Mnichov (Vrbno pod Pradědem)

část obce Vrbno pod Pradědem v okrese Bruntál

Mnichov (německy Einsiedel[2], polsky Mnichów) je vesnice, která je částí města Vrbna pod Pradědem.

Mnichov
Kostel Navštívení Panny Marie v Mnichově
Kostel Navštívení Panny Marie v Mnichově
Lokalita
Charakter vesnice
Obec Vrbno pod Pradědem
Okres Bruntál
Kraj Moravskoslezský kraj
Historická země Slezsko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 730 (2011)[1]
Katastrální území Mnichov pod Pradědem (10,58 km²)
PSČ 793 26
Počet domů 246 (2011)[1]
Mnichov
Mnichov
Další údaje
Web www.obecmnichov.eu
Kód části obce 186066
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Ves vznikla v údolí Černé Opavy a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1586. Tehdy zde byla sklárna a hamr. V 19. století se vesnice dále rozrůstala, obyvatelstvo bylo převážně německy mluvící. V letech 18501877 byla částí Mnichova i ves Železná. K roku 1930 byly částí obce i zaniklý Josefský Hamr (Josefshammer), dále Dlouhá Stráň (Langenberg) a Zastávka (Stillstand).[3]

V obci byl značně rozvinut průmysl. Existovalo zde několik pil. Například pila R. Titze od roku 1875 a pila A. Titze od roku 1881, která měla od roku 1912 elektrárnu a od roku 1939 mlýn. K roku 1930 se připomíná strojírna, výrobna zemědělských a opravárenských strojů R. Mücka. Vedle dalšího mlýnu a bělidel zde byla také huť na výrobu drátu. Vápencový lom s vápenkou T. Neumanna se připomíná k roku 1908. Byl zde k roku 1848 i pivovar s palírnou vrchnostenské správy Javorník, který po roce 1900 zanikl. Dále zde byly další výrobny lihovin, lisovna oleje, výroba dřevěné vlny, rour a rákosových rohoží.[3]

V Mnichově byl statek majitele Ertscholtini a od roku 1865 patřil vrchnostenské správě Javorník. Od roku 1870 zde byla obecní nemocnice a od roku 1892 pošta, která po roce 1945 zanikla. K roku 1935 se připomíná konzum. K roku 1938 zde byla lesní správa Grohmann. K roku 1925 se připomíná záložna. K roku 1866 zde byla obecná škola, která měla roku 1900 tři třídy. K roku 1900 zde byl hasičský a k roku 1925 dělnický a katolický spolek.[3]

Ve vápencovém lomu byla objevena malá krasová jeskyně (dnes vchod zasypán). V roce 1716 zde byl vybudován barokní kostel Navštívení Panny Marie, který byl později novogoticky přestavěn. Severně od Mnichova se nachází zřícenina Josefského hamru a pod Mlýnským vrchem zřícenina mlýna. Po první světové válce byl u kostela zbudován pomník padlým.

Roku 1857 přišla do Mnichova jako ošetřovatelka Hortulana Weberová, která zde založila léčebný ústav. Ten roku 1878 zakoupily sestry kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. V roce 1910 zahájily stavbu nové léčebné budovy. Léčily se zde srdeční vady a revmatismus, zejména pomocí tzv. Kneippových metod. Před první světovou válkou se zde léčilo průměrně 600 lidí.[4]

Roku 1903 postihla obec ničivá povodeň. V letech 19371938 budováno severně a východně od obce pohraniční opevnění (lehké objekty vzor 37). Obec byla v roce 1938 připojena k Německu a 8. května 1945 byla obsazena Rudou armádou. Po druhé světové válce a opětnému připojení k Československu došlo k odsunu německého obyvatelstva, do té doby byla obec prakticky čistě německá. V důsledku toho počet obyvatel obce poklesl z předválečných 2200 na 778 roku 1946. Německý název obce Einsiedel byl změněn na Mnichov. Po válce také zanikl léčebný ústav. Sestry zde však pracovaly až do roku 1977. V roce 1960 byl Mnichov připojen k Vrbnu pod Pradědem, pod které patří dodnes.

Vývoj počtu obyvatelEditovat

Počet obyvatel Mnichova podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[5]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2183 2145 2218 2213 2262 1966 2214[p 1][p 2] 772 1020 976 954 907 838
  1. z toho místní části Dlouhá Stráň 36, Zastávka 117
  2. z toho: 10 Čechoslováků, 2175 Němců; 2080 řím. kat., 106 evang., 2 izrael., 22 bez vyzn.

V Mnichově je evidováno 292 adres : 272 čísel popisných (trvalé objekty) a 20 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[6] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 234 domů, z toho 187 trvale obydlených.

ReferenceEditovat

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 858. 
  3. a b c BARTOŠ, Josef aj. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, XIII. 1.. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. ISBN 80-7067-402-4. 
  4. FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1.. vyd. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 878. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 710-711.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 19.  Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1082-1083. 
  6. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat