Morane-Saulnier L
Morane-Saulnier L byl francouzský vzpěrový hornoplošník s dvoučlennou osádkou užívaný počátkem první světové války jako průzkumný a posléze i stíhací letoun.
Typ L | |
---|---|
Morane-Saulnier L na letišti v Amiens, 1915 | |
Určení | průzkumný a stíhací letoun |
Výrobce | Morane-Saulnier |
První let | červenec 1914 |
Zařazeno | 1914 |
Vyřazeno | 1916 |
Charakter | vyřazen ze služby |
Uživatel | Aéronautique militaire Royal Flying Corps Letectvo carského Ruska |
Vyvinuto z typu | Morane-Saulnier G |
Varianty | Morane-Saulnier LA |
Další vývoj | Morane-Saulnier P |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vznik a vývoj
editovatTyp L vznikl koncem roku 1913 z typu Morane-Saulnier G, z něhož byl převzat upravený trup čtverhranného průřezu, který byl doplněn nově zkonstruovaným křídlem baldachýnového typu, neseného na vzpěrové konstrukci nad trupem, a vyztužené dráty. Konstrukce letounu byla převážně dřevěná, s výjimkou vzpěr podvozku a kostry ocasních ploch tvořených ocelovými trubkami, a potažená plátnem. Francouzská armáda stroji přidělila označení Morane-Saulnier 3. U firmy Morane-Saulnier za války vzniklo přibližně 600 kusů stroje.[1]
Koncem roku 1914 vznikla odvozená varianta Morane-Saulnier LA, s novým křídlem vybaveným křidélky, namísto dosavadního které užívalo kroucení křídel, trupem doplněným aerodynamickými panely na téměř kruhový průřez a vrtulovým kuželem, zlepšujícím aerodynamické vlastnosti. Francouzské armádní letectvo tomuto typu přidělilo označení Morane-Saulnier 4.
Operační nasazení
editovatFrancouzské armádní letectvo zpočátku neprojevilo o typ zájem, a svolilo k výrobě typu na export do Osmanské říše. Po vypuknutí války v roce 1914 byla dodávka pozastavena a vyrobené stroje zařazeny do výzbroje francouzských armádních vzdušných sil, pro které byla také zahájena výroba dalších kusů. Na frontě byly letouny zpočátku nasazovány jako pozorovací a průzkumné, a později i jako bombardovací. Pozorovatel byl často ozbrojen, zpočátku karabinou, později pak pohyblivě lafetovaným lehkým kulometem, a již v průběhu roku 1914 byl typ často označován jako „stíhací Morane“ (francouzsky Morane de chasse).[2][3]:s.3
V prosinci 1914 Roland Garros, tehdy příslušník letky MS 26, a původně zkušební pilot firmy Morane-Saulnier, ve spolupráci se svým mechanikem Julesem Hue, jím pilotovaný exemplář opatřil kulometem (pravděpodobně typu Hotchkiss M1914) pevně namontovaným před kokpitem v ose letounu a střílejícím okruhem vrtule, kterou proti poškození chránily ocelové odrazné klíny.[3]:s.3 Vznikl tak jeden z prvních stíhacích letounů vůbec, a první stíhací letoun s tažným motorem a výzbrojí pevně instalovanou v ose trupu.[2][3]:s.3 Garros na něm 1. dubna 1915 dosáhl svého prvního vzdušného vítězství.[3]:s.3 Takto upravený stroj začali užívat i někteří další francouzští letci, například Eugène Gilbert, Georges Guynemer a Adolphe Pégoud, pozdější první letecké eso války. Počátkem roku 1915 pak typ proslul především působením ve stíhací roli, ale již během léta téhož roku začal být nahrazován novějšími typy vhodnějšími k této úloze, například Morane-Saulnier N a Nieuport 10, a od počátku roku 1916 již byl využíván převážně v druholiniových rolích.
Letoun byl užíván i britskými vzdušnými silami, armádním Royal Flying Corps a námořní Royal Naval Air Service, příslušník jejíž 1. peruti Flight Sub-Lieutenant Reginald Warneford 7. června 1915 nedaleko Ostende za použití typu L zničil německou vzducholoď LZ 37,[3]:s.4 první zeppelin zničený ve vzdušném boji.
Typ byl dodáván i armádním leteckým silám carského Ruska, kde byl také v licenci sériově vyráběn.
Několik kusů Morane-Saulnier L sloužilo i v leteckých silách některých dalších zemí, včetně států nově vzniklých po skončení první světové války.
