Burmapınar
Pojmenován poLucius Septimius Severus
Komunikacespojnice 02-03 a 02-09
Dopravapouze pro pěší
ŘekaCendere / Chabinas
Začátek výstavby198 AD
Otevřen200 AD
Uzavřenrekonstrukce 1951, 1997
Souřadnice
Parametry
Typjednoobloukový
Materiálkámen
Délka120 m
Šířka7 m
Výška30 m
Nadmořská výška614 m n. m.
Max. rozpětí34,2 m
Mapa
Most Cendere
Most Cendere
Most Cendere, Turecko
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název mostu editovat

Objekt bývá nazýván mostem římského císaře Septimia Severa, během jehož vlády byl postaven. Název se často užívá jen zkráceně Římský most (Roma Köprüsü). Moderní mapy a jiné informační zdroje uvádějí též název Cendere Köprüsü, což znamená most přes řeku Cendere. Starší prameny píší i název Chabinas Köprüsü. Oba tyto názvy – Cendere a Chabinas – jsou odvozeny od jména řeky, nad kterou most stojí. Cendere je přítokem řeky Kâtha (starověké Nymphaios/Νυμφαίος). Název „Cendere“ je současný, zatímco staré prameny, včetně nápisů umístěných na samotném mostě, hovoří o řece Chabinas. (Pro tuto řeku existuje ještě jiný turecký název – Bölam Su – „rozdělené vody“).[1][2]

Dějiny mostu editovat

Založení stavby editovat

Most byl postaven za vlády římského císaře Lucia Septimia Severa a pravděpodobně nahradil starší most, který dal postavit císař Titus Flavius Vespasianus. Na stavbě pracovali vojáci římské legie Legio XVI Flavia Firma.[pozn. 1][1]

Nápisy na stélách editovat

Na dvou kamenných stélách zapuštěných do zábradlí mostu jsou vytesány nápisy, které jsou téměř totožné. Poprvé je roku 1929 přečetli a interpretovali dva francouzští badatelé – Louis JalabertRené Mouterde – a publikovali je v knize Inscriptions grecques et latines de la Syrie:[1]

Originální text
Český překlad

Imp(erator) Caes(ar) L(ucius) Septi/mius Severus Pius / Pertinax Aug(ustus) Ara/bic(us) Adiab(enicus) Parthic(us) / princ[e]ps felic(um) pon/tif(ex) max(imus) trib(unicia) pot(estate) / XII imp(erator) VIII co(n)s(ul) II / proco(n)s(ul) et Imp(erator) Caes(ar) / M(arcus) Aurel(ius) Antoni/nus Aug(ustus) Augusti / n(ostri) fil(ius) proco(n)s(ul) imp(erator) III / et P(ublius) Septimius [Ge]/[ta] Caes(aris) fil(ius) et fra/ter Augg(ustorum) nn(ostrorum) / pontem chabi/nae fluvi a so/lo restituerunt / et transitum / reddiderunt / sub Alfenum Senecionem / leg(atum) Augg(ustorum) pr(o) pr(aetore) curante Ma/rio perpetuo leg(ato) Augg(ustorum) leg(ionis) / XVI F(laviae) F(irmae) [CIL 03, 06709]

Císař Caesar Lucius Sptimius Severus Pius Perinax, Augustus, Arabicus, Adiabenicus, Parthicus, nejmilosrdnější vládce, nejvyšší kněz, 12krát vládnoucí vládce, osmkrát císař, dvakrát konzul, guvernér provincie a císař Casear Marcus Aurelius Antonorius, syn císaře, zemský místodržitel, trojnásobný císař a Publius Septimius Geta, syn císaře a bratr Augustův, zrekonstruovali most přes řeku Chabinas a znovu tak zřídili přes řeku přechod. Hodnost nejvyššího právního úředníka vykonával Maurius Peretuus, císařský velvyslanec, Legie XVI Flavia Firma [CIL 03, 06709]

Korintské sloupy editovat

Na každé straně mostu původně stály dva korintské sloupy o výšce 10 metrů a tvořily tak souměrnost stavby. Byly korunovány sochami členů císařské rodiny. Na sloupech se doposud nacházejí nápisy, které informují o příspěvcích na stavbu mostu od čtyř měst království Kommagéné, označovaných jako „Quattuor Civitates Commag“.[1]

Prvním z těchto měst byla Samosata,[pozn. 2] bývalé hlavní město království Kommagéné a sídlo Legio XVI Flavia Firma.[pozn. 1] Dalším městem bylo Perre, v římských dobách známé jako Pordonnium, důležitá křižovatka starověkých obchodních cest. Jeho rozsáhlé ruiny lze navštívit ve městě Adıyaman. Třetím městem bylo Doliche, nyní malá vesnice Dülük, 10 km od centra Gaziantepu. Čtvrtým městem, které přispělo k založení mostu, byla Germaniceia, nyní známá jako Kahramanmaraş.[1]

