Wikipedie

Modrounovití

Modrounovití (Carcharhinidae) z řádu žralounů jsou jednou z nejpočetnějších čeledí žraloků. Jedná se o živorodé žraloky s cirkumpolárním rozšířením v teplých oceánských, a příležitostně i brakických a dokonce i sladkých vodách. V místech výskytu se jedná o druhově nejrozmanitější a početně nejzastoupenější čeleď. Modrounovití jsou ekonomicky nejvýznamnější čeledí, jejíž zástupci jsou pronásledování komerčními rybáři pro své maso, ploutve, kůži a jaterní olej. Až kolem poloviny žraločího masa na mezinárodních trzích patří některému z modrounovitých.

Jak číst taxoboxModrounovití
alternativní popis obrázku chybí
Žralok dlouhoploutvý
(Carcharhinus longimanus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádžralouni (Carcharhiniformes)
Čeleďmodrounovití (Carcharhinidae)
Jordan & Evermann, 1896
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Jedná se o malé až velké žraloky, jejichž rozměr se pohybuje mezi 0,7−6 m. Tělo je vřetenovitého tvaru. Tlama je umístěna na spodní straně hlavy dalece před kruhovitýma očima s dobře vyvinutou oční blánou. Mají pět žaberních štěrbin a dvě hřbetní ploutve bez trnů. První hřbetní ploutev mívá vlnkovaný okraj. Řitní ploutev je jedna. Většinou nemají spirakulum.[1] Rypec bývá zploštělý, avšak ne bočně prodloužený. Ocasní ploutev měří méně než jednu třetinu celkové délky. Ocasní ploutev je asymetrická s horním lalokem dlouhým zhruba dvakrát tolik co spodní lalok. Barva těla může být různá od bronzové a hnědé přes olivovou až po modrou.[2] Předocasní prohlubenina je přítomna.[3]

Velká část druhů jednotlivých modrounovitých jsou vzhledově velmi podobní a jejich rozlišení v terénu bez možnosti bližšího prozkoumání může způsobovat potíže. Ke klíčovým druhovým rozpoznávacím znakům patří pozice hřbetních ploutví, zbarvení kůže, přítomnost hřbetního hřebene a počet a tvar zubů.[1]

Výskyt editovat

Modrounovití představují jednu z nejrozšířenějších žraločích čeledí. Vyhledávají teplé vody tropického, subtropického i částečně i mírného pásu. V místech svého výskytu bývají nejzastoupenější žraločí čeledí co do početnosti, druhové diverzity i biomasy. Žralok modrý má dokonce nejrozšířenější areál výskytu ze všech příčnoústých a jeden z největších areálů výskytu mezi obratlovci.[4] Většina druhů se vyskytuje nad kontinentálními šelfy nebo na otevřeném moři, některé druhy však obývají i korálové útesy a vody kolem oceánských ostrovů. Většina modrounovitých se vyskytuje ve slaných vodách, avšak žralok bělavý a tzv. říční žraloci z rodu Glyphis jsou jedinými žraloky, kteří dokáží dlouhodobě pobývat nejen v brakických, ale i sladkých vodách jako jsou řeky a jezera.[4]

Biologie editovat

 
Žralok citronový

Většina druhů je živorodá.[1] V závislosti na druhu samice rodí dvě až 135 mláďat. Embrya v děloze získávají živiny skrze děložní tekutinu a buďto žloutkový váček, který je přichycený na děložní stěně, nebo skrze vajíčka, která samice produkuje a embrya se jimi živí.[5] Tito obávaní predátoři se živí širokou škálou živočichů; do jejich jídelníčku patří korýši, měkkýši, kostnaté ryby, vodní hadi, želvy, mořští ptáci, mršiny a dokonce i rejnoci a menší druhy žraloků.[2][5] Vyskytují se samostatně nebo v malých skupinkách. V případě výskytu více druhů modrounovitých na stejném místě mezi druhy panuje jasná hierarchie; např. žralok dlouhoploutvý dominuje žraloku hedvábnému, který zase dominuje žraloku spanilému.[5]

Vztah k lidem editovat

Některé druhy modrounovitých představují jedny z nejnebezpečnějších žraloků pro člověka[1] a čeleď jako taková se považuje za člověku nejnebezpečnější žraločí čeleď vůbec.[4] Obáván je hlavně žralok bělavý,[4] avšak nezřídké jsou i útoky žraloka modrého, černocípého nebo dlouhoploutvého.[6][7] Jedná se o ekonomicky vůbec nejvýznamnější čeleď a modrounovití jsou cíleně loveni pro maso, ploutve na polévku, kůži i jaterní olej.[2] Odhaduje se, že na mezinárodním trhu se žraločím masem představuje maso modrounovitých nejméně 50 % objemu. Vedle komerčního zpracování jsou modrounovití vyhledáváni i sportovními rybáři. Následkem cíleného pronásledování je kolem poloviny druhů modrounovitých hodnoceno na nějakém stupni ohrožení, přičemž několik druhů je dokonce kriticky ohroženo.[5]

Systematika editovat

K modrounovitým se zařazuje nejméně 12 rodů a 60 druhů.[2] Následující seznam zachycuje většinu z nich:

  • Isogomphodon Gill, 1862 – monotypický rod
  • Loxodon Müller & Henle, 1838 – monotypický rod
  • Nasolamia Compagno & Garrick, 1983 – monotypický rod
    • Nasolamia velox (Gilbert in Jordan & Evermann, 1898) – žralok hbitý
  • Prionace Cantor, 1849 – monotypický rod
  • Scoliodon Müller & Henle, 1837 – monotypický rod
  • Triaenodon Müller & Henle, 1837 – monotypický rod

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d LAST, P. R.; STEVENS, J. D. Sharks and Rays of Australia. Sydney: CSIRO Australia, 1994. Dostupné online. ISBN 0-643-05143-0. S. 221. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d CASTRO, José I. The sharks of North America. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 978-0-19-539294-4. S. 388–389. (anglicky) 
  3. ↑ NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 71–72. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. S. 445–449. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 502–504. (anglicky) 
  6. ↑ The Most Dangerous Sharks in the World - American Oceans [online]. 2023-04-18 [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Species Implicated in Attacks. International Shark Attack File [online]. [cit. 2023-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • CASTRO, José I. The sharks of North America. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 978-0-19-539294-4. (anglicky) 
  • COMPAGNO, J. L. V. Fao Species Catalogue. Vol. 4, Part 2 Sharks of the World. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 1984. Dostupné online. ISBN 9251013837. (anglicky) 
  • EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press, 2021. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky) 
  • LAST, P. R.; STEVENS, J. D. Sharks and Rays of Australia. Sydney: CSIRO Australia, 1994. Dostupné online. ISBN 0-643-05143-0. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Modrounovití&oldid=23390513“