Licenční výroba
editovatJeště před první světovou válkou byla licence na typ L prodána německé společnosti Pfalz Flugzeugwerke, která jej vyráběla jako neozbrojený průzkumný Pfalz A.I (s motorem Oberursel U.0 o výkonu 80 hp) a A.II (s motorem Oberursel U.I o výkonu 100 hp) pro potřeby letecké složky Bavorské armády. V průběhu války vznikla i ozbrojená varianta stroje, Pfalz E.III, vycházející z verze A.II a vyzbrojená synchronizovaným kulometem Spandau lMG 08.
Až 400 kusů typu L bylo během první světové války licenčně vyprodukováno v carském Rusku společností Dux, a dalších 30 letounů vzniklo u firmy Lebeděv.[1] Tyto stroje doplnily přibližně 100 exemplářů dovezených z Francie.
Nejméně pět kusů stroje bylo také po roce 1914 licenčně vyrobeno švédskou společností E. Thulins Aeroplanfabrik jako Thulin D s motorem vlastní konstrukce Thulin A o výkonu 90 hp.
Varianty
editovat- AB Enoch Thulins Aeroplansfabrik
- Thulin D
- Morane-Saulnier
- Type L (MoS.3)
- Type LA (MoS.4)
- Pfalz Fluegzeugwerke
- Pfalz A.I
- Pfalz A.II
- Pfalz E.III
Uživatelé
editovat- Argentina
- Belgie
- Československo
- Finsko
- Francie
- Nizozemsko
- Osmanská říše
- Peru
- Polsko
- Rumunské království
- Ruské impérium
- Ruská sovětská federativní socialistická republika
- Sovětský svaz
- Spojené království
- Royal Flying Corps
- 1. peruť RFC
- 3. peruť RFC
- 7. peruť RFC (typ LA)
- 12. peruť RFC (typ L a LA)
- 15. peruť RFC
- 25. peruť RFC
- 60. peruť RFC (typ LA)[1]
- Royal Naval Air Service
- Royal Flying Corps
- Švédsko
- Švýcarsko
- Ukrajina
Specifikace (Typ L)
editovatÚdaje podle publikace French Aircraft of the First World War[1]
Technické údaje
editovat- Posádka: 2 (pilot a pozorovatel)
- Délka: 6,88 m
- Rozpětí: 11,20 m
- Výška: 3,93 m
- Nosná plocha: 18,3 m²
- Prázdná hmotnost: 385 kg
- Vzletová hmotnost: 650 kg
- Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený rotační motor Le Rhône 9C
- Výkon pohonné jednotky: 60 kW (80 hp)
Výkony
editovat- Maximální rychlost: 125 km/h
- Vytrvalost: 4 hodiny
- Dolet:
- Dostup:
- Výstup do 1 000 m: 8 minut
Výzbroj
editovat- 1 × kulomet Hotchkiss ráže 8 mm nebo Lewis ráže 7,7 mm
- 2 × puma upravená z dělostřeleckých granátů ráže 155 mm
- nebo
- ocelové šipky
- nebo
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e DAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1891268090. Kapitola Morane-Saulnier Types L and LA, s. 314–320. (anglicky)
- ↑ a b VÍŠEK, Ivan. Dvojí prvenství letounu Morane-Saulnier typ L. Historie a plastikové modelářství. Červenec 1995, roč. V., čís. 7, s. 16–20. ISSN 1210-1427.
- ↑ a b c d e f BRUCE, J.M. Morane Saulnier Type L. Ilustrace R. L. Rimell; Ian R. Stair (výkresy). 2. vyd. Berkhamsted, Herts: Albatros Productions Ltd., 1998. (Windsock Datafile; sv. 16). ISBN 0-948414-20-0. (anglicky)
Literatura
editovat- BRUCE, J.M. Morane Saulnier Type L. Ilustrace R. L. Rimell; Ian R. Stair (výkresy). 2. vyd. Berkhamsted, Herts: Albatros Productions Ltd., 1998. 29 s. (Windsock Datafile; sv. 16). ISBN 0-948414-20-0. (anglicky)
- DAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1891268090. Kapitola Morane-Saulnier Types L and LA, s. 314–320. (anglicky)
- VÍŠEK, Ivan. Dvojí prvenství letounu Morane-Saulnier typ L. Historie a plastikové modelářství. Červenec 1995, roč. V., čís. 7, s. 16–20. ISSN 1210-1427.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Morane-Saulnier L na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Morane-Saulnier L na www.aviafrance.com
- (anglicky) Morane-Saulnier
- Morane-Saulnier L na www.valka.cz
- PANCHARTEK, Radek. První stíhačky Morane-Saulnier [online]. valka.cz, 2015-01-31 [cit. 2016-12-07]. Dostupné online.