Tato čtyři města nechala postavit čtyři sloupy na počest nejvyšších členů římské císařské rodiny. Tu tehdy tvořili císař Septimius Severus, jeho manželka Iulia Domna a jejich dva synové – Marcus Aurelius Severus Antoninus Augustus, znám pod jménem CaracallaPublius Septimius Geta Augustus, znám pod jménem Geta. Oba bratři již měli titul „Caesar“ a podíleli se s otcem na vládě Římské říše. Po smrti otce v roce 211 se bratři, kteří k sobě neměli kladný vztah již za otcova života, rozhádali natolik, že Caracalla nechal svého bratra zabít. Nastalo damnatio memoriae, tedy zničení všeho, co mohlo Getu připomínat. Caracalla nařídil odstranit Getovo jméno ze všech nápisů v říši, zničeny měly být i jeho pomníky a portréty.[pozn. 3] Tak došlo na mostu Cendere i ke zničení jednoho ze čtyř korintských sloupů, který byl Getovi věnován.[1]

Z mladší historie editovat

První popis a vyobrazení mostu poskytli v roce 1883 dva istanbulští rodáci – malíř, archeolog a spisovatel Osman Hamdi Bey a sochař a malíř Osgan Efendi.[1]

Ve 20. století prošel most dvakrát rekonstrukcí, v letech 19511997. Automobilový provoz zde byl postupně omezován. 500 až 600 metrů východně byl přes stejnou řeku postaven nový silniční most zvaný Nový most Cendere, tur. Yeni Cendere Köprüsü. Tím byla zcela odkloněna doprava od starého mostu a silnice 02-03 vede po mostě novém. Starý most je přístupný pouze pro pěší a využíván je místními obyvateli a turisty.[1]

Popis mostu editovat

Most je příkladem starověké římské architektury. Nachází se v jihovýchodní části Malé Asie v turecké provincii Adıyaman poblíž vesnice Burmapınar, na spojnici silnic 02-03 a 02-09.[4] Spojuje oba břehy řeky Cendere a překlenuje ji v jejím nejužším místě. Je jednoobloukový, 120 metrů dlouhý, sedm metrů široký a 30 metrů vysoký. Rozpětí oblouku je 34,2 metrů. Byl postaven z kamenných kvádrů bez použití malty.[2]

Na jižní straně mostu stojí dva korintské sloupy císařského páru, na severním konci je sloup Caracallův. Existuje možnost, že původní sloupy nebyly nalezeny a ty současné byly převezeny z nedaleké mohyly Karakuş. V severní polovině mostu je na obou stranách v zábradlí zapuštěna kamenná stéla se shora uvedeným latinským nápisem.[1]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. a b Legio XVI Flavia Firma byla legií římské císařské armády. Vytvořil ji císař Vespasianus v roce 70 z pozůstatků XVI Gallicy, která se vzdala v batávském povstání. Jednotka existovala ještě ve 4. století, kdy hlídala hranici Eufratu, východní hranici Římské říše, a tábořila v Sura (Sýrie). Znakem legie byl Pegas, i když dřívější studie předpokládaly, že to byl lev.[1]
  2. Staré město Samsat bylo zaplaveno vodami umělého jezera, které v roce 1989 vytvořila Atatürkova přehrada. Tato přehrada, postavena jako součást projektu GAP, narušila starověkou minulost v povodí Eufratu. Při výstavbě této, ale i dalších přehrad, musely být zaplaveny významné historické poklady a památné lokality.[1][3]
  3. Proto jsou sochy císaře Gety mimořádně vzácné.[1]

Reference editovat

  1. a b c d e f g h i j k l Turkish Archaeological News – Severan (Cendere) Bridge [online]. Knurów, Polsko: ASLAN Izabela Sobota-Miszczak, 2017-11-18, rev. 2018-02-16 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. a b Cendere Köprüsü - Adıyaman [online]. Turecko: TÜRKİYE KÜLTÜR PORTALI, 2013-02-19, rev. 2021-02-25 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online. (turečtina) 
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Turecko, společník cestovatele. 2. vyd. [s.l.]: Euromedia Group, k. s. – Ikar, 2007. 408 s. ISBN 0-7513-3357-3, ISBN 978-80-249-0855-7. Kapitola Východní Anatolie, s. 306. 
  4. TITZOVÁ, Dagmar. Most Cendere [online]. Turistika.cz s.r.o., rev. 2014-03-04 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat