Modrý Nil

řeka v Africe, zdrojnice Nilu

Modrý Nil resp. Abbaj (amharsky ጥቁር አባይ [Abbaj Wenz], arabsky النيل الأزرق‎ [an-Nīl al-Āzraq]) je jednou ze dvou zdrojnic řeky Nil. Protéká Etiopií a Súdánem. Jeho délka je 1 600 km. Povodí má rozlohu 311 548 km².[1]

Modrý Nil
Řeka poblíž Bahir Daru
Řeka poblíž Bahir Daru
Základní informace
Délka toku 1 600 km
Plocha povodí 311 548 km²
Průměrný průtok 1 513 m³/s
Světadíl Afrika
Pramen
Ústí
Protéká
EtiopieEtiopie Etiopie, SúdánSúdán Súdán
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Středozemní moře, Nil
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průběh tokuEditovat

 
Výtok Modrého Nilu z jezera Tana

Hlavní zdrojnicí je Malý Abbaj, který pramení na jihozápadních svazích hor Čoke jižně od jezera Tana, do kterého ústí. Z jezera již řeka odtéká pod jménem Abbaj směrem k jihovýchodu. Ve vzdálenosti 20 km pod jezerem řeka překonává vodopád Tisissat (výška 45 m). Řeka teče nejprve mezi nízkými břehy a potom 500 km kaňonem hlubokým 900 až 1200 m a širokým 100 až 200 m. Velkým obloukem se v oblasti etiopské vysočiny stáčí po směru hodinových ručiček k severozápadu do Súdánu, kde se nazývá Modrý Nil. Mění zde svůj charakter, když pod městem Roseires má jen velmi malý sklon a silně meandruje. V súdánském Chartúmu vytváří spojením s Bílým Nilem tok řeky Nilu.

Větší přítokyEditovat

Vodní režimEditovat

 
Znatelný úbytek vody na Vodopádech Modrého Nilu vlivem převodu vod z jezera Tana

Zdroj vody je převážně dešťový. Průtoky vody silně kolísají. Během let 19001982 činil minimální zaznamenaný průtok v Chartúmum³/s a maximální 8 834 m³/s.[2] Za toto sledované období přiváděl Modrý Nil do Nilu průměrně 47,75 km³ vody ročně, což odpovídá průměrnému průtoku 1 513 m³/s.[2] Vodní režim Modrého Nilu má hlavní zásluhu na vzniku známých nilských záplav. V průběhu etiopského období dešťů (od června do září) roste průtok v korytě řeky a v září dosahuje v Chartúmu své maximální výšky 6 m.

Vlivem výstavby přehrad na území Etiopie dochází v současné době ke stále většímu ovlivňování přirozeného průtoku řeky. Děje se to především na horním a středním toku převodem vod z jezera Tana do povodí řeky Beles,[3] která ústí zprava do Modrého Nilu poblíž hranice se Súdánem. Množství převedené vody činí od roku 2010 průměrně 92 m³/s,[3] což představuje přibližně 70 % odtoku z jezera.[3] Tato voda je vedena tunelem do podzemní hydroelektrárny o výkonu 460 MW.[3][4] Voda z elektrárny odtéká do řeky Jehany,[4] která je pravostranným přítokem Beles.

Průměrné měsíční průtoky řeky v Chartúmu v letech 1900 až 1982:[2]

VyužitíEditovat

Vodní nádrže a elektrárnyEditovat

 
Koryto řeky pod rozestavěnou hrází Velké přehrady etiopského znovuzrození na konci roku 2013

Na středním a dolním toku řeky se nacházejí významné hydroelektrárny Roseires a Sennar, které produkují téměř 80% spotřeby elektrické energie Súdánu. Vodní doprava je možná do vzdálenosti 580 km od ústí a při vyšších vodních stavech také na přítocích Rahad (250 km) a Dinder (600 km). V roce 2011 zahájila Etiopie výstavbu obří přehradní nádržehydroelektrárnou o výkonu přes 6 000 MW.

ZavlažováníEditovat

Zavodňovací projekt Gezira a ManagilEditovat

Řeka je důležitým zdrojem vody v suchých rovinách jihovýchodního Súdánu. V oblasti Gezira, rozprostírající se mezi Bílým a Modrým Nilem, se nacházejí úrodné půdy s mírným sklonem, které jsou vhodné pro zavlažování.[5] Před první světovou válkou zde zkoušeli Britové na malé ploše experimentálně pěstovat bavlnu.[5] Výsledky byly uspokojivé a tak přišlo rozhodnutí rozšířit plochu zavlažovaných polí.[5] K tomu však bylo potřeba vybudovat vodní nádrž, která by zadržela část povodňových vod pro období sucha a ze které by se za pomoci přivaděčů rozváděla voda do vzdálenějších míst. V roce 1914 započala stavba přehrady u města Sennar spolu se sítí kanálů a železnicí, po které se měla dopravovat bavlna a další komodity do přístavního města Port Sudan.[5] Stavba hráze byla dvakrát přerušena v důsledku války a nedostatku financí.[5] Další problémy způsobovala malárie a každoročně opakující se záplavy. Dokončena byla až v roce 1925.[5] V průběhu dalších desetiletí se plocha zavlažovaných polí neustále rozrůstala a po výstavbě zavodňovacího projektu Managil již kapacita vodní nádrže přestala dostačovat potřebám zemědělství.[6] Proto byla během let 19611966 vybudována další přehradní nádrž, která navýšila zásobní objem a umožnila tak další rozvoj regionu.[6] V současné době se jedna o jednu z největších zavlažovaných oblastí na světě, jejíž plocha činila v 90. letech přes 880 tisíc ha.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. International Water Management Institute – A Review of Hydrology, Sediment and Water Resource Use in the Blue Nile Basin [online]. [cit. 2021-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c GRDC Station Information – Khartoum [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d Academia.edu – Journal of Hydrology – Impacts of the hydropower-controlled Tana-Beles interbasin water transfer on downstream rural livelihoods (northwest Ethiopia) [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b SELI S.p.A - Case History - 8 M Diameter 7 Km Long Beles Tailrace Tunnel (Ethiopia) Bored And Lined In Basaltic Formations In Less Than 12 Months [online]. [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f Wonders of World Engineering – Conquest of the Desert [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b University of Khartoum Faculty of Engineering &Architecture Department of Civil Engineering – Mawada Elgameel Mohamed Abdellatif – Operation of Roseires and Sennar Dams Using Artificial Neural Network [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Document of the World Bank – Sudan: Options for the Sustainable Development of the Gezira Scheme [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat