Monstrum (mýtus)
netělesné zlé znamení nebo zlo v antické římské literatuře
Monstrum (latinsky) může být netělesné zlé znamení nebo zlo ztělesněné živou či neživou bytostí obludného vzezření a činů. Má původ v antické římské literatuře.
Římská literatura editovat
- Podle Cicerona je monstrum zlým znamením nebo předzvěstí porušení přirozeného řádu světa a důkazem božské nelibosti. Termín podle něj pochází ze slovesa monstro (ukazuji, předvádím, demonstruji).
- Varro odvozuje monstrum ze slovesa moneo (varuji), jak zaznamenal Servius v poznámce k Vergiliově Aeneadě
Monstrum dále znamenalo nepřirozenou událost nebo selhání přírody.[1]
- Suetonius řekl, že monstrum je v rozporu s přírodou (nebo přesahuje přírodu), kterou známe, jako had s nohama nebo pták se čtyřmi křídly.
Autoři toto pejorativní označení vztahovali také na konkrétní zavrženíhodné osoby.
- Básník Horatius nazval fatálním monstrem Kleopatru. Přestože byla smrtelná, dokázala překročit hranice lidského počínání.
- Cicero nazval monstrem politika a vůdce spiklenců Catilinu [2]
- Pro Senecu bylo monstrum, stejně jako tragédie, „vizuální a děsivé odhalení pravdy.“[3]
Pro Římany to byl vždy nepřátelský netvor, například egyptští bohové se zvířecími hlavami.[4]
Středověk a novověk editovat
- Monstrum podle Du Cangeova slovníku středověké latiny může znamenat počet vojáků[5].
- V nové době může označovat konkrétní obecně známou nestvůru, například Frankensteina, Draculu nebo dr. Jekylla a pan Hydea.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Mary Beagon, "Beyond Comparison: M. Sergius, Fortunae victor", in: Philosophy and Power in the Graeco-Roman World: Essays in Honour of Miriam Griffin. Oxford University Press, 2002, s. 127.
- ↑ Cicero, Řeči proti Catilinovi 2.1.
- ↑ Gregory A. Staley, Seneca and the Idea of Tragedy. Oxford University Press, 2010, s. 80, 96, 109, 113, passim.
- ↑ Latinsko-český slovník. Josef M. Pražák et alii, 12. vydání, Praha 1939, s. 806
- ↑ Du Cange et alii: Glossarium latinitatis medii aevii, Niort, 1883, 1887, I/5, s.512