Miroslav Šantin

český pravoslavný kněz, mitroforní protojerej

mitr. prot. Mgr. Miroslav Jan Šantin, KCLJ (12. dubna 1971, Mělník15. ledna 2022, Mělník)[1] byl český pedagog a pravoslavný kněz, mitroforní protojerej a duchovní správce pravoslavné církevní obce v Roudnici nad Labem při chrámu sv. Josefa Snoubence.[2]

Mitroforní protojerej
Miroslav Jan Šantin
KCLJ
Duchovní správce pravoslavné církevní obce v Roudnici nad Labem
o. Miroslav Šantin s manželkou presbyterou Evou Šantinovou
o. Miroslav Šantin s manželkou presbyterou Evou Šantinovou
CírkevPravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
SídloLitoměřice do r. 2017, Liběchov 2017-2022
ZnakZnak
Zasvěcený život
InstitutŘád svatého Lazara
Osobní údaje
Datum narození12. dubna 1971
Místo narozeníMělník, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí15. ledna 2022 (ve věku 50 let)
Místo úmrtíMělník, ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtíselhání orgánů, Covid-19
Místo pohřbeníLiběchov
Národnostčeská
Vyznánípravoslavné
RodičeIng. Miroslav Šantin, Anna Šantinová
Blízká osobaarcibiskup Juraj, archimandrita Marek, o. Hempel, o. Nykl
PotomciMichael, Marie-Anna, Klára, Kristina, Terezie, Barbora, Anna Marie a Julie
Povolánípravoslavný duchovní, pedagog
VzděláníKTF UK
Alma materUniverzita Karlova
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se na Mělníku, dětství a dospívání prožil zejména v Liběchově a ve Štětí. Byl potomkem Jeana d'Antin. Pracoval jako administrator in materialibus štětské katolické farnosti a jako její varhaník a regenschori. Zároveň působil jako koncipient na litoměřickém katolickém biskupství u JUDr. Violy Šleichové, s jejíž dcerou Evou se v roce 1994 oženil na poutním místě v Horní Polici, oddávajícím byl Mons. Bezděk.[3][4][5] Vystudoval operní zpěv a teologii na KTF UK.[6]

Věnoval se genealogii a heraldice, navrhl znaky několika českým obcím. Byl jedním ze čtyř zakládajících členů hospicu svatého Štěpána v Litoměřicích na Dómském pahorku.[7][8] Byl členem orleánské obedience řádu svatého Lazara Jeruzalémského v hodnosti KCLJ, po své konverzi z katolicismu na pravoslaví však přestoupil do ekumenické sjednocené maltsko-pařížské obedience tohoto řádu.[9] S pravoslavím se seznamoval v průběhu let zejména od archimandrity Marka. Nakonec konvertoval v roce 2010 a začal chodit do litoměřického chrámu svatého Václava s přáním stát se knězem. Byl vysvěcen na diákona vladykou arcibiskupem Jurajem v roce 2011.[9] Po kněžském svěcení působil jako prvofarář pravoslavné církevní obce v Roudnici nad Labem. Spolu s archimandritou Markem vyjednali od města Roudnice nad Labem možnost užívání městské kaple sv. Josefa Snoubence pro účely pravoslavných bohoslužeb. Dlouhodobě věnoval úsilí o záchranu kostela sv. Ducha v Liběchově.

Zemřel na následky krátké nemoci (Covid-19 v kombinaci s dalšími obtížemi) v lednu 2022.[10] Pohřben byl na městském hřbitově v Liběchově.

Působení v duchovní správěEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 22. 2. 2022]
  2. Šantin, Miroslav Jan [online]. biblio.hiu.cas.cz [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  3. Miroslav Šantin R. I. P. [online]. rkc-stetsko.cz [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  4. Kněží v duchovní správě Litoměřická diecéze 2006 [online]. adoc.pub [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  5. Zdislava 30.6.1996 [online]. dltm.cz [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  6. Upokoj, Hospodine, duši dvou svých právě zesnulých služebníků v místě světla, v místě hojnosti, v místě pokoje… [online]. pravoslavbrno.cz [cit. 2022-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-25. 
  7. Historie Hospice sv. Štěpána [online]. hospiclitomerice.cz [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  8. Litoměřice - Hospic sv. Štěpána [online]. hospicliberec.webnode.cz [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  9. a b Lazariánský reunion (diák. svěcení: M. Šantin, KCLJ) [online]. Lazariáni, docplayer.cz [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 
  10. Protopresbyter Miroslav Šantin zesnul v Pánu po krátké těžké nemoci [online]. pp-eparchie.cz [cit. 2022-02-21]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat